V našem sdružení není katolický blog Duše a hvězdy žádnou novinkou. Dnes na něj svým tradičně skvělým blogpostem opět upozornil kolega ateista Filip Tvrdý. Myslím, že blog oněch katolíků nemá smysl z mé strany nijak komentovat, nic slušného mě nenapadá.
A protože je okurková sezóna a interně pracujeme na zlepšení našich stránek, povím vám při této příležitosti aspoň krátký “blogískový” příběh ze života (příběh je založen na skutečné události, je nepřesným záznamem příhody z nedávné doby, mnou vyslechnuté dneska).
Moji babičku procházející se po městě zastavila nějaká neznámá žena s otázkou: “Dobrý den, co si myslíté o dnešní situaci ve světě.” Babička je zdvořilá, na dotaz odpověděla: “No co bych si měla myslet, nejsem s ní spokojená.” Mladá žena celá natěšená nespokojenou babičku utěšovala: “Nebojte, bůh to tak nenechá.” V té chvíli si bábi pomyslela, a jéje, přičemž utěšovatelka vytáhla knížečku v krásném koženém přebalu a začala z ní něco nesrozumitelně předčítat. V tom ji babička zastavila a suše prohlásila: “Žádný bůh neexistuje, kdyby existoval, nedopustil by takové věci, které se odehrávaly za Hitlera.” Nebohá šiřitelka “dobré zprávy” nevěřícně nějaký čas stála, pěkně poděkovala za konverzaci a rozloučila se.
Babi, máš pravdu. Když tohle slyšíte od člověka, který 2. sv. v. zažil, teodiceji to dá v tu chvíli úplně jiný rozměr. A protože mi zdejší křesťanský diskutér (hádejte který) minimálně dvakrát namítl, že to bych mohl už rovnou psát, co měli ateisté k obědu, dodávám: ten karbanátek byl vynikající, děkuju babi!