Jeden z nejhorších „argumentů“, jaký může věřící v libovolného boha použít, zní: „Ty to nechápeš, nechceš či nedokážeš pochopit, že bůh, ve kterého věřím zrovna já, existuje“. Lidé, kteří tento myšlenkový konstrukt užívají si neuvědomují, že tím vykopávají či pomáhají udržovat velmi hluboký příkop, velmi ostrou dělící linii a neprostupnou barikádu, která v minulosti, a na mnoha místech světa i v současnosti, byla a je zodpovědná za vůbec ty nejhorší a nejkrutější zločiny pramenící z dělení na „my“ a „oni“.
Dělení na ty vyvolené, (Bohem) osvícené, kteří pochopili, kteří prozřeli, které Bůh vybral, či jim umožnil, aby nalezli Pravdu a kteří jsou tedy „lepšími lidmi“. A na ty nevyvolené, (Bohem) neosvícené a tedy zatracené a méněcenné, kteří nevědí, nechápou, nemohou pochopit, neb jim to zřejmě Bůh neumožnil, což z nich dělá „horší lidi“, nebo případně – což je vůbec nejhorší – kteří záměrně ani pochopit nechtějí.
Samozřejmě by šlo namítnout, že dělení na „my“ a „oni“ je ve světě všudypřítomné, třeba dělení na pravici a levici, nesmiřitelné fanoušky fotbalových klubů, zastánce a odpůrce Evropské unie a podobně, nicméně zásadním rozdílem zde je, že všechny jmenované a všechny ostatní animozity se vztahují k ryze lidským, pozemským, nebo taky jinak řečeno k netranscendentním záležitostem, zatímco mnou popisované dělení se vztahuje k „Nejvyššímu Jsoucnu“, k samotnému Stvořiteli. Prizmatem náboženství k Stvořiteli vesmíru, Stvořiteli naší planety, všeho živého na ní a tedy i nás samých. A to je poněkud jiná káva než „pozemský“ názor na to, zdali by mělo či nemělo být zavedeno progresivní zdanění.
Nehledě na to, o jaké náboženství (až na zanedbatelné výjimky) či o jakého boha či bohy se jedná, dochází zde k dělení na ty, kteří chovají lásku ke svému Stvořiteli, a jsou mu vděčni za to, že stvořil jak je, tak vesmír a svět, ve kterém žijí, a na ty, kteří, opět prizmatem náboženství, popírají samotného svého Stvořitele, a to ať už pasivně, protože jsou druhořadými lidmi, nemajícími kapacitu na to existenci (jediného pravého) Boha pochopit, nebo dokonce aktivně, tedy vědomě nechtějí chápat a popírají toho, kdo jim dal život, a jsou tedy prizmatem náboženství reprezentanty Zla. Nechtěná nevědomost či nechápavost, to lze ještě tolerovat a můžeme takové lidi povýšenecky politovat, že na rozdíl od nás nedisponují darem tohoto vzácného pochopení. Ale někdo, kdo vědomě ani chápat nechce? Kdo se tedy sám povyšuje nad Toho, kdo nám všem dal život? To už je za hranicí akceptovatelnosti.
Nejhorší je, že s lidmi, kteří kreslí tuto ostrou dělící linii mezi těmi, co pochopili, a těmi, co nechápou či chápat nechtějí, se ani nedá diskutovat. Natožpak, aby se obtěžovali předkládat argumenty, obhajovat svoje stanoviska či reagovat na vaše námitky. Protože na co přece argumenty? Oni přece „pochopili“, oni „vědí“, kdežto ostatní nevědí, nechápou či dokonce „nechtějí pochopit“, tak na co s takovými lidmi, kteří nemají kapacitu na to pochopit, vůbec diskutovat?