Před měsícem a půl jsem na ihned.cz, webu Hospodářských novin, publikoval čánek k tzv. “hidžábové kauze”. Reagoval jsem v něm na zářijové rozhodnutí soudu, obhajoval principy sekulárního, nábožensky neutrálního státu a v neposlední řadě jsem také reagoval na článek Jakuba Kříže, který sekularismus obviňoval z toho, že je agresívní. Články starší více než měsíc si však na webu ihned.cz mohou přečíst pouze předplatitelé, proto článek kvůli dostupnosti uveřejňuji i zde.
Úterní rozsudek odvolacího Městského soudu v Praze, který zamítl odvolání somálské muslimky v tzv. hidžábové kauze, přinesl dle očekávání bouřlivé reakce na obou stranách barikády a opětovně rozproudil diskuse o toleranci, náboženských symbolech na školách a „islamofobních Češích“. V médiích se lze dočíst, že stranu sporu oslavující rozsudek reprezentují „odpůrci islámu“, tento popisek je však značně zjednodušující. Rozhodnutí soudu je především vítězstvím sekulárních hodnot a rovnosti před zákonem. Přesto se však ozývají hlasy, které celou záležitost hodnotí jako „projev agresívního sekularismu“ – mezi nimi i Jakub Kříž, autor středečního komentáře na webu Ihned.cz.
Autor hned v úvodu svého komentáře píše, že „protiislámští aktivisté zajásali a zapěli státní hymnu“ a ptá se, zdali by však spíše neměli být znepokojeni, jelikož rozsudek soudu je dle něj „poplatný multikulturní tezi, že všechna náboženství mají stejnou hodnotu“. V prvé řadě je to od pana Kříže tak trošku argumentační faul ve formě slaměného panáka: vybrat si za cíl některé z pro-ruských, křesťanských a okamurovských aktivistů, kteří se k soudu houfně dostavili s ostentativními symboly přeškrtnuté mešity či s obrazem prezidenta Zemana jakožto svého patrona a domnívat se, že jejich diskreditací zdiskredituji i samotné rozhodnutí, jelikož právě oni reprezentují „sekulární hodnoty“, v jejichž prospěch soud rozhodl, je mylné.
Tito lidé proti hidžábům na školách neprotestovali ve jménu sekularismu. Jsou to povětšinou lidé, kteří by se často bez váhání přidali k polským křesťanům, kteří na 7. října plánují hromadné modlení se s růženci na obranu před blížící se islamizací. Jsou to alarmisté šířící hoaxy, čtenáři Parlamentních listů a podobně věrohodných webů, lidé, kterým jde především o domnělou „obranu našich tradic“, o „záchranu odkazu našich předků“. Tito lidé se domnívají, že se ocitají přímo vprostřed huntingtonovského střetu civilizací, a že právě oni jsou oněmi křižáky, kteří tváří v tvář nepříteli brání křesťanskou západní civilizaci.
Ostatně, stačí se podívat, kde leží jejich vzory: Polsko, Maďarsko, Rusko. Polsko nevěřící šikanuje dlouhodobě, hrdina všech proti-islamizačních aktivistů Orbán si před pár lety vnutil zmínky o křesťanství do Ústavy, o Putinovi, který pravoslaví využívá jako páteř svého režimu, ani nemluvě.
Ne, o stoupence sekularismu zde opravdu nešlo.
Že tedy rozhodnutí soudu tleskají mimo jiné i některé hloupé organizace typu Naštvaných matek, nijak neumenšuje jeho správnost a důležitost. Jakémukoliv správnému rozhodnutí budou vždy tleskat i špatní lidé (porážce komunistů budou tleskat i nacisté a naopak), tomu se vyhnout nikdy nedá.
Úvahy pana Kříže ale i mnohých jiných dost možná pramení z nepochopení toho, co to sekulární stát vlastně je. Především: sekulární stát nerovná se ateistický stát. Podstatou sekulárního státu není zvýhodňování nevěřících oproti věřícím. Sekulární stát je nábožensky neutrální stát, který žádné náboženství nediskriminuje, ale ani nepreferuje. Fakticky pro něj vyznání svých občanů není žádnou otázkou, jelikož sekularismus nerozděluje práva na základě (ne)přihlášení se k nějakému náboženství. V rámci sekulárního státu disponují všichni stejnými právy, nehledě na vyznání.
Jakub Kříž ve svém textu formuluje tezi, že rozsudek soudu je poplatný multikulturní tezi o rovnosti náboženství. Multikulturalismus jistě chápe všechna náboženství jako sobě rovná, tato idea však není původně multikulturní, nýbrž sekulární. Sekulární stát totiž staví rovnítko mezi křesťanství, animismus, islám, hinduismus či rozličné pohanské kulty. Stát, který by určil, že některé náboženství je lepší než jiné, či který by příslušníkům vybraného náboženství začal udělovat speciální práva a výsady, jež by byla ostatním nedostupná, by tímto momentem přestal být sekulárním státem.
Pan Kříž má jistě pravdu v tom, že s touto sekulárně-multikulturní ideou o rovnosti náboženství by oni „protiislámští aktivisté“ v žádném případě nesouhlasili. Proč ale takové rozhodnutí považovat za projev „agresívního sekularismu“? Nebylo by projevem arogance spíše rozhodnutí opačné, tedy rozhodnutí, kterým by soud určil, že někdo má čistě na základě přihlášení se k partikulární náboženské věrouce právo na privilegia, která jsou všem ostatním nedostupná?
Aby to bylo lépe pochopitelné, zkusme si vysvětlit, jak by v šátkové kauze reagoval nesekulární stát, potažmo pak stát, který diskriminuje muslimy.
Vycházejme ze situace, kdy ve školním řádu stojí, že žákům je během výuky zakázáno nosit jakékoliv pokrývky hlavy. V případě nesekulárního státu by soud muslimům, případně věřícím obecně, přiznal výsadu pokrývku nosit navzdory zákazu. Právo mít během vyučování pokrývku hlavy by se tak týkalo pouze příslušníků vybraných náboženství, zatímco ostatní by se museli řídit školním řádem, který by jim pokrývky hlavy během vyučování zakazoval. Přihlášení se k některé z náboženských věrouk by tak zakládalo speciální práva a výsady, která jsou ostatním nedostupná, jelikož soud by rozhodl, že různé skupiny obyvatel budou disponovat různými katalogy práv, přičemž věřící jich budou mít více než nevěřící.
V muslimy diskriminujícím státě by – pro někoho možná překvapivě – byla situace velmi podobná. Zde vycházejme ze situace, kdy by ve školním řádu stálo, že žáci během výuky mohou nosit libovolné pokrývky hlavy. Dále si představme, že některý z hysterických proti-islamizačních bojovníků požádá soud, aby muslimům toto právo odejmul, jelikož nošení hidžábů na školách by znamenalo plíživou islamizaci naší země. A soud by dané žádost vyhověl.
Byli bychom tak svědky situace, kdy soud na základě příslušnosti k partikulárnímu náboženství, v tomto případě k islámu, odejme jeho vyznavačům právo, které však i nadále budou mít všichni ostatní. Soud by tedy v tomto případě rozhodl, že různé skupiny obyvatel budou disponovat různými katalogy práv, přičemž nemuslimové jich budou mít více než muslimové.
Tato situace by byla exemplárním případem porušování hodnot sekulárnímu státu, jelikož by stát uděloval či odjímal práva na základě náboženského vyznání. A ano, v tomto případě by šlo zcela jednoznačně mluvit o tom, že stát diskriminuje muslimy. Povšimněme si však toho, že nesekulární stát z prvního příkladu se principielně neliší od muslimy diskriminujícího státu z druhého příkladu. Oba tyto státy jsou nesekulární, mění se pouze skupiny obyvatel, které stát zvýhodňuje / diskriminuje: věřící, nevěřící, nemuslimové, muslimové.
Odvolací Městský soud v Praze však nenásledoval ani jeden ze dvou výše uvedených scénářů a rozhodl v duchu rovnoprávnosti a sekularismu. Rozhodl, že všichni žáci mají stejná práva, bez ohledu na to, k jakému náboženství se hlásí či nehlásí. Rozhodl, že školní řád platí pro všechny žáky bez výjimek, bez ohledu na to, k jakému náboženství se hlásí či nehlásí.
Buďme tak rádi, že žijeme ve státě, kde to co platí pro věřící, platí i pro nevěřící a naopak. Nejúčinnější hráz proti islamizaci totiž nespočívá ve zvýhodňování křesťanství či v diskriminaci islámu, nýbrž v důsledném dodržování principů sekulárního státu.
Za sdružení Ateistů ČR
Jan Werner
___________________________________________________
Článek byl původně napsán pro web ihned.cz: https://nazory.ihned.cz/c1-65894850-jeste-jednou-o-sekularismu-hidzabech-a-krizich