Pražská „lůza“ se brání vpádu katolických vojsk.
V sobotu 13. října bylo v pražské katedrále sv. Víta blahořečeno 14 františkánů, kteří byli zabiti rozlíceným davem roku 1611. Ivan Štampach k tomu ve skvělé analýze píše:
… (vtrhlo) do Prahy vojsko pasovského biskupa a masakrovalo místní obyvatelstvo, o kterém se odhaduje, že bylo z 90 % protestantské (dědici kališníků a Jednoty bratrské, politicky a nábožensky sjednocení Českou konfesí z r. 1575). Tyto oběti nikdo za mučedníky neoznačuje. Prohlásit čtrnáct františkánů ubitých rozhněvaným davem za mučedníky pro víru, je neseriózní.
Naprosto nepochopitelná je potom situace, kdy média včetně veřejnoprávních zcela přejala agitační rétoriku katolické církve a mantru o „mučednících“ opakovala téměř neustále.
Násilí na obou stranách bylo smutné, násilí ze strany napadených je pochopitelné, zejména, jde-li o obranu. Lidsky slušné by ode všech zúčastněných stran bylo, kdyby už jednou provždy skončily s prohlašováním vlastních obětí násilí za hrdiny a mučedníky a s lhostejným přehlížením těch druhých, těch, které případně oni sami umučili, nebo k tomu přispěli.
Jsme tak svědky dalšího ohýbání a upravování historie tak, aby přesně zapadala do katolického obrazu dějin. Pomalu se tak vytrácí humanistické ideály tolerance a plurality, které byly Čechům vlastní a jsou nahrazovány katolickým mesiášstvím a propagandou. Dnešní média tak slouží hlavně necelým 3 procentům obyvatel, kteří pravidelně navštěvují nedělní mše a za které snad ještě může kardinál Duka mluvit.