Ateismus je pojem vytvořený z vnějšku a kupodivu nikdo se dodnes seriózně nezabýval tím, co by měl znamenat v pozitivním smyslu, tedy rysy, které ateismus má a nikoli ty, které nemá. Je totiž možné, že je to problém negativního popisu.
Víte, to máte tak: Když vaše znalosti říkají, že opice mají ocas, a vy poprvé narazíte třeba na gibona, bude dávat smysl, že jej označíte za bezocasou opici. Pokud ale celou živočišnou říši rozdělíte na zvířata s ocasem a zvířata bez ocasu, nakonec budete vedle sebe mít lidoopy, lenochody dvouprsté a bezocasá plemena koček.
Ano nedává to smysl, ale přesně něco takového se stalo s ateisty. Je to naprosto umělá skupina, do které jsou podle potřeby zahrnováni:
ietsisté – tedy ti nejpověrčivější věřící, kteří jen nevěří v klasicky pojatého křesťanského Boha
komunisté – tedy v principu stoupenci politické ideologie, která v základu obsahuje odmítnutí klasických náboženství, ale věřící v teleologii a konečný cíl dějin
buddhisté – tedy ty, kteří považují bohy za nezasahující a věří v koloběh samsáry
skeptičtí ateisté – t. j. lidé, které k ateismu vede jejich skeptický postoj ke světu; jejich podmnožinou jsou Noví ateisté s vědeckým skepticismem
intuitivní ateisté – teistický světonázor se jim prostě nelíbí
lidé dosud neindoktrinovaní náboženstvím
a další.
Takovou inkoheretní skupinu je možné odpovědně zkoumat, popisovat, ale ne jí přisoudit jeden myšlenkový směr, schema nebo životní program.
Přesto existuje množství představ o tom, co by takový “ateista obecný” měl, tedy co by měl dělat, jak by se měl chovat a čemu by měl věřit. Většinu z těch, které si můžete přečíst v literatuře nebo poslechnout v médiích, nepřekvapivě přednášejí věřící. Podle toho také vypadají.
Nejstarší ze stále živých představ je ta křesťanská – v představách křesťanů (snad ne všech) pochází veškeré dobro od Boha a svět je pouze duální. To, co je bez Boha, tedy neobsahuje dobro a je to zlé. Pravý ateista je pro ně symbolem všeho zlého. Takovou představu ukazuje třeba postava Aarona v Shakespearově dramatu Titus Andronicus.
Lucius. Což nelituješ těchto ohavností?
Aaron. Ba, že jsem tisíckrát víc nenatropil.
Dosud proklínám každý den, (ač jich
snad málo, kterých kletba má se dotkne)
kde jsem nespáchal zločinu zjevného:
bud koho zabil, k smrti radu dal;
panenku zprznil, neb k ní cestu srovnal;
nevinnost osočil, prisáhna křivě;
dva přátely sved’ k nenávisti na smrt;
dobytku chudých lidí vaz polámal;
zapálil v noci stodoly a stohy,
řka hospodáři, by je pláčem ulil.
Častěj jsem mrtvé z hrobu vykopal,
a postavil je přátelum za dvéře,
když chtěli na svou žalost zapomínat;
a do kůže jak do stromové kůry,
svým nožem vřezal jsem jim písmem římským:
„Ač mrtev jsem, nedejte žalu umřít.“
Hleď! tisíc ukrutností vykonal jsem
tak ochotně, jako bys mouchu zabil;
a nic mi věru srdce nermoutí,
leč že jich deset tisíckrát víc není.
Samozřejmě při takové představě ateisty musely vstávat hrůzou věřícím vlasy na hlavě a přiznejme si, že je Aaronův monolog mrazivý i dnes. Je to mistrovský kus teistické propagandy.
Aaron ukazuje hned několik běžných náboženských klišé, například ví, že existuje Bůh, ale nenávidí ho a uctívá Ďábla. Miluje všechny neřesti a pácháním zla je tak posedlý, že často jedná i v rozporu s vlastním prospěchem. Způsob Aaronova myšlení je samozřejmě se současným chápáním ateismu v přímém rozporu.
Stejnou logiku, jen snad trochu otupenější, používají věřící při tvrzení, že ateisté mají morálku nebo přímo Desatero zažité výchovou. Úplně při tom přehlížejí, že tak “nechávají téct řeku do kopce”, protože kriminalita ateistů je nižší než kriminalita věřících.
V historii bylo mnoho dalších okamžiků, kdy se některá skupina snažila určit, čemu by měl věřit správný ateista.
To, že se takových omylů většinou dopouštěli věřící, by nás nemělo mást. I nemálo ateistů mělo v historii tendenci naplánovat, nebo i přímo nařídit všem ateistům, čemu by měli věřit.
V našem prostředí taková snaha vládnoucí komunistické strany vytvořila za socialismu celý směr označovaný jako vědecký ateismus. Ačkoli s mnoha tvrzeními v dobových publikacích může souhlasit i většina současných ateistů, s celkovou představou toho, co by měl vědecký ateismus být, nemohli souhlasit mnozí ateisté už tehdy. V textu Josefa Macháčka nazvaném O vědecké pojetí vědeckého ateismu z roku 1960 se můžeme například dočíst:
“…vítězství socialistické velkovýroby v zemědělství, úplné odstranění zbytků antagonistických tříd, další vývoj výrobních sil na základě automatizace, mechanizace a chemizace, další zdokonalování socialistické demokracie, to vše dává smysl vědeckoateistické výchově, bez toho všeho by vědeckoateistická výchova a propaganda neměla žádný smysl.
To, že vědeckoateistická výchova není samoúčelným šířením ateistických idejí nebo dokonce samoúčelnou kritikou náboženských představ, vyplývá jak z její podřízenosti základním úkolům výstavby socialismu, tak z její podřízenosti závažnému úkolu, před nímž dnes stojí veškeré pokrokové lidstvo. Boj za trvalý mír je přitom úkol, který bezprostředně souvisí s naším socialistickým budováním.”
“Pomoc ateistické propagandy při plnění úkolů kulturní revoluce a dobudování socialismu by totiž byla velmi znehodnocena, kdybychom soustavně s šířením vědeckého názoru o světě nebojovali proti ideologii využívané našimi nepřáteli. Máme-li na mysli oba tyto aspekty, pak teprve můžeme o sobě ‘říci, že víme, co je vědecký ateismus, a pak můžeme mít téměř jistotu, že ani při praktickém provádění propagandistické činnosti nepropadneme nikdy planému, samoúčelnému ateističení, odtrženému od základních úkolů budování socialismu a boje za mír.”
Ano vědeckoateistická výchova měla upevnit “jednotu lidí v boji za socialismus”, jen v tom viděli komunisté její smysl.*
Z ateistického pohledu na svět ale nic takového automaticky nevyplývá. Není přitom možné, že by tohle nikdo z tehdejších ateistů nevěděl. V takřka stejné době – tedy od roku 1957 – totiž láme v USA rekordy v prodeji kniha Atlas Shrugged. Je to naprosto zdrcující kritika socialistické výroby sepsaná ateistkou. Pravda, u nás se pravděpodobně dostala tato kniha do rukou jen pár vyvoleným a dostatečně vzdělaným, aby ji mohli přečíst i v anglickém originále (přeložena do češtiny byla až roku 2014).
Ayn Randová rozhodně neviděla smysl vědeckoateistické výchovy v budování socialismu, ale stejně tak tu souvislost neviděli ani mnozí českoslovenští ateisté.
Nebyla první. Před ní vyslovil několikrát svoje názory na komunistickou vládu Bertrand Russell, který byl zároveň jedním z nejobdivovanějších myslitelů v české volnomyšlenkářské společnosti meziválečného období.
Po tom, co selhala jeho výzva k omilostnění Milady Horákové, píše roku 1956 krátký text Why I am Not a Communist. Česká ateistická scéna měla prostě našlápnuto úplně jiným směrem, než se jí snažil nadiktovat oficiální komunistický program.
Macháček to, možná nechtěně, sám potvrzuje, když píše:
Překvapuje nás pouze to, že se ještě dnes setkáváme u nás s lidmi, kteří nevidí souvislost mezi vědeckoateistickou výchovou a upevňováním jednoty našeho lidu v boji za mír a za socialismus. Jiná otázka ovšem je, provádíme-li v praxi ateistickou výchovu a propagandu vždy tak, že jí skutečně jednotu pracujících posilujeme…
Komunisty zajímal jen takový ateismus, který se dal použít v boji s třídním nepřítelem, jenže to je hodně velké zúžení celého pojmu. Snad v tom můžeme hledat vysvětlení, proč komunistům u nás vědeckoateistická propaganda a výchova nevycházela vůbec tak, jak si představovali. Podpora komunistické strany totiž klesala s nárůstem počtu ateistů. Když bylo u nás nejméně organizovaných věřících za dobu reálného socialismu, přišla Sametová revoluce.
Měli bychom si to vzít jako poučení. I mnoho skupin, které jsou nám sympatické, má tendenci ateisty programovat. Dávejme si ale pozor, abychom nezaměňovali to, co je, s tím, co bychom si přáli.
Nový ateismus je hezká věc, ale je to hnutí, tedy něco, co má vlastní program. To že je někdo ateista neznamená, že se bude automaticky řídit programem jakéhokoli hnutí. Neznamená to že musí být Nový ateista, ale ani humanista, utilitarista, materialista, naturalista, nihilista či objektivista.
Zatímco představitele hnutí názorově popsat můžeme, protože se sami k programu přihlásili, o ateistech obecně je těžké prohlašovat cokoli konkrétního, kromě toho, že nevěří na existenci bohů.
Pokud vaše kritické myšlení nespí, měli byste zbystřit pokaždé, když zazní tvrzení “správný ateista by měl…” nebo “všichni ateisté jsou…”
*) Z dnešního pohledu je vlastně vědecký ateismus jedním z “ateismů +”, konkrétně ateismus + marxismus.