Bible
Bible je kniha, kterou křesťané považují za slovo boží nebo bohem inspirovanou publikaci. Neptejte se mě co to znamená, protože to nevědí ani sami křesťané. Vymysleli si k tomu různé zábavné průpovídky a historky, kdo tu knihu vlastně psal a pod vlivem čeho se v tu chvíli nacházel. Naopak, je velmi důležité vědět, že na tuto knihu křesťané totálně kašlou.
Bible křesťanům slouží jenom k tomu, aby nám ateistům mohli ukazovat, jak jsou dobří, když se snaží dodržovat desatero a milovat bližního. Ale zeptejte se jich třeba, proč skoro v každém kostele visí chlapík na kříži, když v desateru stojí: „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí ,“ a oni vám velmi rozumně vysvětlí, proč zrovna toto přikázání už nemusí dodržovat. Podobné je to s každou větou, kterou Bible obsahuje. Nemyslete si proto, že když si přečtete Bibli, tak křesťany lépe pochopíte. Ve skutečnosti je to zcela naopak. Chcete-li křesťany pochopit, za žádnou cenu Bibli nečtěte! Budete na tom potom stejně, jako většina z nich.
Ve středověku bylo dokonce zakázáno Bibli překládat, aby si ji lidé nemohli přečíst. Nepodařilo se jim Bibli ale ututlat a dost se kvůli tomu pohádali. Padlo kolem toho spousta nepěkných slov a uškvařilo se dost lidí, kteří tu knížečku pochopili trochu jinak. Třeba Jan Hus zemřel proto, že Bibli vzal příliš vážně. Myslel si, že pracuje v organizaci, které jde hlavně o šíření myšlenek Ježíše Krista. Když jim vysvětloval svůj pohled na věc, tak se na Bibli dokonce odvolával. Církevní papaláši nejdřív nechápali o čem mluví a když to pochopili, tak ho rychle upálili a vyslali proti jeho fanouškům čtyři křížové výpravy. Od té doby se už skutečně nenajdou křesťané, kteří by se nechali Biblí svést ze správné cesty.
Starý zákon
Bible se skládá ze dvou hlavních částí: Nového a Starého zákona. Ve starém zákoně je spousta veselých a zábavných historek. Ty nejlepší si potom někdy čtou křesťané v kostelích a modlitebnách. Všichni víme, že křesťané jsou na rozdíl od Židů, kteří Starý zákon sepsali, dost suchaři. Proto si ty historky málokdy přečtou celé. Obsahují totiž spoustu peprných detailů, které bychom těžko rozdýchávali i my neznabozi.
Vezměte si třeba příběh takového Lota. Ten uprchl z městečka, které se jmenovalo Sodoma. Dostal totiž avízo, že se ho Bůh chystá bombardovat, protože si tam lidé nadmíru užívali života. Proto si vzal svých pět švestek a zdrhl jen se svou manželkou a dcerami. Manželka se ale ohlédla a stal se z ní solný památník. Tak ten příběh známe my a většina křesťanů. Ono to v Bibli ale pokračuje dál. Lot žil opuštěný se dvěma adolescentními a nadrženými dcerami. Ty ho potom střídavě opíjeli a nechali se jím obšťastňovat, „protože nebylo muže v zemi, aby k nim podle obyčeje vešel.“ To celé dělali, dokud nevyrobili dost dětí na založení dvou národů. Jestli mi nevěříte, tak si to přečtěte sami v kapitole Genesis 19. Fakt nekecám.
Jak říkám, drsný čtení i pro nás ateisty. Starý zákon byl pro Židy něco, jako jsou pro nás Staré pověsti české. Jen to je méně přehledné, psalo to více lidí a protože se nemohli dohodnout, tak je tam většina příběhů dvakrát. Čím jsou ty pověsti starší, tím větší frajeři Židé jsou. Bylo jim totiž jasný, že jim to ostatní spolknou jen tehdy, když to bude o něčem, co bylo už hodně dávno. Dávní hrdinové tak žijí stovky let, baví se s Bohem skoro jako rovný s rovným a ničí celá města pouhým zatroubením na trubku. Jakmile ale pisatelé začali popisovat věci, co si někdo mohl pamatovat, tak se to celé dá shrnou jednou větou: „Proč jsi nám to Bože udělal?“ Autoři to tam už vidí dost realisticky a ukazují Židy jako chudý, neúspěšný a osudem stíhaný národ. Komunikace s Bohem se také stává dost jednostrannou.
Nový zákon
Nový zákon pojednává o celkem fajnovým chlapíkovi, který se jmenoval Ježíš Kristus. Ježíš byl obřezaný Žid, který možná uměl trochu číst. Nový zákon má jednu příjemnou a jednu dost blbou vlastnost. Ta příjemná spočívá v tom, že je o dost kratší, než Zákon starý. Ta blbá je, že je v něm čtyřikrát ten stejný příběh. Teda on není úplně stejný. Čtyři evangelia by měli zcela přesně popisovat co Ježíš dělal a říkal lidem, kteří ho chtěli poslouchat. Nepříjemný je, že je napsali lidé, kteří Ježíše nikdy neviděli a neslyšeli. Napsali je taky dost dlouho po jeho smrti. Každé z těch evangelií teda popisuje Ježíše dost jinak než ostatní, až na pasáže, které navzájem doslova opsali. Křesťané nám ostatním potom tvrdí, že zcela pravdivá jsou všechna čtyři.
Kromě čtyř evangelií jsou v novém zákoně dopisy, které si o Ježíšovi a jeho myšlenkách psali vzájemně křesťané, kteří Ježíše také nikdy neviděli. Někteří vědci si dnes myslí, že snad z toho vytřískají nějaký informace, ale já se kloním k názoru, že na mrtvým koni se už neprojedeš. Jestli si z Nového zákona chcete zapamatovat jednu větu, tak je to tato: „Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“ Zaprvé je tam napsaná třikrát a za druhé křesťané přímo milují, když s nimi na toto téma zavedete řeč.
Nový zákon vlastně vznikl až když jeden chytrý císař rozkázal ty materiály nějak protřídit a dát dohromady. Dodnes se křesťané nejsou schopni dohodnout, které části do Bible patří a které ne. Ještě na začátku se tam snažili zařadit jen ty věci, které považovali za autentické. Dnes už je jim to ale dost jedno. Berou to tak, že se v tom nemá cenu moc babrat, když tomu stejně nevěří.