Bloger Adam Lee z Daylight Atheism se zamýšlí nad diskusemi s věřícími. Shodou okolností jsem se ve stejný den (pondělí) oddával na osobní schůzce diskusi s jedním baptistickým kazatelem i já, a to dokonce na velmi podobné téma, i když našich témat bylo víc, a to spíše všeobecnějšího rázu, jednalo se o druhé setkání, teprve nahlížím do tajů názorů baptistů.
S Adamem Lee a jistě i dalšími ateisty bych se shodnul v tom, že diskutovat s teisty bývá dosti náročné. Skutečně se zdá být nejlepší zvolit nějakou formu veřejné debaty, kdy je nějaká šance, že člověk pomůže ukázat některým přihlížejícím, že jeho konkrétní světonázor dává smysl; diskutovat s přesvědčeným člověkem přirozeně skoro žádný efekt nemívá, většinou se diskutující zřejmě jen více utvrdí. Snažím se ale nebýt defétistou a z takových setkání si něco přinést, nemyslím si, že přijdou člověku vniveč. Určitě budu ale mít Adamův závěr na paměti, a pokusím se vytvořit nějaký výstup, nebo kolegu diskutujícího požádat o nějakou veřejnější účast na našich diskusích zde nebo na i-ateismu.
Kapitolou samou pro sebe je pak styl, který v diskusi zvolit. Ateistům bývá často vyčítáno, že vystupují příliš vulgárně a arogantně, jako hovada. Já osobně to tak dramaticky nevidím (i když se to stát může, nejsme dokonalí), netuším, proč by mělo být neslušné kritizovat náboženství nebo vůči němu zvolit i nějaký drsnější humor, rétoriku (faitheista opravdu nejsem), pakliže autor nemá zapotřebí neustále útočit ad hominem – což je například pocit, který jsem získal ze čtení serveru www.krestanske-diskuse.cz, a pokud má v zásobě inteligentní argumenty. I když jsou dle mého názoru samozřejmě i situace, kdy je někomu z plna hrdla vynadat žádoucí.
Jaké zkušenosti a názory na diskuse s lidmi s odlišným světonázorem máte vy? S jakými cíli do nich vstupujete? A má vůbec cenu se do takových debat pouštět, jsou ztrátou času? Nebo jsou dokonce v nějakém smyslu negativní činností?