Lidé, kteří obhajují, aby některým žákům bylo umožněno nosit pokrývku hlavy, zatímco jiným nikoliv, se často ohánějí slovním spojením „náboženská svoboda“. Tito obhájci nerovnosti často dělají, jak kdyby situace, kdy všichni žáci (potažmo obecně všichni lidé) budou mít stejná práva nehledě na příslušnost k náboženské víře či její absenci znamenala, že jsou snad věřící na své náboženské svobodě nějak omezováni. Tvrdí, že když muslimce zakážeme nosit šátek za situace, kdy je nošení pokrývky hlavy zakázáno všem bez rozdílu, omezujeme jí tím a upíráme jí její náboženskou svobodu. Jde však těmto lidem, kteří se ohánějí náboženskou svobodou, skutečně o náboženskou svobodu?
Na naší facebookové stránce nám kupříkladu napsal člověk, který chodil na střední zdravotnickou školu. Jakožto satanista nosil tričko s pentagramem a přívěsek s baphometem. Paní učitelka mu na to řekla: „Prezentuješ školu, zdravotnictví má křesťanské základy, sundej to.“ Všimněte si, že ani nešlo o pokrývku hlavy, ale o přívěsek. A položte si sami sobě otázku: kdyby to ten člověk začal řešit, myslíte si, že by z toho vzniklo takové haló, jako je nyní kolem hidžábu? Samozřejmě, že nevzniklo, neštěkl by po tom pes. Přece nebudeme obhajovat satanismus, že ano? Ano, buď řekneme, že se nám satanismus nelíbí a tudíž daného diskriminovaného satanistu nebudeme obhajovat, čímž vlastně říkáme, že nám nejde o náboženskou svobodu, ale o náboženskou svobodu vyznavačů pouze těch náboženství, která nám nevadí, nebo řekneme, že satanismus není oficiálně registrovaným náboženstvím, a tudíž se na satanisty nevztahují ta práva (a výhody a privilegia), která se vztahují na příslušníky registrovaných náboženství / církví, a potom tedy říkáme, že nám nejde o náboženskou svobodu, ale o úřední lejstro s razítkem, čímž tedy vlastně celé to údajné transcendentno devalvujeme na kus papíru založený někde na úřadu v šupleti.
A kdo je tímto přístupem postižen nejvíc? Ano, náboženské menšiny. Náboženské menšiny, ty, které nejsou nikde registrované a ani o to třeba již z principu nemají zájem. Konec konců, pokud vezmeme v potaz jednotlivé věřící, kteří věří v nějakého osobního boha mimo struktury jakéhokoliv organizovaného náboženství, pak je náboženskou menšinou každý takový jednotlivec. Pokud však takový člověk, věřící v osobního boha, řekne, že je pro něj důležité nosit třeba bekovku, v lepším případě se mu vysmějí. Nevěří totiž v to „správné“ náboženství z hlediska přisuzování privilegií a výhoda vycházející z „náboženské svobody“ se na něj již nevztahuje.
Pro názornost příkladu si třeba představme situaci, kdy někdo řekne: „Já věřím ve Svatého Kloboučníka a ten mi přikazuje nosit klobouk, nepošlapávejte moje náboženské přesvědčení tím, že mi zakážete jej nosit!“ Jak budete reagovat? Řeknete, že žádný Svatý Kloboučník neexistuje? To už z principu nelze dokázat, stejně jako nelze dokázat neexistenci žádné transcendentní entity, navíc tohle může kdokoliv říct i na adresu libovolného mainstreamového náboženství. Co tedy zbývá? Řeknete, že si daný člověk vymýšlí, a že ve skutečnosti v žádného Svatého Kloboučníka nevěří? To je ještě větší prohřešek, jelikož si tím osobujete právo zpochybňovat něčí náboženskou víru jen proto, že vám připadá absurdní. V podstatě tím zasáhnete do nejniternějších citů daného člověka, jelikož mu začnete říkat, že to, co je pro něj – jak to u víry v transcendentno bývá – důležitou součástí jeho života, jen předstírá. Troufli byste si podobně zpochybňovat víru nějakého vyznavače abrahámovských náboženství? Pravděpodobně nikoliv, ale mluvící koně létající do nebe a desítky a stovky dalších absurdit spjatých s těmito náboženstvími mi nepřipadají o nic méně absurdní, než Svatý Kloboučník či Létající Špagetové Monstrum.
Tudíž prosím, vy všichni, kteří tuto nerovnost – totiž obhajování toho, aby někteří pokrývku hlavy nosit mohli, zatímco jiní nikoliv – obhajujete apelem na náboženskou svobodu, nalijte si čistého vína a nebuďte pokrytci. Vám nejde o náboženskou svobodu, ale o privilegia pro stoupence několika mainstreamových náboženství.