Ano, ten citát v Bratřích Karamazových zazněl jinak a věřící jej rádi používají, jenže uvažujeme-li podle logiky zahrnující určité předpoklady, na nichž stojí jejich vyznání, museli bychom přiznat, že je tomu vlastně přesně naopak – cokoli kdokoli udělá nejen dobrého, ale i zlého, by totiž pak bylo předem součástí božího záměru.
Charles Manson se považoval za pátého anděla z Apokalypsy (Zjevení svatého Jana) a věřil, že naplňuje boží vůli. A co když to tak opravdu bylo? Z náboženského hlediska to je možné.
Křesťanství a islám staví na víře, že původcem všeho je příčina mající charakter bytosti, tedy taková, která má vědomí a může se rozhodovat a svá rozhodnutí měnit, která je zároveň vševědoucí a všemohoucí. Vševědoucnost se samozřejmě vylučuje se všemohoucností, protože předpokládá znalost všech důsledků vlastních činů a zároveň i znalost všech svých motivací, a tedy nakonec i toho, jak by se taková vševědoucí bytost sama nakonec rozhodla. Představa vševědoucnosti ale v základu ničí i jakoukoli možnost, že by stvořený vesmír nebyl dokonale deterministický.
Stále ještě bychom si mohli myslet, že křesťanský pohled na svět (k muslimům se vrátím později) předpokládá nějaký jiný model vševědoucnosti, ale to bychom se dostávali do křížku se samotnou podstatou Bible, která je založená na proroctví. Nelze si představit, že by křesťané věřili Bohu, který by zároveň nemohl splnit to, co slibuje. Nový zákon je navíc v determinismu naprosto stejně důsledný jako Starý, alespoň co se týká prohlášení, což dokládá nejlépe tento citát přímo z Bible:
Lukáš 12: 6-7
Neprodává se snad pět vrabců za dva haléře? Přitom ani jeden z nich není před Bohem zapomenut. Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.
Zároveň má naprosto s každým tento Bůh plán a sám také vše inicioval. Opět lze doložit.
Efeským 1: 9-10
Ve své laskavosti nám dal poznat tajemství své vůle – předsevzal si, že až se naplní čas, uskuteční svůj plán a shromáždí všechno na nebi i na zemi do jednoty v Kristu.
A konečně máme tu ještě jeden citát, který dělá vykladačům vrásky. Obvyklé vysvětlení toho, proč jsou lidé zlí, totiž vychází z tvrzení o existenci “svobodné vůle”. Příběh o nesmyslně dlouhém putování Židů po poušti (Exodu) ale začíná problémy s faraonem, který však má dost podivný důvod chovat se ke svým poddaným odmítavě. Ač sám věří v panteon egyptských bohů, ve skutečnosti je loutkou toho židovského.
Exodus 10:20
Avšak Hospodin zatvrdil faraónovo srdce, takže Izraelce nepropustil.
Tím se dostáváme také k problému původu zla. Nejen tedy že Hospodin (Bůh) lidi takto vytvořil, do jejich dalšího rozhodování může aktivně zasahovat a také to dělá. Pokud Bůh může “zatvrzovat lidská srdce”, tak je asi umí o obměkčovat. Proč tedy nedělá ze špatných lidí dobré, když naopak to zjevně dělat umí? A nepřenáší se i tím na něj i odpovědnost za to, co lidé dělají? Proč vůbec musel faraonovi srdce zatvrzovat, když dělal to, co měl dělat, a věděl, že se všechno kolem Exodu seběhne tak, jak se to později (údajně) stalo? Jediná správná odpověď může být, že to měl od počátku v plánu. Pak je ovšem asi špatně, když chápeme v tomto příběhu faraona jako negativní postavu.
Bůh ostatně osobně (údajně) říká v knize Izajáš:
Izajáš 45:7
“Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci.”
Pokud by tedy křesťanský bůh opravdu existoval, byl by jím stvořený svět tak dokonale deterministický, že by ani nešlo udělat něco zlého, respektive cokoli by se dělo, by se dělo s jeho vědomím a podle jím předem daného plánu.
Asi nejdále zachází právě toto pojetí v Novém zákoně v příběhu Jidáše. Tato postava, vnímaná jako absolutní zlo, ve skutečnosti nemůže jednat jinak. Celé křesťanství je postavené na představě, že se Ježíš za lidstvo obětoval a že všechno, co se s ním stalo, proběhlo podle dávných proroctví. To ovšem dělá z Jidáše tragickou postavu antických rozměrů – člověka, který zradí přítele, protože ani nemá jinou možnost, ale nese za to následky. Je to opravdu hrdina drcený a nakonec zatracený z vůle jeho boha. Samotný okamžik zrady působí pak spíše jako přímý boží pokyn.
Jan 13:18-30
Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: ‚Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.‘ Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to. Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.“
Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“
Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.
Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. Na toho se Šimon obrátil a řekl: „Zeptej se, o kom to mluví!“ Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kdo to je?“
Ježíš odpověděl: „Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.“ Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.
Tehdy, po té skývě, vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!“
Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.
Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.
Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.
S absolutním determinismem i s tím, že Bůh ví skutečně vše dopředu, je však v rozporu jak to, že Bůh dává svým věřícím nějaký soubor předpisů, které mají dodržovat, tak to, že má lidi za jejich jednání odměňovat nebo trestat. Logicky myslící člověk by zde nutně musel dojít k závěru, že se taková bytost za vševědoucí a všemohoucí (nebo jejího posla) pouze vydává.
Posmrtné tresty či odměny jsou velmi silný argument pro falšování jak Bible, tak falšování Boha samotného.
Slíbil jsem ještě krátkou zastávku u islámu. Tedy islám jako náboženství navazující na své židovské a křesťanské předchůdce, ale v jednotlivostech mnohem přímočařejší, rovnou říká, že Aláh předem určil, kdo bude posmrtně odměněn v ráji (Džanná) nekonečným sexem a kdo půjde do pekla (Jahannam).
Nevěřící jsou podle Koránu zmanipulováni samotným Alláhem:
Kdybychom chtěli, dali bychom duši každé vedení správné, leč nechť uskuteční se slovo Mé: „Věru naplním peklo lidmi spolu s džiny!“ (32:13)
A srdce jejich jsme pokryli clonou, aby mu nerozuměli, a uši jsme ucpali hluchotou. A i kdybys je k cestě správné vyzval, přece ji nikdy následovat nebudou. (18:57)
Kdyby byl Pán tvůj chtěl, věru by byli všichni, kdož na zemi jsou, vesměs uvěřili. Chceš snad donutit lidi, aby se stali věřícími, když není duši žádné dáno, aby uvěřila jinak než z dovolení Boha, a když On uvaluje hněv svůj na ty, kteří rozum nemají? (10:99-100)
Samozřejmě pouze idioti by přece nepovažovali Korán za skvělou knihu. Na druhou stranu pak dává jiný smysl tričko s nápisem „Alláh mě učinil ateistou, kdo jsi, abys vzdoroval jeho vůli?“.
Co takové přesvědčení dělá s věřícími, jsme se mohli přesvědčit nedávno na diskusi k videu u našeho crowdfundingového projektu:
