Počínaje 1. červencem 2019 již v Řecku rouhání není trestným činem. Po Norsku, Islandu, Maltě, Dánsku a Irsku se tak Řecko stává šestou evropskou zemí, ve které byly za posledních pět let zrušeny tamní protirouhačské zákony. Vyjma těchto evropských zemí byl letos protirouhačský zákon zrušen také na Novém Zálandu. Zatímco například v Irsku bylo zrušení zákona kriminalizujícího blasfemii velkým celospolečenským tématem a o zrušení se hlasovalo v referendu, v Řecku byl zákon zrušen o dost více „potichu“. 1. července tohoto roku totiž v Řecku začíná platit nový trestní zákoník, přičemž pasáže o rouhání, které obsahoval ten minulý, až do dnešního dne platný, v něm již jednoduše nejsou obsaženy.
Zrušení ŕeckého protirouhačského zákona je velmi pozitivní zprávou hned ze dvou důvodů. Zaprvé jde o potvrzení současného trendu – protirouhačské zákony postupně mizí z legislativ západních zemí, což má druhotný efekt také v tom, že se na evropské protirouhačské zákony již v tak velké míře nebudou moci odvolávat islámské země. Řada islámských zemí, kde se rouhání trestá drakonickými tresty či jej kriminalizuje přímo trestem smrti, se totiž v nedávné minulosti odvolávalo na to, že evropské země mají ve svých legislativách tyto zákony také, tudíž na nich přece nemůže být nic špatného. Přesně z tohoto důvodu byly zákony kriminalizující blasfemii zrušeny na Islandu či nedávno v Irsku a na Novém Zélandu. Konkrétně na tyto země a jejich protirouhačské zákony se totiž řada islámských států odvolávala. Poté, co byly v těchto zemích zákony tohoto typu zrušeny, mnozí politici všetně premiérů vyjádřili radost nad tím, že už se jejich zemí nebude zaštiťovat například Pákistán, kde za rouhání hrozí trest smrti.
Malým, nicméně významným bonusem je, že s novým zákoníkem se směrem k idejím sekularismu posunulo také skládání „přísah“, které se vyslovují například u soudu. Ty měly až do nynějška náboženský obsah, nyní však již budou mít civilní podobu.
V Řecku samotném byly zákony zrušeny spíše „potichu“, jednoduchým vypuštěním z nové verze trestního zákoníku, to však na pozitivnosti celé věci nic nemění. Druhým důvodem je pak skutečnost, źe Řecko patřilo mezi evropské země, kde se protirouhačský zákon skutečně aplikoval a před několika lety v Řecku za rouhání dokonce padla podmínka, ačkoliv byla nakonec po několika letech a řadě odvolání zrušena. Jednalo se o případ přivržence Církve létajícího špagetového monstra, Philoppose Loizose, který na své facebookové stránce umístil karikaturu již zemřelého ortodoxního mnicha Paisia z Athosu (viz foto výše). Řecký pastafarián orotodoxního mnicha vyobrazil v pastafariánském stylu, tedy s těstovinami přes obličej a navíc jej z „Paisiose“ přejmenoval na „Pastitsiose“, což měla být narážka na řecký těstovinový pokrm „pastitsio“. Ačkoliv Loizos karikoval mrtvého člověka (Paisios zemřel v roce 1994), byla jeho aktivita na sociální síti vyštřována jako projev rouhání, a to nejen vůči mnichovi, ale i vůči Řecké ortodoxní církvi, která je v Řecku státní církví.
V roce 2014 byl Philippos Loizos na základě řeckého protirouhačského zákona odsouzen k desetiměsíční podmínce. V březnu roku 2017 sice odvolací soud tuto podmínku zrušil, avšak než se Loizos domohl spravedlnosti, uplynuly tři roky, během kterých žil jako pravomocně odsouzený k podmínce, se všemi strastmi a problémy, které z toho v jeho životě vyplývaly.
A jaké bylo přesné znění řeckých protirouhačských zákonů?
V článku 198 řeckého trestního zákoníku stálo, že kdo se „jakýmkoliv způsobem rouhá vůči Bohu, by měl být potrestán odnětím svobody ne delším než dva roky“. V článku 199 pak bylo uvedeno, že „kdo se veřejně a se zlým úmyslem jakýmkoliv způsobem rouhá vůči Řecké ortodoxní církvi, měl by být potrestán odnětím svobody ne delším než dva roky“.
Nyní, v době, kdy čtete tento článek, již však Bohu dík tyto protirouhačské zákony neplatí. Lehkou ironií zůstává, že rouhání bylo kriminalizováno již v antickém Řecku a ze starověkých Athén pochází jeden z prvních doložených případů člověka odsouzeného za rouhání. Šlo o známého filosofa Anaxagoru, který tvrdíl, že Slunce a hvězdy jsou obrovskými rozžhavenými kusy kamene, které se dříve oddělily od Země. Vzhledem k tomu, že Slunce v té době bylo považováno za zosobonění boha Hélia, šlo o jednoznačný projev rouhání, jelikož se v podstatě jednalo o degradování boha na pouhé fyzikální těleso. Anaxagoras byl za své „drzé“ počínání odsouzen v tzv. asébickém procesu a zbytek života musel strávit ve vyhnanství.
Nyní, po zhruba 2400 letech, je proto možné konstatovat, že se v kolébce evropské filosofie konečně můžeme rouhat bez hrozby trestu. A to ať už proti bohu Héliovi či vůči Řecké ortodoxní církvi – fantazii se meze nekladou.