Hrad Bouzov, o který se německý řád dlouhodobě pře se státem.
V reakcích na náš předchozí článek o souvislostech ateismu a prezidentských voleb, se objevily komentáře odmítající jakékoliv spojení ateismu a politiky. S komentáři souhlasím v tom, že bychom se jako sdružení ateistů měli vyvarovat prvoplánové politické agitky, nebo dokonce orientace jen na určitou část politické scény. Jasně pravicová nebo levicová orientace by nás mohla jen rozeštvat proti sobě. Mezi ateisty se vyskytují lidé mnoha životních osudů, preferencí a zkušeností, které ústí v podporu různých stran, osob a světových názorů.
S čím ale bytostně nesouhlasím je názor, že bychom se politice měli vyhýbat. Už jenom fakt, že máme potřebu se sdružovat znamená, že chceme být slyšet a chceme něco změnit. A to v demokratické společnosti nejde jinak než skrz politiku. V ideálním případě vezmeme svůj názor, svůj cíl, veřejně jej deklarujeme a pokusíme se uspět v demokratických volbách. Jestliže máme názor jen na určitý aspekt veřejného života a nechceme k němu uměle roubovat další programové body, potom je naprosto legitimní snaha hledat spojence všude, kde je můžeme najít a tedy i v politice.
Byl-li zvolen prezident, který se veřejně deklaruje jako ateista a který v této jediné otázce, která nás spojuje zastává naše stanovisko, potom je naprosto přirozené na tuto záležitost upozornit a analyzovat možnosti, které nám z tohoto vývoje vyvstaly. Podle mého názoru by bylo dokonce naprosto v pořádku, pokud bychom tuto partikulární analýzu provedli před volbami a než až po nich. Tomuto jsme se sice vyhnuli kvůli emocionálně vyhrocené předvolební kampani, ale do budoucna bychom to rozhodně neměli vylučovat.
Politické rozhodování je mnohorozměrná záležitost. S málokterým politikem nebo stranou se ztotožníme na sto procent a potom je již na nás, jakou váhu přiřkneme jednotlivým kritériím. Pro někoho je sekulární stát, kde není státem zvýhodněna žádná náboženská víra nebo nevíra, na špičce jeho hodnotového seznamu. Jiný bude klást větší důraz na jiné oblasti. Naším úkolem není a v budoucnu ani nebude říkat koho by měl ateista volit. To je každého soukromá věc. Na druhou stranu je naprosto přirozené, že se budeme veřejně vyjadřovat k jednotlivým kandidátům z paradigmatu jejich postoje k ateismu, sekularismu a humanismu.
Po tomto delším úvodu bych rád upozornil na zajímavé komentáře a články. V Britských listech vyšel článek, který se zabývá osobou Karla Schwarzenberga. S článkem můžete, a jistě budete, v mnohém nesouhlasit, stejně jako já. Přesto bych rád vypíchl dvě zajímavé pasáže:
Organizovaní věřící se myslím v politice rádi semknou nad kýmkoliv, kdo se hlásí k jejich víře. Ať už je to kdokoliv a dělá cokoliv, především patří do specifického klubu a je pro souvěrce implicitním spojencem. Spojencem proti bezvěrcům – proti těm druhým; nevyvoleným; naivním; nechápajícím; nesrozumitelným či rovnou odsouzeným k zatracení. Zkrátka proti všem těm troubům, kteří nevědí, jaké duchovní blaho je mít na kufru auta nalepený emblém ryby. Neformální soudržnost této sociální skupiny je záviděníhodná a v určitých základních tématech představuje dnes mnohem silnější platformu, než jakákoliv jiná zájmová skupina nebo politická strana, kde aby člověk aspoň nějaké ty sdílené ideje pohledal. Stát ve státě, struktura ve struktuře. Jak vysvětlit lidem, že z falešné solidarity volí pouhý idol, když i evoluční paradigma milióny z nich považují za pouhou ďáblovu vějičku?!
…
Největší a společensky nejcitelnější problém s těmi všemi denominacemi je ale myslím ten, že pravidelné morální selhávání se v nich nejen předpokládá, ale pracuje se s ním a dokonce existují mechanismy, jak se od něj uvnitř i navenek očistit. Ostatně základní morální zásady jsou pro věřící z principu především něčím vnějším, diktátem shora, požadavkem vyšší bytosti – a nikoliv samozřejmým axiomem lidské koexistence a nejcennějším odkazem jejich vychovatelů.
Druhý článek na Novinky.cz se věnuje kauze Řádu německých rytířů, kteří se v rámci církevních restitucí budou domáhat obrovského majetku na severní Moravě. Mě zaujala spíše informace o ústavní stížnosti, kterou bude podávat Sociální demokracie. Ústavní stížnost se týká přesně těch bodů, které jsme na církevních restitucích kritizovali.
Tato kompenzace je trnem v oku ČSSD. Ta proto v nejbližších dnech podá k Ústavnímu soudu stížnost, aby zrušil aspoň část zákona týkající se náhrad. Podle předsedy poslanců ČSSD Jeronýma Tejce restituce odporují článku 2 Listiny základních práv a svobod, který říká, že stát se nesmí vázat na náboženské vyznání.
„Jsme přesvědčeni, že jsou některé církve zvýhodňovány na úkor jiných církví,“ řekl Právu Tejc. Kompenzaci dostane pouze 17 církví a náboženských společností. Druhá výtka vychází z článku 11 Listiny o rovném postavení všech druhů vlastnictví. Církve podle ČSSD mají při vracení majetku jiné podmínky než restituenti z devadesátých let.
„Porušení rovnosti je v kompenzaci, která je od ostatních restituentů rozdílná, jim se přiznával zlomek odhadní ceny a církvím se přiznává násobek tržní hodnoty,“ dodal Tejc.
Výše odkázané články ukazují, že mnoho otázek, které se ateismu týkají, je úzce provázáno s politikou. Nemůžeme efektivně „prosazovat principy sekulární společnosti“ , jak uvádíme hned v prvním bodu našich stanov a zároveň se absolutně stranit politiky. Apolitičnost našeho sdružení nesmí znamenat, že na naše cíle a hodnoty rezignujeme, nebudeme je ve veřejném prostoru komentovat, podporovat a prosazovat. Apolitičnost, tak jak bychom ji měli chápat, naopak znamená, že tyto cíle a hodnoty podpoříme, ať s nimi přijde Petr nebo Pavel, Standa nebo Jarda.