Vždycky, když se kdokoli z nás baví s věřícím, by si měl uvědomovat, že z jeho pohledu není náboženství něco ztrátového. Náboženství by nemohlo přežít, pokud by lidem nedávalo něco, proč si jej vážit a proč jej považovat za přínosné.
Jednou z takových věcí jsou rituály. Někdo si možná ještě vzpomene na jeden starší článek O věřících ateistech, nevěřících křesťanech, chrámech nevíry a o tom, kdo vlastně sedí v kostelních lavicích. v němž jsem zmiňoval nápady švýcarského filozofa Alaina de Bottona a jeho předchůdců.
Jejich hlavním problémem nebylo to, že se snažili zavést nějaké „své“ rituály, ale že se snažili kopírovat náboženství a vyvozovali, že rituální chování pochází právě z něj. Kopírováním náboženství se ale k podstatě rituálního chování dostat nelze. Navíc je právě tohle poměrně nebezpečné.
Rituální chování má totiž původ v evoluci a je starší než lidská řeč i lidská kultura. Proto je ostatně snaha sociálních antropologů popsat nějakou definicí, co to vlastně rituál je poněkud problematická. (Viz. Adéla Skoupá: Antropologický pohled na rituál v proměnách času)
Zásnubní tanec japonských jeřábů
Pokud ale vynecháme-li před-lidský původ rituálů nemůžeme se dobrat k tomu, proč na lidi tak působí a proč je velká část lidí vyhledává.
Dostatečnou definici rituálu asi v tuto chvíli nenajdu. Snad by tedy bylo lepší, kdybych začal tím, že podstatou rituálů je specifický druh zástupného chování. Účastníci i předměty v rituálu představují něco jiného než čím skutečně jsou ale potom co rituál proběhne, jej účastníci přijímají jako skutečnou událost kterou rituál představuje.
Evolučně vychází rituální chování v celkové součtu jako výhodné. Pro všechny zúčastněné i pro jejich geny je mnohem výhodnější když například skutečný souboj na život a na smrt nahradí rituální souboj podle zvykových pravidel, kde poražený uzná svou prohru bez jediného škrábnutí a vítěz nemusí riskovat řadu zranění od řady konkurentů, které by jej nakonec pravděpodobně stály život.
Podobně je rituálem například dělení o potravu, které v součtu opět vychází lépe než kdyby o ní museli všichni členové rodu mezi sebou bojovat. Právě tak existují rituály pro přijetí nového člena do skupiny a konečně asi nejkomplikovanějšími jsou namlouvací rituály.
Takové rituální chování najdeme už mezi zvířaty. Lidské rituály se od těch zvířecích liší pestrostí různorodostí ale nikoli podstatou.
Už ve zvířecím světě je pro fungování rituálního chování podstatné, že musí být vnímáno jako rovnocenný ekvivalent původního chování. Nebylo by možné nahradit nějaké chování (například boj) rituálem, pokud by rituálu nebyla přiznána stejná vážnost. Prožívání rituálu proto stále obchází naše rozumové posuzování a dotýká se přímo mnohem starších částí našeho nás samotných tam, kde sídlí naše prožívání.
Rituální pohyby, obleky, chování ale nic náboženského – promoce
Na vašem zdárném ukončení vysoké školy nic nezmění, pokud neabsolvujete závěrečný iniciační rituál a nepřevezmete při něm svůj diplom. Přesto si málokdo nechá vlastní promoci ujít. Nemalá část z těch, kteří rituál promoce absolvují to nedělají jen kvůli zvyklostem, je pro ně důležitý samotný prožitek.
Up Helly Aa slavnost na Shetlandských ostrovech
Rituálů samozřejmě existuje obrovské množství k nejrůznějším účelům rozsahem sahajících od osobních rituálů po davové. Tímto článkem ale nechci suplovat nějakou obsáhlou encyklopedii lidských rituálů.
Chci jen poukázat že jejich smyslem je prožívání. Rituály lze vybudit širokou škálu velmi intenzivních pocitů a vytvořit silné prožitky. A to je zároveň největší půvab i hrozba, kterou rituály představují – naše emoce a prožitky jsou součástí našich motivací.
V průběhu rituálů jsou navíc mnozí účastníci velmi otevření nejen prožitkům ale i sugescím. To nabízí mnoho jak k využití, tak ke zneužití – Ernest Thompson Seton, Robert Baden-Powell nebo Anton Semjonovič Makarenko úspěšně využívali rituály k výchově a socializaci dětí z často velmi problematického prostředí.
Rituál pasování ve woodcrafterském oddíle
Rituály byly ale také zneužity nacistickým Německem v oddílech Hitlerjugend k pěstování oddanosti k A. Hitlerovi. Podobně monumentální zahájení olympijských her mají svůj protějšek v monstrózních davových rituálech diktatur.
I když tedy rozumím fascinaci Alaina de Bottona rituály, považuji to co navrhuje za „šťourání šroubovákem v rozbušce granátu“. Je to o to nebezpečnější, že A. de Botton navrhuje přebírat náboženské rituály.
Jediné, co mě v daném případě uklidňuje je, že takto vytvářené a přejímané rituály bez třeba jen instinktivního pochopení principu, jak fungují, zpravidla nebývají přijímány.
Proč jsou zrovna náboženské rituály podle mě nebezpečnější než jiné? Jak jsem již napsal výše, jsou rituály ideálním podkladem pro sugesci. A existuje skutečně skupina rituálů, ve kterých je sugesce významně používána. Jsou to praktiky spiritistů, exorcistů, kněží… Všechny mají stejný původ a tím jsou náboženské rituály.
Spiritistický rituál nemůže vyvolat ducha, exorcismus nemůže zahnat neexistujícího démona, stejně jako prostřednictvím jakéhokoli náboženského obřadu nemůže nikdo komunikovat s jakýmkoli bohem. To co dobré vedení obřadu dokáže, je přesvědčit lidi, že se právě to stalo.
Co je ještě horší, v rámci rituálu lze podsunout lidem nějaký cíl, jako boží přání. Zvláště náchylní k takové manipulaci jsou věřící, kteří opravdu cítí jako svůj životní cíl „sloužit Bohu“ či „odevzdat se do vůle boží“ – tedy vzdát se rozhodování a odpovědnosti tím, že je předají vyšší autoritě.
Z toho všeho asi také pramení dvojí přístup ateistů k rituálům – někteří je oceňují jako jakési emotivní divadlo, jiní je absolutně zavrhují. Domnívám se že je to proto, jak výrazně kdo vnímá snahu o manipulaci a jak intenzivní manipulaci byl případně v rámci rituálů vystaven.
Je dokonale nesmyslné ale také velmi neužitečné snažit se vymýtit rituály jako fenomén z lidské společnosti. mají totiž svůj účel. Zároveň je ale extrémně nebezpečné vytvářet monopol jedné skupiny na rituály. Naštěstí je to také neudržitelné. Ze stejného důvodu je nesmysl aby nějaká skupina ateistů předepisovala ostatním nějaké své rituály.
V budoucnu rozhodně i u nás skupinky ateistů své rituály vytvoří, protože jsou to prostě lidské skupiny a lidé mají sklon vytvářet rituály i jen tak pro zábavu (jako třeba v případě Sunday Assembly). Nemyslím si že by ale měli ateisté mít za cíl nějak programově vytvářet rituály, nebo je předepisovat. Zato bychom ale určitě měli lidem přinášet informace o tom, jak fungují, jak je ovlivňují a co obsahují.
Pro rituály rozhodně platí:
Ničeho se v životě nemusíme bát – jen to pochopit!
Marie Curie-Sklodowská (1867 – 1934)
…a mimochodem všimli jste si, že žádný z rituálů na obrázcích není náboženský?