Nálepku vědeckosti by si rádi přisvojili nejen různí šarlatáni a kresliči horoskopů, ale aspirují na ni i různá náboženská hnutí. Asi nejznámější jsou kreacionisté, ale podobnou snahou „trpí“ třeba i budhisté. Ti považují svoji metodu introspekce za něco, co by mohlo být přínosem pro současnou neurovědu. Ve skutečnosti o tuto nálepku stojí jen proto, protože věda má pověst lidské činnosti které prostě funguje. Vědci nemusí nikoho přesvědčovat, proč je věda užitečná.
To velmi kontrastuje s konkrétním pozitivním přínosem všelijakých náboženských hnutí a teologů. Nic. Nula. Nothing. ничего. A čím více nic, tím více řečí kolem toho musí být. Filip Tvrdý je v tomto nekompromisní:
Věřící jakýchkoli konfesí by ovšem neměli zatahovat své bláznivé historky a pofiderní techniky do korpusu objektivní vědy, která s nimi nechce a ani nesmí mít nic společného. Mezi buddhistickým neurovědcem a kreacionistickým biologem není většího rozdílu, a pokud vůbec nějaký existuje, pak spočívá jen v míře bizarnosti jejich extravagantních představ.
zdroj: Massive Error