Zvláště v posledním roce tomu v podstatě nelze uniknout. Tedy lépe řečeno, katolická církev tomu nemůže uniknout. Ať už prst na mapě světa položíte kamkoliv, ocitne se blízko zemi, kde v poslední době „prasklo“ to, co katolická církev cíleně a systematicky tajila, tedy případy zneužívání dětí katolickými kněžími. Irsko, Austrálie, Německo, Spojené státy, Česká republika, Chile, Francie… Stačí si jen vybrat. Že zdaleka nejde jen o jednotlivce z řad kléru, kteří malé děti zneužívají, ale že jde i o to, že katolická církev zneužívání systematicky kryje, není ničím novým. Řada církevních představitelů již v minulosti byla pravomocně odsouzena právě za cílené krytí těchto zločinů, a nemusíme chodit ani příliš do minulosti.
Namátkou připomeňme třeba australského arcibiskupa Philipa Wilsona, který byl shledán vinným v loňském roce. A shodou okolností byl právě včera za krytí zneužívání dětí shledán vinným také francouzský kardinál Phillipe Barbarin. Zmínit musím také obří kauzu bostonské katolické arcidiéze, která skončila rezignací bostonského arcibiskupa Bernarda Francise Lawa. Ten ze své pozice kryl řadu kněžích, kteří zneužívali děti a kteří za to byli později odsouzeni. Nejznámějšími odsouzenými byli Paul Shanley, odosuzený na 12 až 15 let, a John Geoghan, odsouzený k 10 rokům, který byl posléze ve vězení zabit spoluvězněm. To vše se dělo za „dozoru“ arcibiskupa“ Lawa, který provinilé kněze často přesouval z místa na místo. Například Geoghana, který zneužil více než sto chlapců, církevní nadřízení včetně Lawa posílali vždy tam, kde ho ještě rodiče neznali. Samotný Law ale nikdy odsouzen nebyl a pouze rezignoval na svou funkci arcibiskupa. To se stalo v roce 2002, avšak již o dva roky později jej tehdejší papež Jan Pavel II. jmenoval arciknězem patriarchální baziliky Santa Maria Maggiore v Římě. Celá kauza okolo bostonské arcidiéze byla zfilmována ve snímku Spotlight, který doporučuji ke zhlédnutí.
Nyní se na katolickou církev valí doslova tsunami nových případů sexuálního zneužívání dětí kněžími. Připomíná to prasklé potrubí, které se na jednom místě snažíte ucpat, jen aby voda začala prosakovat ne na dvou, ale rovnou na deseti dalších místech. Proto papež František svolal do Vatikánu čtyřdenní summit o ochraně nezletilých. A na summitu se našel viník, který byl jasně pojmenován: je jím Satan, a kněží zneužívající děti jsou jeho nástroji. Je to v podstatě již taková klasika, jelikož Satan dle křesťanů může za vše špatné. Navíc stejně jako ostatní postavičky z křesťanské mytologie neexistuje, a proto se na něj dá hodit a svést úplně vše. Prostřednictvím Satana se lze krásně zbavit zodpovědnosti a ukázat, že katolická církev a její kněží nejsou na vině, jelikož ti, kteří se zneužívání dopustili, byli nástroji Satana, který chce katolickou církev přece taky poškodit.
Papežovy výroky o Satanovi jsou snahou problém zneužívání dětí v katolické církvi – stejně jako systematické krytí těchto aktivit – upozadit a v rámci možností hodit vinu na někoho jiného. A ještě si u toho přihřát vlastní polívčičku: Satan je přeci nepřítelem Boha a církve, takže podívejte se, my jsme v tom s Vámi, Satan poškodil zneužité děti, ale stejně tak církev, jejíž kněze si záměrně vybral jako nástroje svého díla, aby tím katolicismus v očích veřejnosti pošpinil! Ze strany papeže a církve jsou tato prohlášení vyhnutím se pojmenování problému. Na místo toho, aby se církev ke zneužívání dětí postavila čelem, snaží se zbavit zodpovědnosti tím, že vše svede na Satana. Co by si ti křesťané bez Satana vůbec počali? Kým by strašili lidi? A na koho by sváděli vinu?
Velmi pozoruhodné je však mediální rámování výroků o kněžích jako nástrojích Satana v českém mediálním prostoru. Pokud se podíváme na hlavní česká média, zjistíme dvě věci. Tou první je, že téměř všude se v titulcích článků objevilo, že papež kněží, kteří zneužívali děti, označil za nástroje Satana. Tou druhou pak to, že se žádné z médií neopovážilo existenci Satana jakkoliv zpochybnit a v podstatě všechna média operovala se Satanem, potažmo kněžími, kteří jsou satanovými nástroji, jako s realitou. Žádné z médií ve svých analýzách nevyslovilo pochybnost nad Satanem jakožto určitou transcendentní entitou, nad tím, že je to právě on, kdo je prvotně zodpovědný za zneužité děti. Nikdo si netroufnul napsat, že kněží znásilňující malé děti nejsou nástroji Satana, jelikož Satan – stejně jako zoubkové víly či bezhlaví rytíři –neexistuje.
Česká média se tak rozhodla přijmout rétoriku katolické církve, jejímž prizmatem je postava Satana jakousí esencí zla, někým, kdo má prsty ve všem zlém a neštítí se ani takových zvěrstev, jako je zneužívání malých dětí. Tedy, samozřejmě, prostřednictvím třetích osob, třeba knežích, jelikož Satana samotného zatím při ukájení se nad ministranty nikdo nepřistihl, a troufl bych si tvrdit, že ani nepřistihne. Absurdní je, že česká média tedy nejenže papežovo svalení viny na Satana neodsoudila, ale dokonce výroky o „nástrojích Satana“ hodnotila kladně, a tedy zcela zůstala na vlnách katolické propagandy.
Jistě jste zaznamenali, že náš ctihodný kardinál Duka, velký to bojovník proti takovým ohavnostem, jako jsou třeba divadelní představení, označil celé dění okolo zneužívaných dětí za „hysterii“. A například Česká televize dala tento Dukův skandální výrok do kontrastu s výrokem papežovým, když na svém facebooku uvedla, že zatímco „František označil duchovní, kteří sexuálně zneužívají mladistvé, za nástroje satana, český kardinál Duka naopak celou kauzu za hysterii“. Všimněte si především onoho slova „naopak“ – zatímco František udělal něco pozitivního a správného, tedy označil zneužívající duchovní za Satanovy nástroje, Duka zklamal a celou věc označil za hysterii. Ve skutečnosti jsou samozřejmě skandální oba dva výroky, těžko říct, který více.
Ještě explicitněji to vyjádřil zpravodajský web Seznam Zprávy. Titulek Seznamu zní: „Kněží zneužívající děti jsou nástrojem Satana, prohlásil papež František. Přesto zklamal“. Papež František tedy zklamal nikoliv právě PROTO, že kněží zneužívající děti označil za nástroje Satana, nýbrž zklamal PŘESTO, že tyto kneží označil za nástroje Satana. Vážně to nikomu v českých médiích nepřipadá na hlavu postavené? Skutečně budeme kladně a pozitivně hodnotit to, že někdo případy zneužívání dětí svalí na mytologickou postavu Satana?
Celý problém má však ještě jednu úroveň, na kterou bych zde rád poukázal. Úroveň, řekněme, satanofobickou. Tím, že česká média přebírají rétoriku katolické církve, v podstatě šíří netoleranci a nesnášenlivost vůči satanistům a Satanovi. Proč média apriorně přistupují na hru o tom, že Satan je zlou a negativní postavou, která má na svědomí znásilněné děti? Dokážete si představit, že by média přistupovala k celé věci stejně, pokud by papež kněží zneužívající děti označil za nástroje třeba Alláha či hinduistických božstev? Pokud by papež prohlásil, že kneží zneužívající malé děti jsou nástrojem Alláha či Šivy, byl by to skandál první kategorie. Pokud je ale papežem za viníka označen Satan, je vše v naprostém pořádku a ještě je toto svalení viny hodnoceno kladně.
Jestliže neustále hovoříme o náboženské toleranci, snášenlivosti, ochraně náboženských menšin a podobných záležitostech, bylo by dobré si uvědomit, že podobná prohlášení – médii navíc papouškovaná a kladně hodnocená – nejsou vůči satanistům zrovna přátelská a tolerantní. Satanisté však existují a žijí i mezi námi v České republice. Mezinárodně satanisty sdružují organizace Church of Satan (má zastoupení i v České republice pod názvem První Česko-Slovenský Chrám Církve Satanovy) a The Satanic Temple. Mezi aktivnější a početnější patří především druhá ze jmenovaných organizací, která je aktivní především ve Spojených státech (se sídlem v Salemu). Například loni v prosinci američtí satanisté z The Satanic Temple umístili svou sochu s nápisem Knowledge Is The Greatest Gift (poznání je největším darem) hned vedle vánočního stromečku. O tom, jak tolerantně a láskyplně se k satanistům chovají američtí křesťané, jsme v minulosti informovali zde a zde.
Někdo by jistě mohl namítnout, že někteří lidé, kteří se hlásili k satanismu, se v minulosti dopustili špatných skutků typu vraždy. Mějme však na zřeteli, že kdykoliv se takových skutků dopustí stoupenec některého z abrahámovských náboženství, vždy je rychle přispěcháno s tvrzením, že daný člověk vlastně nebyl stoupencem žádného z těchto náboženství, že jeho činy jsou naopak v rozporu s abrahámovskou vírou a že takový člověk je pouze vyšinutým jedincem, který náboženství svými zlými skutky pouze zneužívá. Neexistuje jediný důvod, proč bychom měli jinak pohlížet na ty, kteří se taktéž dopustili něčeho špatného a zároveň se deklaratorně hlásili k satanismu.
Česká média by se tedy měla zamyslet, nakolik to s deklarovanou náboženskou tolerancí a smířlivostí myslí vážně. Bez výhrad přijímat a akceptovat, že Satan, ústřední postava jedné z náboženských menšin, je postavou principielně zlou, neštítící se ani znásilňování dětí, rozhodně není dobrým příkladem šíření bezpředsudečnosti a náboženské tolerance.