Je tu konec roku, čas Vánoc, a tím pádem také čas jedné již v podstatě klasické otázky, na kterou musí mnozí ateisté rok co rok znovu a znovu odpovídat. Tato otázka, kterou považuji za jednu z nejabsurdnějších otázek, jakou může křesťan položit nevěřícímu, zní: „A ty jako ateista slavíš Vánoce?“ Otázka by však spíš měla znít: „Proč křesťané slaví pohanské svátky?“ Často zcela vážně míněný dotaz, kdy se křesťan podivuje nad tím, jak ateista může v období Vánoc něco slavit, vychází z tradičního náboženského pocitu nadřazenosti, kdy si někteří věřící ve své zaslepenosti vůbec neuvědomují, že tzv. Vánoce jsou pouze pojmenováním různých oslav a událostí spjatých s koncem roku, majících původ v předkřesťanské době.
Obecně můžeme mluvit o tom, že v předkřesťanských kulturách byl konec roku spjat s oslavami zimního slunovratu, stejně jako se souvisejícím zemědělským cyklem. Nejde však zdaleka jen o proslulé Saturnálie, známé ze starověkého Říma. Na „Vánoce“ se v dobách před christianizací slavil také germánský a severský svátek Yule, keltský Alban Arthan či anglosaský Modraniht. A i my, Slované, jsme měli svůj „vánoční“ svátek zimního slunovratu, kterým byl Kračun.
Křesťané posléze všechny tyto svátky „pokřesťanštili“, vybrali si z nich některé tradice a zvyky, začali tomu říkat „Vánoce“ (Christmas) a poté se „pohanů“ začali vyptávat, jak je možné, že jako bezvěrci slaví Vánoce. Skutečně úsměvné.
My však nepotřebujeme žádné nadpřirozené duchařské báchorky, příroda a všechny její krásy nám samy dávají ten nejlepší důvod k oslavám. A takovou „oslavu“ klidně může představovat i klidná procházka lesem a zimní přírodou.
Někoho by mohla napadnout otázka, proč ale ateisté slaví v podstatě pohanské svátky, které původně vycházely z předkřesťanských pohanských náboženství? V prvé řadě je třeba si uvědomit, že všechny tyto svátky souvisely právě se zimním slunovratem. A zimní slunovrat je astronomickým faktem, nejedná se o nic nadpřirozeného. Většina tehdejších pohanských náboženství byla přírodního charakteru, uctívala přírodu, přírodní řád, přírodní síly a fenomény, pouze k tomu přidávala některé nadpřirozené prvky, třeba zbožšťování přírodních sil. Pokud však toto transcendentno v podobě zbožšťování přírodních sil a podobných prvků okleštíme, zbyde nám u oslav slunovratu pouze příroda v celé své kráse.
Důležitým aspektem je také to, že ateisté mohou k „oslavě Vánoc“, s vědomím jejich původu v předkřesťanských pohanských oslavách slunovratu, přistupovat jako k pohádce, jako k mýtu, zatímco jiní, třeba křesťané, berou Vánoce zcela vážně, tedy skutečně věří veškerému duchařskému nadpřirozenému balastu okolo. Z pohledu ateisty může být oslava Vánoc / slunovratu podobná, jako když se ateista účastní tematické akce na motivy Star Wars nebo Pána prstenů. A zatímco v souvislosti s Vánocemi musí ateisté často vysvětlovat, proč se Vánoc vůbec nějak účastní, asi nikoho by nenapadlo ptát se ateisty, proč se účastní tematické akce na motivy Star Wars či Pána prstenů.
Je nicméně zajímavé, jak může některé křesťany rozhodit prosté konstatování o existenci pohanských předkřesťanských svátků, odehrávajících se v období slunovratu a konce roku. Kratší text o předkřesťanském původu Vánoc jsme původně publikovali na našem Facebooku, kde nám poté přistála řada komentářů od rozzlobených křesťanů. Co jsme si to dovolili, upozorňovat na fakta?! Například pan Jarda Němec nám napsal, že mu „ateisté nevadí, dokud laskavě drží hubu“. Pan Otakar Kverka nám zase vysvětlil, že prý jako ateisté „věříme v jedno velké NIC“. To ale přeci není pravda, já například věřím, že tato a mnohá další vyjádření křesťanů na naší facebookové stránce jsou moc pěknými projevy křesťanské lásky a tolerance! Je ale úsměvné, jak křesťané do nás ateistů projektují jejich vlastní smýšlení – oni sami věří v pohádkovou postavičku, a tak si myslí, že v ně musí věřit i všichni ostatní, a že zrovna my věříme v jakési tajemné Nic.
Pro křesťany, kteří nás vyzývaly k tomu, abychom „laskavě drželi hubu“, však máme špatnou zprávu – hubu držet nebudeme, to jsme díky vaší lásce a toleranci museli po téměř dva tisíce let. A ještě předtím díky vaším kolegům polyteistům. Smůla, tyhle časy už jsou pryč a snad už se nikdy nevrátí. A pokud se někomu po těchto časech přeci jen zastesklo, tak skanzeny této minulosti se dnes nachází v mnoha islámských zemích. Věřím, že všem těm, kteří by zakazovali rouhání, stejně jako těm, kterým ateisté nevadí pouze do té doby, dokud drží hubu, by se tam náramně líbilo.