Ateistka Greta Christina se ve své úvaze táže, zda-li bude oproti současnosti pro člověka snadné stát se ateistou, jestli bude v budoucnosti dekonverze k ateismu považována za běžnou záležitost, a ateismus sám brán bez jakkýchkoliv negativních konotací, kdy si lidé budou ochotni bez skurpulí přiznat něco jako:
Jistě, žádný bůh neexistuje. Moje vědomí je biologickým produktem mého mozku, můj pocit kohezní identity a jáství je značně iluzorní mentální konstrukcí. Když zemřu, budu prostě navždy pryč. A co? Nic na tom není, netuším, v čem je takovej problém.
Nám ateistům totiž bývá skutečně vyčítáno, že jenom kritizujeme, jenom něco odmítáme, a přitom vůbec nic nenabízíme, nemáme žádnou alternativu ani odpovědi na „velké otázky.“ To je ale omyl, příkladem budiž třeba filosof Alex Rosenberg a jeho Ateistův průvodce. Na ateismu skutečně nic špatného, zkaženého, škodlivého, závadného, neplnohodnotného, ani nenormálního není.