Ve své oblíbené italské kavárně si nad šálkem lahodného espressa rád pročítám MF DNES (v nabídce tam ještě bývá Blesk, takže vybírám ten méně bulvární deník – a to nemyslím ve zlém). Mezi mé nejoblíbenější příspěvky patří rozhovory (PŘÍMO K VĚCI) Barbory Tachecí. Číst interview v jejím podání je vskutku zábava, B. Tachecí si nebere servítky, umí pokládat proklamované otázky „k věci.“
K mému milému překvapení v dnešní MF vyšel rozhovor s významným českým vědcem – astronomem a astrofyzikem – Jiřím Grygarem. Čtenáři, kteří se o ateistické hnutí živě zajímají, jistě ví, že se pan Grygar mezi námi scientistickými ateisty těší na jedné straně obdivu pro svou vědeckou a popularizační práci, na straně druhé ovšem čelí naší kritice pro své kompatibilistické a antiscientistické názory – J. Grygar je sice vědec a velký skeptik, ale zároveň silně věřící katolík, což je pro mnohé z nás nepochopitelné.
Z dnešního interview si dovolím teď velmi rozsáhle odcitovat několik z mého pohledu klíčových pasáží (tučně B. Tachecí, kurzívou J. Grygar):
Jak to, že jako vědci vám u existence Boha nevadí absence důkazů?
Ono je to stejné jako v té vědě. Na začátku vědy musíte udělat nějaké předpoklady. Třeba v matematice nejdříve musíte doslova vymyslet nějaké axiomy, což jsou nedokazatelná tvrzení – a na nich začnete rozvíjet matematiku. V každé matematice máte tvrzení, o jejichž pravdivosti ani nepravdivosti nemůžete rozhodnout. A přitom není nic exaktnějšího než matematika.
Jestliže jste existenci Boha přijal jako axiom, na kterém se staví to další, tak to další by už mělo být jako v matematice prokazatelné?
Ano. Teologie je věda jako třeba astronomie nebo biologie. Metodologie je různá, ale formálně je to rovnocenné.
Ale jak si poradíte s takzvanými zázraky?
S těmi zázraky je to trochu, než si lidé myslí. To slovo znamená, že jde o něco, co je za naším zrakem, skryto. A tutéž situaci máme teď v astronomii, dokonce strašlivou: podařilo se zjistit, že existuje skrytá látka, o které neumíme nic zjistit; pak ještě skrytá energie, o které toho víme ještě méně. A přitom je jí ve vesmíru asi 25 procent. A na tu viditelnou astronomii zbývá asi 5 procent. Čili jsme velice arogantní, když tvrdíme, že něco víme o vesmíru.
Takže nikdy jste jako vědec neměl problém uvěřit něčemu, co s sebou víra nese?
Čím víc člověk pokračuje ve vědě, tím víc chápe teologii. Ta situace je čím dál víc analogická. Až mě to samotného překvapuje.
Turínské plátno, krvavá stigmata, neposkvrněné početí, zmrtvýchvstání, nanebevzetí, zázraky svatých… To vše nemáte problém přijmout?
Nemám. Od té doby, co byla vynalezena kvantová mechanika, tak znám zázraky, proti kterým ty vámi jmenované vypadají docela jednoduše. Jen si zkuste představit, že třeba jeden foton může projít dvěma dírami současně.
Jste dlouholetým členem Klubu skeptiků Sisyfos, který třeba na svých stránkách píše, že představa o zázracích je z hlediska skepticismu nepřijatelná.
Pro mne je přijatelná. Taky přicházejí různé žádosti, aby mne z toho klubu vyloučili. Ale nevypadá to.
Berete zázrak jako něco, co se dosud nepodařilo objasnit, nebo jako něco mezi nebem a zemí, co se objasnit nedá?
Po pravdě řečeno nevím. Protože možností je nepřeberně. A jak jsem tu připomněl tu kvantovku, tak jsem velice opatrný v tom, vyslovovat nějaké kategorické soudy.
Jak se perete s tím, že vědecky je vznik vesmíru vysvětlován tzv. velkým třeskem, a křesťanství říká, že svět byl stvořen Bohem?
Velký třesk především začal v čase. To znamená, že nejdřív vesmír nebyl a najednou byl. A to je přece zázrak nad zázraky. My nejsme schopni pochopit ten velký třesk a čas nula.
Myslím, že vždy se dá dojít analýzou k nějakému bodu, který už neumíme vysvětlit – a tam vidíte základ víry?
No nevidím, protože jsou lidé, kteří si myslí, že to jde nějak vysvětlit bez toho Boha. Jen chci říci, že věda naráží na velmi závažné meze, a čím víc toho víme, tím větší máme potíže s vysvětlením toho, co je v pozadí. Je to za naším zrakem, je to skryté a my, jak pokračujeme ve vědě, zjišťujeme, že svět je daleko komplikovanější. Ani všichni nositelé Nobelovy ceny s tím nepohnou a je to čím dál tím horší.
Ve zbytku rozhovoru pan Grygar sympaticky jednoznačně odmítá apokalyptické předpovědi konce světa (interview ostatně vyšlo pod titulkem „Za 13 let už svět skončil 48krát„) a všechnu alternativní medicínu – léčitelství, ale třeba i akupunkturu; ovšem nezapomene například spojit ateismus s komunismem.
Možná protože ani jednomu oboru nerozumím (předpokládám, že Barbora Tachecí je na tom podobně), kombinace matematika + kvantová mechanika + teologie a transcendence mě osobně naprosto dostala (jinými slovy, bůh prostě existuje a hotovo, dokázat to pravděpodobně stejně nijak nejde a ona tomu stejně nerozumí, takže se moc nemusím bát jejích otázek „k věci“); (nejen) ty výroky o teologii by si jistě zasloužily nějaké bližší vysvětlení, naneštěstí pan Grygar podle svých vlastních slov dostává stovky e-mailů, takže mu psát nebudu.