Krokokachna. Courtesy of Kari Fry: karifry.com
Krokokachna (crocoduck) je fiktivní evoluční přechodný článek/mezičlánek uvedený v existenci kreacionisty Kirkem Cameronem a Rayem Comfortem během debaty televizní stanice ABC na téma “Existuje bůh?” v roce 2007 (viz crocoduck.com). Jedná se o stvoření s tělem kachny a hlavou krokodýla. Tenhle hloupý vtípek měl být argumentem proti evoluci – absence fosilních pozůstatků přechodného článku mezi krokodýlem a kachnou. Samozřejmě je to celé nesmysl a jedna z ukázek nepochopení evoluční teorie kreacionisty. I když dnešní druhy sdílejí společného předka, nepocházejí ze sebe navzájem, ani žádných takových směšných složenin, ani nepocházejí kachny z krokodýla. Anekdoticky my vlastně dnes 2 kandidáty na krokokachnu máme. Jedním z nich je Pelagornithid – vyhynulý pták se zobákem s něčím jako zuby. Druhým kandidátem je Anatosuchus – “kachní krokodýl” (“DuckCroc”) – vyhynulé zvíře, jehož čumák připomíná kachní zobák.
Anatosuchus – „kachní krokodýl“
Proč o tom vlastně píšu? Při prohlížení webu křesťanské internetové televize TV7.cz jsem totiž narazil na takovou docela vtipnou kábrtovinu – krátký animák zpochybňující evoluci.
Tohle kreacionistické video se mj. soustředí právě na problematiku přechodných článků, kterou podobně jako Cameron karikuje. K tématu přechodných článků dezinterpretovaných odpůrci evoluce se detailně vyjádřil třeba mladý paleontolog Daniel Madzia:
„Přechodné články“ bychom si rozhodně neměli představovat jako cosi, co stojí mezi dvěma druhy, a to prostě proto, že žádné takové striktně dané hranice neexistují (ostatně jen diskuze na téma definice pojmu druh by vydala na celou knihu).
Z evolučního hlediska je proto vhodné přijmout, že „přechodným článkem“ je naprosto každý jedinec, který má potomstvo. Z pohledu fosilního záznamu je pak „přechodným článkem“ každá zkamenělina, která vykazuje znaky známé u starších i mladších nálezů. (Celý příklad je samozřejmě nutné brát pouze jako zjednodušené přiblížení; ve skutečnosti se evoluce různých skupin může v závislosti na různých záležitostech výrazně lišit. K tomu už ale slouží učebnice evoluční biologie.)
zdroj: wildprehistory.org; viz také část II jeho seriálu
Zájemcům o další argumentaci obou stran pak mohu nabídnout například příslušná hesla na RationalWiki a CreationWiki. Problematiku také rozebíra Jerry Coyne ve své knize Why Evolution Is True. Jako velmi základní a stručné uvedení do evoluce bych pak doporučil kurz Evolution 101 Kalifornské univerzity.
Kreacionisté a zastánci inteligentního designu (ID; “kreacionismus light”) darwinisty obviňují z kde čeho. Mým osobním oblíbeným příkladem je námitka, že evoluce je imunní vůči falsifikaci, že se tedy nejedná o vědeckou teorii, nýbrž o víru. Jak ale slavný evoluční biolog J. B. S. Haldane jednou suše odvětil na otázku, co by vyvrátilo evoluční teorii: stačil by nález (kosterních pozůstatků) králíka v prekambriu. Ostatně, diskutovat s kreacionisty nemá ani smysl, stačí se neshodnout, kdy končí mikroevoluce – vývoj v rámci druhu (za předpokladu, že oponent mikroevoluci uznává – jako třeba ŘKC) a začíná makroevoluce – vznik druhu nového, a ze sporu se stává jen takový šlendrián a tyjátr.
Jako doplněk připojuji přednášku hlavního proponenta kreacionismu u nás – Pavla Kábrta – s názvem Darwinovy tragické omyly. Na jeho vystoupení jsem ještě neměl sílu se podívat 🙂 A i když kolikrát slyšívám, že evoluce byla přece už vyvrácena, jejím advokátem nejsem (ve smyslu, že by to byla téma, na které bych se soustředil), takovou práci přenechám odborníkům, ostatně jsem zvědav, jestli jsem se i v tomhle příspěvku nedopustil nějakého faux pas neinformovaného laika 🙂