zdroj: Wikimedia Commons
Ve svém nedávném příspěvku jsem polemizoval s mírou hrozby islamizace u nás v České republice pod nevysloveným heslem „co by u nás taky ti muslimové dělali, že.“ Na druhou stranu jsem ovšem zdůraznil, že o islámu si iluze nedělám, a že situace v zahraničí je trochu něco jiného. Islám vskutku není žádná selanka.
Proto vám teď, i s malou ochutnávkou, doporučím nekompromisní pohled do světa tohoto abrahámovského náboženství z klávesnice Benjamina Kurase:
Střední Evropa je posledním evropským územím, kde džihád ještě ve velkém nezaútočil. Má tedy ještě chvilku čas se poučit z jeho metod a postupů a nedovolit mu zde ani začít. Má ještě čas se rozhodovat, zda chce žít v demokracii nebo dhimmikracii. Nejde o persekuci jednoho z mnoha náboženství, nýbrž obranu chřadnoucích zbytků pracně a bolestivě po generace budované demokracie, svobody myšlení a respektu k lidským právům. Z historie šíření islámu se můžeme poučit, že jejich ztráta by mohla být trvalá.
Ale buďme fair. Nabídněme islámu smlouvu, že vzdá-li se džihádu a prohlásí-li zákony šaría za zločin trestný podle demokratických zákonů a mezinárodních úmluv o lidských právech a zaručí-li ve svých zemích rovná práva všem vírám včetně ateismu, postavíme mu krásnou mešitu, uvítáme jej salaam aleikum a oslavíme to šampaňským.
Táké vám nabízím némeně kritický komentář k chození kolem islámu po špičkách od Oty Ulče.
Já bych si moc přál, abych se nemýlil, aby těch umírněných muslimů plně respektujících principy liberální demokracie a lidských práv byla skutečně většina. Pokud se ale zcela jasně pro začátek aspoň v EU (a jiných neislámských státech) nepostaví proti ohavnostem, jako je šaría, islám bude hrozbou a odpudivým náboženstvím, které si náš respekt ani v nejmenším nezaslouží.
[…]
Tak přikazuje Islám, náboženství míru, a kdo by o jeho mírumilovnosti zapochyboval, dopustil by se zločinu islamofobie. (Ota Ulč)