Koncem března vzbudila nevídaný celospolečenský ohlas divadelní hra Naše násilí a vaše násilí chorvatského režiséra Olivera Frljiče, která bude koncem května uvedena v rámci festivalu Divadelní svět Brno. Tento ohlas však nespočíval v tom, že by snad Čechy pohltila divadelní horečka a nezkrotná touha vyrazit za kulturou. Důvody byly přesně opačné – na hru, režiséra, festival i jeho pořadatele se snesla bouřlivá vlna kritiky a vzduchem začala létat slova jako „vlastizrada“, „perverznost“, „psychopati“ a mnohá další. Příčinou tohoto vzrušení je jedna konkrétní scéna z této hry, ve které Ježíš znásilňuje muslimku. Jako Ateisté ČR ctíme právo každého na kritiku a jsme přesvědčeni, že možnost svobodně a třeba i velmi ostře kritizovat cokoliv, uměním počínaje a politikou konče, je elementární součástí svobodné společnosti.
Existuje však zásadní rozdíl mezi kritikou, vyjádřením nesouhlasu či znechucením, a snahou o zakazování a cenzuru. Zmíněná divadelní hra se v uplynulých týdnech stala terčem pokusů o její zákaz přímo na brněnské radnici, lidovci ani komunisté, kteří vyjmutí hry z festivalu navrhovali, však naštěstí neuspěli a stažení hry z programu festivalu neprošlo. Považujeme však za skandální, že nejen primátorův náměstek Petr Hladík (KDU-ČSL), ale i kardinál Duka a čeští biskupové usilovali o zákaz hry kvůli tomu, že ji považují za „rouhačskou“ a náboženství urážející. Rouhání je imaginárním zločinem a obviňování z něj představitelé rozličných náboženství, v našich končinách pak především katolická církev, historicky užívali jako bič vůči všem, kteří nesouhlasili s oficiálním náboženským výkladem světa, kteří náboženství podrobovali kritice, ale i vůči těm, kteří byli jednoduše nepohodlní. Není tomu konec konců tak dávno, kdy jsme to samé zažívali v době před listopadem 89.
Je příznačné, že poprvé od pádu komunismu, kdy si stát usurpoval právo rozhodovat o tom, co je a není umění, a na základě toho poté umění dělil na povolené a zakázané, to jsou právě křesťané a představitelé katolické církve, kdo ve stejném duchu a se stejnými argumenty (rouhání stačí vyměnit za svátost Strany a nekritizovatelnost režimu) usiluje o to samé, o něco, o čem jsme si mysleli, že s pádem totality definitivně zůstalo jen temným stínem minulosti. Nádech absurdna pak celé věci dodává to, že „svoboda“ je ústředním tématem letošního ročníku zmiňovaného brněnského divadelního festivalu.
Naštěstí však již nežijeme ani v autoritářském komunistickém režimu, ani v době, kdy církev třímala moc a měla monopol na veškerý výklad světa. To, že se náboženství – ať už jakékoliv – cítí být něčím uraženo, nezavdává žádný důvod pro to, aby se daná věc zakazovala. Umělecká svoboda vždy představovala určitý lakmusový papírek na vahách svobody společnosti a dnes tomu není jinak.
Jako Ateisté ČR nechceme nijak hodnotit hru samotnou, jelikož jsme ji (pravděpodobně na rozdíl od všech jejích kritiků) neviděli. Vyjadřujeme však hluboký nesouhlas se snahami o cenzuru nejen této hry, ale jakéhokoliv umění a obecně jakýchkoliv projevů kvůli rouhání a kvůli tomu, že něco uráží náboženské cítění věřících. Zákon kriminalizující urážku náboženského cítění před několika lety podepsal ruský prezident Putin a tento typ protirouhačských zákonů je platný ve většině islámského světa, kde je svoboda umění i projevu značně limitována. Určitě si nepřejeme, abychom se těmito zeměmi inspirovali a znovu zde vyvolávali tyto nebezpečné duchy minulosti.
Za spolek Ateisté ČR
Jan Werner, Petr Tomek a Jelena Lenka Příplatová