Je zajímavé, jak se diskuse o podstatě ateismu dokáže snadno zvrhnout v otázku dokazatelnosti či nedokazatelnosti neexistence Boha/boha. Nechci sem teď zatahovat důkazy pro a proti, jen bych rád ukázal, jak ten problém vlastně vypadá.
Zkusím to vysvětlit v krocích:
1.) Když má vzniknout nějaká teze (například teze boží existence), musí nejprve existovat důvody proč by měla vzniknout.
2.) Tyto důvody vycházejí z logiky nebo z pozorování
3.) Teze může být i chybná – vychází z nesprávných předpokladů, nebo je špatně interpretuje.
4.) U teze Boha máme několik možností; předpokládáme existenci Boha který je:
a) dokazatelný pozorováním i logikou
b) nedokazatelný pozorováním ale dokazatelný logikou.
c) nedokazatelný pozorováním ani logikou
d) dokazatelný pozorováním ale nikoli logikou
5) Případ a) je plně zkoumatelný, dokazatelný a vědeckými metodami vyvratitelný bůh starověkého typu. Doklady jeho existence / neexistence jsou fyzické jako chodník v Olympii rozčísnutý bleskem, kterým do něj vlastnoručně praštil Zeus.
6.) Případ b) je zkoumatelný logikou, klasický současný katolický přístup. Lze dojít k poznání jeho neexistence, pokud má vlastnosti, které se navzájem vylučují. Tedy logickým důkazem.
7.) Případ c) je filosofický konstrukt, má ale vážnou vadu. Výchozí předpoklady, které vedly k vytvoření takové teze by musely být vždy od počátku chybné. Nelze totiž mít žádný pravdivý logický ani fyzický důvod k vytvoření takové teze.
8.) Případu d) se zpravidla říká halucinace nebo sugesce. Nemáme žádný doklad, který by ukazoval, že existují bytosti takového typu (ale dobře vypadají ve filmech). Jejich existenci/neexistenci, by bylo možné dokázat přímo jejich fyzickým působením.
Problém se kterým se často setkávám při rozhovorech s věřícími je ten, že často „přebíhají“ mezi kategoriemi svého Boha. Pokud je tedy například katolický Bůh dokazatelný pouze rozumem a nikoli fyzickým působením, neměli by mít v našem světě problém s kondomy a homosexuály. (a naopak, kreacionistický Bůh se nesmí vymlouvat na svou nepoznatelnost.)
Biblické zákazy a nařízení, stejně jako názory papežů by pak musely být pouze dílem lidí. Ani modlitby by pak samozřejmě neměly žádný smysl, protože by se takový Bůh v našem světě neprojevoval. V důsledku by stejný přístup nakonec vedl k nutnému přehodnocení významu Ježíše, o to ale asi křesťané zrovna neusilují.
