Abdullah Gondal se svým synem.
Ateisté a ex-muslimové. Co mají tyto dvě kategorie společného? Existuje mezi nimi poměrně velký průsečík. Není žádným tajemstvím, že mnoho ex-muslimů se po svém odpadnutí od islámu vzdává náboženství jako takového a stávají se z nich ateisté. Ateisté a ex-muslimové však mají společné také nelichotivé prvenství, kterého by se jistě rádi vzdali. Ateismus, rouhání se či urážka náboženského cítění je dnes kriminalizována v legislativách více než padesáti zemí. Velmi podobná čísla platí v případě odpadnutí od islámu. V desítkách zemí je kriminalizována, ve dvanácti pak za apostazi hrozí dokonce trest smrti.
Následující text je překladem textu pákistánského (nyní v Kanadě žijícího) ateisty a sekularisty Abdullaha Gondala, který věrně zachycuje pocity ex-muslimů a nesnášenlivost, které musí ex-muslimové ze strany vyznavačů islámu čelit:
Stalo už se v podstatě tradicí, že muslimové znovu a znovu obviňují aktivní a hlasité ex-muslimy, jako jsem já sám, z toho, že to jsou židé, ilumináti či sionističtí agenti. Někteří o mně říkají, že to dělám kvůli slávě či získání pozornosti, nebo že mi jde jen o peníze. Někteří pak tvrdí, že jsem muslimem vlastně nikdy nebyl. Tohle všechno dokáže vymyslet pouze mimořádně netolerantní a nesnášenlivá mysl.
Chcete vědět, proč jsme my, ex-muslimové, tak „hlasití“? Ve dvanácti zemích je odpadnutí od islámu či rouhání trestáno trestem smrti, v mnoha dalších pak za tyto „zločiny“ můžete skončit ve vězení. Pamatujete si ještě na Mashaala Khana*? Nebo na Salmana Rushdieho? Pokud ne, nedávná kauza saúdskoarabské ex-muslimky Rahaf** Vám může posloužit jako připomínka. Musím také připomínat nenávist vůči nevěřícím, kterou Korán přijímá, když označuje nevěřící mimo jiné za „špínu“, „zvířata“, „psy“ či „dobytek“? A nezapomněli jste na homofobii? Či patriarchální společenské systémy v islámských zemích? Nebo na sekání rukou za krádež kousku jídla či oblečení? Nebo na kamenování či bičování lidí pouze kvůli tomu, že měli sex? Musím snad připomínat dhimmi***? Či schvalování otroctví ve svaté knize? Nebo snad psychopatické popisy mučení v pekle? Podívejte se na země, které jsou co se týče práv žen nejhorší, a drtivá většina z nich bude muslimských.
A co jsem já sám získal? Nebo lépe řečeno, co jsem obětoval? Již nikdy nemohu navštívit Pákistán a některé své příbuzné již pravděpodobně nikdy neuvidím. Moje tety chtějí zabít mě i mého jedenáctiměsíčního syna. Moji rodiče se mě několikrát zřekli. Pravidelně dostávám výhrůžky smrtí od stoupenců „náboženství míru“. Přišel jsem téměř o všechny mé kamarády z dětství i ze školy. Z toho, že jsem ex-muslimem, který nyní o islámu nahlas hovoří, jsem nezískal ani vindru. A podobné jsou i příběhy mnoha ostatních ex-muslimů, kteří se rozhodli nemlčet.
Protože jsem kdysi sám byl oddaným muslimem, velmi dobře rozumím tomu, jakou moc a kontrolu může mít náboženství nad myslí svých vyznavačů. Náboženství zcela zaslepuje rozum a kritické myšlení. Vzalo mi to celé mé náctileté období, celé mé dospívání, čas, který již nikdy nezískám zpátky, během kterého jsem učinil některá rozhodnutí, kterých budu navždy litovat. Přeji si, aby si mladí lidé nemuseli procházet tím samým, čím jsem si přošel já.
Převzato a přeloženo z facebooku Abdullaha Gondala
* Pákistánský vysokoškolák, který byl v roce 2017 zavražděn svými spolužáky kvůli podezření, že se rouhal. O případu jsme psali zde.
** Saúdskoarabská ex-muslimka a ateistka Rahaf Mohammed al-Qunun, která před několika týdny utekla z rodinného výletu v Kuvajtu. Původně měla namířeno do Austrálie, musela však přestupovat v Thajsku, kde ji na žádost Saúdů zadrželi v mezinárodní zóně letiště, odkud měla být deportována zpět do Saúdské Arábie.. Rahaf se následně zabarikádovala v letištním hotelu a díky Twitteru se brzy o jejím osudu dozvěděly statisíce lidí, díky čemuž se jí dostalo značné diplomatické pomoci od kanadské ambasády v Thajsku. Rahaf nakonec v Thajsku přebrali zástupci OSN, kteří ji garantovali bezpečí. O pár dní později získala Rahaf azyl v Kanadě, kde momentálně žije.
*** Označení pro věřící nemuslimy žijící v islámských zemích, především jde o tzv. Lid knihy, tj. o křesťany a židy.