V Irsku se bude podruhé během krátké doby konat důležité referendum. Po referendu o zrušení zákazu interrupcí, ve kterém se Irové vyslovili pro legalizaci potratů, se pravděpodobně v říjnu letošního roku bude konat referendum o zrušení irského protirouhačského zákona. V referendu se bude konkrétně hlasovat o tom, zdali si Irové přeji či nepřejí zachovat pasáž irské ústavy, která kriminalizuje rouhání.
Vzhledem k pozitivnímu výsledku referenda o interrupcích existuje velká šance, že Irové zrušení protirouhačského zákona v referendu většinově podpoří. V květnu pro zrušení zákazu potratů hlasovalo přesvědčivých 66,4 % hlasujících, přičemž mezi ženami bylo pro zrušení 70 %. Výsledky referenda kvitovala i současná irská vláda, jejíž premiér Leo Varadkar uvedl, že „to, co dnes vidíme, je vyvrcholením tiché revoluce, která se odehrává v Irsku za posledních deset nebo dvacet let. Byla to ukázka demokracie. Lid promluvil. Lid řekl, že chce moderní ústavu pro moderní zemi, respektuje ženy a důvěřuji jim, že dokážou činit dobrá rozhodnutí o svém zdraví.“ Podobně jsou irští vládní představitelé nakloněni také zrušení protirouhačského zákona: „Vyšleme jasný signál, že zákony o rouhačství neodrážejí irské hodnoty a že nevěříme v jejich smysluplnost,“ uvedl směrem k referendu irský ministr spravedlnosti Charles Flanangan.
Aktuální irská vláda premiéra Vardkara je složena téměř výhradně z členů politické strany Fina Gael – z patnácti vládních křesel jich tato strana drží 12, zbývající tři ministři nejsou členy žádné politické strany. Fina Gael je středopravicovou liberálně konzervativní stranou křesťansko-demokratického typu, což pro mnohé může být překvapením. Například v Evropském parlamentu spadá Fina Gael pod frakci European People’s Party, tedy evropskou frakci lidovců. Strana vyhrála irské volby konané v roce 2016 se ziskem 25,5 % hlasů, což bylo zhruba o procento více, než kolik získala druhá, konzervativní catch-all strana Fianna Fáil. Premiérem se tehdy stal Enda Kenny, který o případném referendu o zrušení protirouhačského zákona uvažoval, avšak nestanovil žádný konkrétní termín. Loni v létě však Endu Kennyho nahradil již zmiňovaný Leo Varadkar, který byl referendům o zrušení zákazu interrupcí a protirouhačského zákona více nakloněný.
Irský protirouhačský zákon má kořeny v irské ústavě z roku 1937, v jejímž článku 40 stojí, že „publikování či projevy rouhavé, buřičské či neslušné povahy jsou kriminálním činem, který se trestá v souladu se zákonem.“ Zákon vycházející z této pasáže ústavy však byl v roce 1999 zrušen s odvoláním na jiné místo irské ústavy, která garantuje náboženskou rovnost, přičemž protirouhačský zákon, který se uplatňoval pouze na urážky křesťanství, tuto rovnost narušoval. Sekce irské ústavy pojednávající o rouhání tak od roku 1999 do roku 2009 neměla žádnou oporu v zákonech. Ano, chápete správně, Irsko skutečně své protirouhačské zákony po zrušení znovu zavedlo, a to v roce 2009. Stalo se tak jedinou západní zemí, která v 21. století zavedla nějaký typ protirouhačských zákonů.
Zákon kriminalizující urážku náboženství tehdy v červenci 2009 zavedla vládní koalice vedená již zmiňovanou stranou Fianna Fáil a její představitelé zavedení zákona vysvětlovali tím, že pouze zaplňují zákonnou mezeru, která z hlediska irské ústavy existovala. Zákon byl zaveden v rámci zákona o hanobení, přičemž sekce 36 tohoto zákona kriminalizuje projevy rouhání pokutou až do výše 25 000 euro. Rouhání je v tomto zákoně konkrétně definováno jako „záležitost, která je hrubě hanlivá a urážlivá ve vztahu k záležitostem, které jsou považovány za posvátné jakýmkoliv náboženstvím, a tím způsobuje pobouření mezi značným množstvím věřících daného náboženství“.
Irský premiér Leo Varadkar.
Debaty o irském protirouhačském zákonu a o jeho případném zrušení nabraly na intenzitě během minulého roku, kdy byl na základě tohoto zákona policií vyšetřován britský komik a spisovatel Stephen Fry. Fry se měl rouhání dopustit tím, že v televizním pořadu The Meaning of Life na adresu potenciálního Stvořitele uvedl, že jej považuje za „hlupáka a poměrně jednoznačně maniaka, naprosto sobeckého a náladového maniaka, který vytvořil svět plný nespravedlnosti a nepřípustného utrpení“. O případu jsme loni informovali v článku „Britský spisovatel v televizi urazil Boha. Irská policie jej teď vyšetřuje kvůli podezření, že se rouhal“.
Vyšetřování Stephena Frye však nakonec bylo zastaveno, ovšem z důvodů, ze kterých rozhodně nešlo mít radost. Policie totiž vyšetřování ukončila proto, že se jí nepodařilo nalézet „dostatečný počet uražených věřících“. Argumentaci policie kritizovalo hnutí Atheists Ireland, jehož předseda Michael Nugent uvedl, že „důvody uvedené policií vytváří motiv pro lidi, aby příště, když uslyší či uvidí něco, co budou považovat za rouhačské, dávali veřejně najevo své pobouření“. Celá kauza však nakonec měla pozitivní dopad, jelikož rozpoutala debatu o zrušení tohoto typu zákonů nejen v samotném Irsku, ale také na Novém Zélandu a ve Skotsku, kde se o zrušení protirouhačských zákonů taktéž uvažuje.
Pokud by Vás problematika irských protirouhačských zákonů zajímala hlouběji, určitě doporučuji navštívit jednak web zmiňovaného hnutí Atheists Ireland, které za zrušení zákona dlouhodobě vystupuje, a také web Blasphemy.ie, který se věnuje přímo irským protirouhačským zákonům.
Nezbývá tedy než doufat, že se referendum v říjnu opravdu uskuteční a že Irové rozhodnou o zrušení tohoto reliktu netolerantní křesťanské minulosti. Pokud Irsko svůj protirouhačský zákon zruší, stane se po Norsku, Islandu, Maltě a Dánsku pátou zemí, která tento zákon v posledních pěti letech zrušila. Zároveň si také připomeňme a zamysleme se nad tím, že zatímco trend je (alespoň co se týče západních zemí) takový, že se protirouhačské zákony ruší, náš kardinál Duka a jeho nohsledi volají po cenzuře umění právě s ohledem na to, že je údajně rouhačské.