Katolická církev je pro mnoho lidí hlavním představitelem křesťanského náboženství. Hlásí se k ní údajně více jak miliarda lidí. O křesťanství potom máme mylnou představu, že se jedná o monoteistické náboženství s jedním Bohem, Biblí a desaterem. Jak už jsme si všimli v předchozím díle o Bibli, tak ve světě náboženství a víry není nic takové, jaké se to na první pohled zdá. Věci, které se zdají důležité, důležité nejsou a věci, o kterých ani nevíme, jsou naopak zcela zásadní.

Vítejte tedy v katolické říši divů a kouzel, jejíž oponu vám v tomto článku poodhrnu. Dozvíte se, co katolické věřící zajímá, proč se vůbec hlásí k organizaci s tak pochybnou pověstí a ujasníme si také věci, které k pochopení katolické víry vůbec vědět nemusíte.

Čemu katolíci vlastně věří

To je asi první otázka, která napadne ateistu při setkání s tímto kultem. Otázka je to ale naprosto chybná. Většině katolíků je naprosto jedno, čemu věří. Důležité naopak je, že to čemu věří je dobré. Dobré to je proto, že jim to řekl farář nebo rodiče. A dál se v tom prostě netřeba pitvat.

Již minule jsme si vysvětlili, že křesťany Bible vůbec nezajímá. Jestli existují křesťané, kteří tento nezájem dovedli k dokonalosti, tak jsou to právě katolíci. Tady mají ostatní křesťanské církve a sekty skutečně co dohánět. V podstatě jediný způsob, jak se typický katolík setká s Biblí, je její dětská verze s pohádkově zpracovanými příběhy ze Starého zákona a několika selankovitými příběhy z Ježíšova života. Je potom poměrně velká šance, že když takovému člověku řeknete o Zjevení svatého Jana, Deuteronomiu nebo Písni písní, tak o těchto věcech uslyší poprvé v životě právě od vás.

Budete-li se tedy bavit s katolíkem o náboženství, jste to právě vy, kdo mu bude pravděpodobně vysvětlovat a odhalovat taje a principy jeho vlastní víry. K tomu vám stačí jedno nebo dvě nedělní odpoledne a přečtení několika zajímavějších pasáží z Bible.

Katolická církev

Katolická církev je organizace řízená papežem, který je neomylný a jeho slova respektují všichni katolíci. Katolíci poslouchají a dodržují to, co jim řekne farář a  jsou pro ně závazné všechny dogmatické nauky, které církevní papaláši schválili na svých sjezdech.

Jestli teď pokyvujete souhlasně hlavou, tak jste vedle jak ta jedle. Ještě jednou si pečlivě přečtěte předchozí odstavec a potom na něj okamžitě zapomeňte. To, co se tam píše, je blbost. Pro katolíky představuje církev nutné zlo a k jejím představitelům mají podobný přístup, jaký máme my k politikům. Někdo tu špinavou práci prostě dělat musí a je jasný, že ti nejlepší se do ní zrovna nehrnou. Katolické principy a dogmata jsou chápána jako ideál, kterého je nemožné dosáhnout a který slouží jen k tomu, aby se měli z čeho každou neděli vyzpovídat.

Katolická víra v jednoho Boha

Na škole nás chybně učili, že křesťanství patří mezi náboženství monoteistická, která se vyznačují vírou v jednoho Boha. To je samozřejmě kravina a nikde to není vidět lépe než na katolické víře. Křesťanům víra v jednoho boha totiž velmi vadila už od začátku. Záviděli všem okolo, kteří mohli mít bohů kolik chtěli a velmi často si udělali boha i z nějakého zesnulého sympatického člověka.

Někteří židé se proto rozhodli, že si za boha zvolí extrasympaťáka Ježíše. A protože měli zakázáno mít bohů více, tak to vyřešili po židovsku a prohlásili, že Ježíš a Bůh jsou jedno, ale zároveň jedno nejsou. To přece zní, jako klasický dobrý židovský vtip, že?

– „Já jim dám hádanku, Kohn. Na břehu řeky je pes. Na druhým břehu se válí kus masa. Jak se ten pes dostane k tomu masu, když tam není most, a přeplavat nesmí?“
– „Neni tam most, přeplavat nesmí? No tak to nevim.“
– „No on tu řeku přeplave. “
– „Ale to přece nesmí!“
– „Nesmí, ale přeplave.“

Do party k nim potom přidali ještě Ducha, protože to znělo dobře a trojka je hezčí číslo než dvojka. Navíc se to pak i pěkně maluje. Tři bohové a svatá trojice dnes stačí většině křesťanů. Katolíci jsou ale nejlepší a největší, a proto mají ještě další tisíce menších bohů, bůžků a bohyní, ke kterým se mohou modlit a prosit je za přímluvu a pomoc.

Panenka Marie, všichni svatí a jejich ostatky

Křesťané vám samozřejmě budou tvrdit, že svatí nejsou bohové a že to jsou obyčejní lidé, kteří jen byli strašně hodní a trpěli. Nenechte se ale zmást. Katoličtí svatí sídlí v nebi a každý z nich má ve své gesci konkrétní ctnosti nebo povolání, které často volně souvisí s jeho předchozím působením tady dole na zemi.

Katolíci se ke svým svatým modlí a žádají je o přímluvu u Boha za něco, co chtějí nebo potřebují. Svatým se potom zasvěcují a staví chrámy, kapličky a poutní místa, kde bývají takové modlitby obzvláště účinné. Někteří svatí jsou mocnější a oblíbenější než jiní. Oblíbenou kratochvíli je potom obchod s mrtvolami těchto svatých a jejich umisťování na prapodivná místa. Pět kousků z významných mrtvol si nakonec do svého kardinálského kříže nechal zabudovat i náš aktuální arcibiskup Duka. Dnes je asi nejpopulárnějším svatým zesnulý papež Jan Pavel II. a samozřejmě katolická bohyně Panna Maria.

Mariánský kult je katolickým evergreenem a je to nakonec pochopitelné. Marie je totiž matkou jednoho z hlavních katolických bohů, Ježíše Krista, kterého počala s bohem Otcem. Díky tomuto výsadnímu postavení se pak může panna Marie zjevovat lidem po celém světě a plnit jim rozličná přání nebo předpovídat budoucnost. Občas se místo kde se zjevila stane kouzelným a lidé tam chodí, aby se uzdravili nebo něco získali.

Dalším druhem křesťanských bohů jsou potom andělé a démoni. Jejich funkce je podobná jako u jiných náboženství a odpovídá rozličným nižším božstvům. Andělé a démoni potom mohou jiným bohům nebo lidem sloužit. Nejmocnějším andělem je ten, který se bohu postavil a udělal si vlastní filiálku podzemí. Od té doby spolu s Bohem svádějí věčný zápas Dobra a Zla.

Z výše uvedeného je jasné, že katolictví je typické polyteistické náboženství a způsob, jak se praktikuje, není příliš odlišný od toho, co dělali lidé ve starověkém Římě a Řecku. Jediný důvod, proč považujeme křesťanství za monoteismus je ten, že křesťané mají víru ve více bohů zakázánu v Bibli a tak o tom moc nemluví a doufají, že jim na to šéf nepřijde.

Katolické rituály

Jestliže jsme dosud tvrdili, že katolíci nejsou takoví, jací se zdají, tak v případě rituálů to rozhodně neplatí. Katolické rituály jsou nejdůležitější součástí katolické víry a často také jedinou věcí, na které katolíkům skutečně záleží. Samotnou církev potom můžeme chápat jako servisní organizaci, jejímž úkolem je tyto rituály organizovat. A člověk musí upřímně přiznat, že v tom je katolická církev skutečně náboženská špička.

Na katolických rituálech je nádherně vidět, kam až to dnešní náboženství v tomto směru dotáhlo od dob divošských tanců kolem ohně. Součástí rituálů jsou honosné róby, přesně dané posloupnosti úkonů a celoroční rozpisy, kdy je potřeba co udělat, abychom byli správní katolíci. Některé úkoly a rituály jsou povinné a jiné dobrovolné.

Za tyto dobrovolné questy katolíci získávají drobné odměny. Nejoblíbenější odměnou jsou odpustky, které jim po smrti zkracují dobu pobytu v očistci. Tam se věřící zbavují hříchů, které na zemi napáchali. Dříve tyto odpustky měli dokonce přesně danou hodnotu ve dnech a rocích o kolik si pobyt v očistci zkrátíte. Získané odpustky potom mohou posílat i mrtvým příbuzným, kteří byli na zemi zlí a pobyt v očistci by měli jinak příliš dlouhý.

Mezi nejznámější katolické rituály patří mše, eucharistie (snězení oplatku po mši), zpovědi, křty, biřmování, pohřby, modlitby nebo třeba poslední pomazání. K provádění těchto rituálů jsou všichni kněží školeni na speciálních mnohaletých seminářích a proto jsou skutečně dobří. Na seminářích se mimo jiné učí mluvit způsobem, který nezní srandovně jen v kostele. Součástí rituálů je potom i zpěv náboženských písní a čtení pečlivě vybraných biblických pasáží. Znalci tvrdí, že 2/3 biblických veršů nikdy v žádném kostele přečteno nebylo. Mezi nimi jsou i tyto perly:

– Num 31,45: “Třicet tisíc pět set oslů,”

– Num 7,16 et passim: “jeden kozel k oběti za hřích,”

– Num 22,29: “Balaám oslici odpověděl: „Děláš si ze mě blázny! Mít po ruce meč, už bych tě zabil!“

– Sk 26,24: “Festus však Pavlovu obhajobu přerušil: „Pavle, ty šílíš!“

Katolické společenství

Katolické společenství je pravděpodobně hlavní důvod, proč se lidé vůbec katolíky stávají. Většina katolických rituálů slouží k tomu, aby toto společenství utužovala. Díky společenství katolíci vědí, kdo jsou oni a kdo jsou ti ostatní, kteří ke společenství nepatří.

Římskokatolická církev je výjimečná hlavně svým celosvětovým působením a relativní jednotou rituálů a tradic. Ať se jako katolík přestěhujete kamkoliv, téměř vždy v dosahu najdete nějaký ten kostelík s důvěrně známými symboly. Nemusíte rozumět místnímu jazyku, abyste se mohl plně zapojit do mše. Fungování systému je završeno vpravdě globálním marketingem a vizuální prezentací. Každý kostel má kříž, v každém najdete oltář, Ježíše a křížovou cestu. Drobné variace tohoto jednotného schématu dodávají celému systému na hloubce a zajímavosti. Srovnání třeba s McDonaldem myslím není vůbec od věci. Jednou z hlavních výhod tohoto stravovacího molochu je také to, že Big Mac chutná stejně v Praze jako v Kuala Lumpur. Stejnou výhodu potom poskytuje i Římskokatolická církev. Služby odpovídající kvality jim je schopna poskytnout na celém světě.

Mohlo by vás zajímat: Ateistův průvodce náboženstvím: Bible