Dějí se to věci na světě! V Srbsku zakázala policie pochod gayů, což není tak překvapivé, protože i když se už nějakou dobu v téhle zemi nebojuje, je pořád silně náboženská a nacionalistická. Jde tedy spíše o zákonitost, než o překvapení a nebyl by přílišný důvod se nad tím pozastavovat. Nakonec jakoukoli demonstraci může stát zakázat, pokud se bojí ohrožení veřejného pořádku.
To co si ale reakci zaslouží je komentář člena politické strany Dveri Bosko Obradoviče:
“Srbsko si konečně uvědomilo, že pochod musí být zakázán, protože propaguje totalitární ideologii homosexuality. Kdyby nebyl zrušen, znamenal by narušení našich křesťanských hodnot, tedy naší tradice,”
No u sta chobotnic! To je tedy argumentace!
Nikdo asi nemusí dlouho bádat nad tím, že by uspořádání pochodu homosexuálů nevyústilo v Srbsku v homosexuální diktaturu, naopak s ultranacionalisty a klerofašisty má tahle země nepěkné zkušenosti už dlouho.
Ostatně ani zmiňované násilnosti, kvůli kterým byl pochod už v loňském roce zakázán nespadaly na vrub homosexuálů a lesbiček, ale klerofašistické organizace Obraz. Letos byla postavena mimo zákon, přesto nelze přehlédnout až příliš podobnou rétoriku stoupenců politické strany Dveri.
Také prezident organizace Nebojsa M. Krstič tvrdil že Obraz:
“bojuje proti porušování lidských práv páchanému kvůli legalizaci sexuálně deviantních homosexuálů a leseb a četných sekt v naší zemi “
Obradovič a Krstič přesto jen primitivnějším způsobem pronesli demagogické argumeny, které jsme i my zvyklí slýchat od náboženských společností.
Mohou to dělat, protože mají za sebou autoritu pravoslavné církve. Patriarcha Irinej totiž tvrdí, že pochod homosexuálů uráží křesťanství.
Chová s evlastně stejně jako skupiny muslimů na půdě OSN bránící islámskou kulturu před nebezpečím amatérského filmu (a omlouvají vraždy kvůli islámské “citlivosti”), chrání svoje děti před nebezpečím Mickey Mouse a uráží je existence nevěřících. To všechno dělají samozřejmě pod heslem ochrany lidských práv a boje proti totalitě.
Extremističtí křesťané se permanentně snaží nadiktovat svůj životní styl ostatním lidem, které neváhají označovat za agresory a propagátory totalitních ideologií. Vždyť projev arcibiskupa Duky v věci “církevních restitucí” máme ještě živě v paměti, podobně jako jeho postoj k podobné akci u nás.
Je vlastně velmi dobře, že našeho arcibiskupa nebereme příliš vážně, protože jako morální autorita naprosto selhal. Srbsko ukazuje jak by naše společnost mohla vypadat, kdybychom ho za platnou morální autoritu považovali.
Hloupé ale je je to, že se média téhle hře podvolují. Pokud někdo v médiích tvrdí, že dvě a dvě je pět, je právem novináře ho upozornit na jistý rozpor s realitou. V takovém případě totiž nejde o názor. Proč by tedy mělo být na zneužívání slov pohlíženo jinak? Na jakýkoli pokus obrátit pojmy jako “svoboda”, “diktatura”, “lidská práva” v jejich protiklad bychom měli reagovat jasně a hlasitě.