Když si čteme anotaci nové knihy Obracení Čech na víru – aneb Rekatolizace po dobrém a po zlém, tak se neubráníme otázce, co nás čeká po dokončení církevních restitucí? Skutečně si myslíme, že se církev natolik změnila a už není její hlavní cíl “obracet na víru”?
Celá armáda umělců a architektů posela náboženskou tvář země barokními kostely a kaplemi, poutními místy a obnovenými kláštery, téměř v každém městě vyrostl na hlavním náměstí mariánský sloup, venkov brzy zaplnily loretánské kaple, rodila se nová katolická literatura a hudba, misionáři a kazatelé oživovali starší, do té doby zanedbávaný kult svatých a rozšiřovali jej o světce nové. Náboženský pluralismus, který byl po celá pokolení příznačným rysem českých zemí, byl potlačen a nahradila jej uniformnější soustava víry, praktik a rituálů…
Napadá mě otázka. Jak dlouho ještě potrvá rezervovaný vztah čechů k náboženství, když se Katolická církev stane jednou z nejmocnějších organizací?
Louthan Howard, Obracení Čech na víru aneb Rekatolizace po dobrém a po zlém, Rybka Publisher, 2012

