Rada pro lidská práva při OSN dlouhodobě vyzývá, aby země, ve kterých jsou stále platné proti-rouhačské zákony, tyto zákony zrušily. Jsou totiž silně diskriminující a v rozporu s Listinou základních práv a svobod: diskriminují nevěřící ale i příslušníky náboženských minorit. V posledních letech jsme alespoň v Evropě svědky pozitivního trendu, své proti-rouhačské zákony zrušili postupně na Islandu, v Norsku, na Maltě a naposledy v Dánsku (byť až na druhý pokus). V jiných evropských zemích však tyto zákony stále zůstávají v platnosti. Jmenujme třeba Irsko, Německo, Řecko, Polsko či Finsko. Ve Finsku se o zrušení tamního proti-rouhačského zákona pokusili v roce 2015 Zelení, avšak tvrdě narazili. Tehdejší ministryně spravedlnosti, Anna-Maija Henriksson, totiž prohlásila, že proti-rouhačský zákon je pro Finsko „nezbytný“. V jiných zemích je trend dokonce přesně opačný: Rusko zavedlo svůj proti-rouhačský zákon (ve formě zákona kriminalizujícího „urážku náboženského cítění“) teprve v roce 2013. Podobně jako ve Finsku neprošlo zrušení proti-rouhačského zákona ani na Novém Zélandu. Tam se o zrušení pokoušeli poslanci novozélandské klasicky liberální strany ACT, avšak neúspěšně. Vůbec nejsmutnější je na existenci proti-rouhačských zákonů v zemích, jež řadíme do západního civilizačního okruhu to, že si jej berou za vzor islámské země, které „zločiny“ rouhání se trestají drakonickými tresty. Ve dvanácti z nich je rouhání se trestáno dokonce trestem smrti. I to bylo ostatně důvodem, který vedl například Island ke zrušení svého proti-rouhačského zákona. Na islandskou legislativu se totiž odvolávaly země typu Saúdské Arábie, což se Islanďanům pochopitelně nelíbilo.
V České republice Bohu dík proti-rouhačský zákon nemáme. Jak se však k proti-rouhačským zákonům staví české politické strany (a hnutí), kandidující v nynějších volbách do Poslanecké sněmovny? Pokud by byly zvoleny, pokoušely by se po volbách české strany o zavedení proti-rouhačského zákona v České republice? Případně, vyvolaly by o takovém zákonu alespoň diskusi na půdě českého parlamentu?
Právě tuto otázku jsem položil celkem sedmnácti politickým stranám, které kandidují ve volbách do Poslanecké sněmovny, jež proběhnou tento týden, v pátek 20. a v sobotu 21. října. Otázku jsem však stranám nepoložil přímo. Politických stran jsem se zeptal z pozice člověka, který by zavedení proti-rouhačského zákona v České republice uvítal a který tak politickým stranám píše, že by zřejmě volil takovou stranu, které by byly snahy o zavedení proti-rouhačského zákona sympatické.
Ještě, než se dostaneme k odpovědím, velmi stručně představím metodiku, jakou jsem postupoval. Každé straně jsem zaslal celkem dva maily, přičemž každý z mailů měl vícero adresátů. První mail jsem posílal na celorepublikové kontaktní maily stran, tajemníkům či tiskovým mluvčím stran, případně předsedům či významným figurám českých stran. Vzhledem k tomu, že má fiktivní postava, která se stran mailem dotazovala, „pochází“ z Brna, tedy z Jihomoravského kraje, druhý mail směřoval právě na adresy jihomoravských krajských centrál, jihomoravských stranických předsednictev či lídrům jihomoravských kandidátek. Maily jsem stranám rozesílal minulý týden v noci z úterý na středu.
Kontaktoval jsem 17 následujících politických stran (pořadí stran uvádím dle volebních čísel, které byly stranám přiděleny): Občanská demokratická strana (ODS), Česká strana sociálně demokratická (ČSSD), Starostové a nezávislí (STAN), Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), Strana zelených (Zelení), Rozumní, Strana svobodných občanů (Svobodní), Blok proti islamizaci (BPI), Česká pirátská strana (Piráti), Referendum o Evropské unii (Referendum o EU), TOP 09, ANO 2011 (ANO), Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL), Realisté, Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS), Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD) a Strana práv občanů (SPO).
Ještě než se dostaneme k samotným odpovědím, pro přesnost dávám k přečtení znění mailu, který jsem všem stranám zaslal. Všechny politické strany dostaly totožné znění tohoto mailu.
Pokud se chcete podívat rovnou na odpovědi, můžete text mailu přeskočit.
Dobrý den,
jmenuji se Filip, je mi 31 a jsem z Brna. Píšu Vám za naši osmičlennou partu kamarádů – všichni jsme křesťané, to podotýkám hned na úvod. Volby se blíží a tak již nějaký ten pátek přemýšlíme, komu to letos „hodíme“. Snažíme se to brát zodpovědně, a tak jsme četli programy asi patnáctky kandidujících stran, včetně těch, které nám nebyly zrovna sympatické (abychom k některé ze stran nepřistupovali předsudečně).
Diskutovali jsme spolu dlouho, ale nakonec jsme došli k závěru, že až na některá specifická témata se programy stran dost překrývají. Navíc po vstupu do vlády se vždy činí různé kompromisy, dohody, strany se musí programově nutně ještě více sblížit atd. Vzhledem k tomu, že nám není jedno, jak bude budoucnost naší země vypadat, rozhodli jsme se, že naše parta nakonec podpoří tu stranu, která by nám slíbila, že se ve sněmovně alespoň pokusí prosadit jednu následující věc.
Poslední roky se neustále diskutuje migrace či islám. Spousta lidí se islámu a muslimů v Evropě obává. Důvodem těchto obav je však především ta skutečnost, že Evropa se už delší dobu utápí v bezhodnotovosti, ve ztrátě víry a v úpadku náboženství. Islám prosperuje, protože muslimové jsou ve své víře pevní a sebejistí. A my v Evropě? Pomalu ztrácíme půdu pod nohama. Zcela odmítáme xenofobní výpady vůči muslimům a islámu, odmítáme ale také sledovat, jak se naše náboženské dědictví a naše náboženská identita ztrácí v propasti času a dějin. Křesťanství bez debat představuje hlavní pilíř evropské / Západní civilizace. Co takhle přestat bojovat proti islámu a muslimům, a hledět si spíše toho, aby se z čím dál více bezhodnotové a bezbožné Evropy stala Evropa opět sebejistá, pevná ve svých křesťanských základech?
Dnes může křesťanskou víru urážet kde kdo. Dnešním lidem není svatý vůbec nikdo, dokonce ani Ježíš. Jak v takové atmosféře absolutního nihilismu a hodnotové prázdnoty chce kdokoliv „chránit“ Evropu před „strašákem islámu“? Islámu se bát nemusíme, bojme se pouze a jen naší vlastní hodnotové vyprahlosti, bojme se toho, že jsme (na rozdíl od muslimů) opustili Boha. Pak to podle toho v naší společnosti také vypadá.
Rozhodli jsme se tedy, že náš hlas dáme té straně, která by nám slíbila, že by v Poslanecké sněmovně navrhla nějakou formu proti-rouhačského zákona, případně zákona, který by trestal urážku náboženského cítění.
Ti liberálnější z Vás si teď zřejmě říkají, proč jsme tak „zpátečničtí“. Jsme ale skutečně zpátečníci? Proti-rouhačské zákony dnes fungují v celé řadě států Evropské Unie: Například v Irsku, Německu, Polsku, Řecku, Finsku a ještě donedávna i v Dánsku. Z neevropských křesťanských států mají proti-rouhačský zákon třeba na Novém Zélandu, v Salvadoru či na Filipínách. Samozřejmě nám nejde o nějaké drakonické tresty. Stačí urážku víry či ostentativní projevy rouhání se sankcionovat pokutami, případně podmínkou.
Přestaňme si sami pod sebou podřezávat větev a chraňme naši vlastní identitu. Ne hloupou xenofobií, ale třeba křesťanským Desaterem. Nejsme proti ateistům, chceme pouze, aby byl pilíř naší civilizace alespoň nějak chráněn.
Předem děkujeme za odpověď.
S pozdravem
Filip Balcar a kamarádi Jirka, Honza, Norbert, Ondra, Lukáš, Franta a David
Politické strany jsem rozdělil do celkem čtyř skupin. V první skupině se nachází strany, které zavádění proti-rouhačského zákona odmítly. Ve druhé skupině se nachází strany, které buď se zavedením proti-rouhačského zákony souhlasily, nebo jim byla tato idea sympatická, nebo slíbily vyvolání diskuse na toto téma na půdě Poslanecké sněmovny. Ve třetí skupině se nachází strany, které na mail sice odpověděly, avšak tato odpověď nijak nevyjasnila postoj daných stran k otázce (ne)zavádění proti-rouhačského zákona. Ve čtvrté skupině se pak nachází strany, které na mail vůbec neodpověděly. Pořadí stran v jednotlivých skupinách vždy uvádím chronologicky od té, která odpověděla nejdříve, až po tu, která odpověděla jako poslední.
Politické strany odmítající proti-rouhačský zákon v České republice:
Piráti, Svobodní, Zelení, Referendum o EU, STAN, ČSSD, ODS
První odpověď s negativním stanoviskem k zavedení proti-rouhačského zákona v České republice jsem obdržel od Pirátů. Za Piráty mi odpověděl Mikuláš Ferjenčík, pražský zastupitel, vedoucí mediálního odboru Pirátů a lídr pardubické pirátské kandidátky. Pan Ferjenčík uvedl, že nápad na zavedení proti-rouhačského zákona v České republice, kde je drtivá většina populace ateistická, považuje za zcela nereálný. Podotkl také, že on sám je křesťanem, avšak že si rozhodně nepřeje, aby se u nás víra vynucovala pomocí zákonů. Poté mi došla odpověď také od Radka Holomčíka, lídra jihomoravské kandidátky Pirátů. Pan Holomčík uvedl, že s celou řadou věcí, o kterých píšu, souhlasí, zejména pak s tím, že krize, která nedávno proběhla, byla především krizí hodnotovou. Jihomoravský lídr Pirátů uvedl, že sám coby římský katolík o vztahu náboženství a politiky často přemýšlí a neopomněl zmínit, že řada významných představitelů Pirátů je věřících, zmínil předsedu Ivana Bartoše, který se hlásí k Církvi československé husitské, a již zmíněného Mikuláše Ferjenčíka, který je evangelíkem. „Centrem mých politických úvah je naše Ústava (potažmo Listina práv a svobod) a ta říká 2 věci důležité pro náš kontext – za 1. naše země je striktně sekulární a za 2. ctíme svobodu slova. Přiznám se, že si nedovedu představit, jak by takový proti-rouhačský zákon měl vypadat, aby nebyl v rozporu s uvedenými body Ústavy. A ctění Ústavy by měla být naprosto základní hodnota pro každého demokratického politiky,“ uvedl Holomčík.
Druhá odpověď se záporným stanoviskem přišla od Svobodných. Za jihomoravský kraj mi odpověděl Pavel Mises, člen republikového výboru a brněnský koordinátor Svobodných a zároveň i kandidát v jihomoravském kraji, který napsal, že mě asi zklame, ale že Svobodní jsou strana „která prosazuje sekulární stát (odluku státu od církve) a svobodu slova, takže takový zákon by nebyl v souladu s hodnotami, které zastáváme.“ Pan Mises také podotknul, že případný proti-rouhačský zákon by v důsledku znamenal, že by nikdo nemohl kritizovat nejen křesťanství, ale i jiná, nekřesťanská náboženství. Pavel Mises momentálně zastává také funkci člena volebního týmu Svobodných, jeho odpověď tak lze chápat i jako vyjádření Svobodných mimo Jihomoravský kraj.
Třetí stranou, která se proti zavedení proti-rouhačského zákona vymezila, byli Zelení. Za jihomoravské vedení Zelených mi odpověděl Matouš Vencálek, trojka na jihomoravské kandidátce. Pan Vencálek v úvodu mailu napsal, že Zelení jednoznačně ctí svobodu vyznání, ale také fakt, že jsme sekulárním státem, tedy že církev a stát jsou od sebe odloučeny. Uvedl také, že s nutností ochrany svobody náboženského vyznání Zelení souhlasí a následně ocitoval § 335 trestního zákona, přičemž podle Zelených tento zákon náboženské vyznání chrání dostatečně. Pan Vencálek také uvedl, že není pravda, že “kde kdo může urážet křesťanskou víru“ (což je formulace z mého mailu) a proti-rouhačský zákon by tak byl podle názoru Zelených nadbytečný. Závěrem pan Vencálek konstatoval, že „bojovat za křesťanské hodnoty a proti úpadku náboženství ve společnosti je bezpochyby nezadatelným právem každého, kdo takovou potřebu cítí, avšak není tak dle mého názoru možné v moderní západní společnosti činit formou zákona, který by snad nějakým způsobem stavěl některou náboženskou víru nad jiné – lidé musí mít svobodu se přihlásit či naopak nepřihlásit k jakékoli víře, a to beze strachu z jakýchkoli postihů či diskriminace. V tom má tkvět role státu – šíření víry a apologetika je úkolem církví a náboženských společností“. Od republikové centrály Zelených mi odpověď nedorazila.
Se zaváděním proti-rouhačského zákona nesouhlasí ani nově vzniklá strana Referendum o EU. Za stranu předsedy Františka Matějky mi odpověděl Pavel Chleborád, člen předsednictva hnutí. Dle pana Chleboráda naše civilizace stojí na třech pilířích, kterými jsou Desatero, řecká filosofie a římské právo. Česká republika je pak dle něj sekulárním státem, který uznává svobodu víry. Pan Chleborád mi v mailu také položil otázku: „Uvědomujete si, že Váš požadavek [na zavedení proti-rouhačského zákona, pozn. autor] by mohl nahrát vyznavačům víry, která je v rozporu s těmito hodnotami?“. Závěrem pan Chleborád napsal, že Referendum o EU podporuje křesťanství, ale je obecně proti kodifikaci víry do Ústavy či zákona. „To bychom se potom nelišili od islámu, který také vnímáte kriticky. Jednoznačně budeme hájit právo člověka, jako stvoření Boha k obrazu svému, si svobodně zvolit,“ uzavřel Chleborád.
Pátou stranou nesouhlasící s proti-rouhačským zákonem v ČR jsou STAN. Tato strana představuje speciální případ: odpovědi, které mi došly z jihomoravské krajské centrály, se totiž lišily od odpovědi z republikové centrály i od odpovědi předsedy strany, pana Gazdíka. STAN každopádně musím pochválit, jelikož mi od této strany došlo nejvíce odpovědí, celkem čtyři. Odpověděl mi dokonce, a to docela obsáhlým mailem, přímo předseda strany, Petr Gazdík. Nyní tedy k odpovědím a začněme těmi jihomoravskými. První odpověď přišla od Jakuba Krainera, tajemníka jihomoravských Starostů a nezávislých. Ten mi napsal, že je mu můj mail sympatický a položil mi několik otázek. Například se mě zeptal, jak přesně bych si takovou urážku náboženství představoval v paragrafovém znění, do kterého zákona by měla být vložena či jak volná nebo naopak konkrétní by měla být. Dále mi slíbil, že tento podnět bude řešit s poslanci STAN, kteří budou případně zvoleni do Poslanecké sněmovny. Jako druhá mi odpověděla Jana Krutáková, předsedkyně jihomoravského krajského výboru STAN a lídryně jihomoravské kandidátky. Ta uvedla, že se slovy Jakuba Krainera zcela souhlasí.
Pak ovšem v případu STAN nastal zvrat. Odpověděl mi Karel Kreml, celorepublikový tiskový mluvčí STAN. Ten napsal: „Asi Vás nepotěším, ale platí svoboda slova. Taky s podobnými věcmi nesouhlasíme, ale vždy budeme hájit, aby měl každý právo říkat, co si myslí.“ Posléze odpověděl i předseda strany, Petr Gazdík. Ten uvedl, že je také křesťanem (katolíkem) a že mu odkaz a hodnoty křesťanské Evropy rozhodně leží na srdci. „Urážení víry druhého mi vždy přijde hloupé a nemístné. Náboženství – a niternou víru zvlášť – považuji za věc veskrze osobní, za věc, které by se druhý člověk neměl dotýkat. Sám se setkávám s názorem, že víra je “jen berlička” pro lidi, kteří “nemají odvahu” žít bez ní. Nemyslím si to. Svůj život považuji za nezasloužený dar. Zároveň ale vyznávám přesvědčení svého kamaráda a kněze, který říká, že dar víry není dán každému. Sám vidím, že Evropa se často propadá do relativismu, ztráty hodnot. To ale – a to je mé hluboké přesvědčení – nezvrátí žádný tlak a žádný zákon,“ odpověděl předseda Gazdík. A pokračoval: „Takže se dostávám k Vaší otázce: ne, neprosazovali bychom protirouhačský zákon. To, co je neslušné, nevhodné a hloupé (myslím tím urážení víry druhého), se nemá dle mého postihovat zákonem. Zákon má postihovat násilí, ne myšlenky. Zřejmě jsem Vás neuspokojil a možná jsme přišli o několik hlasů. Nemohu ale mluvit proti svému přesvědčení.“ Musím říct, že odpověď pana Gazdíka pro mě byla obrovským překvapením. Velmi pozitivním překvapením. Nepopulistický a rozumný přístup pana Gazdíka, který navzdory své víře z pozice předsedy STAN uvedl, že by proti-rouhačský zákon rozhodně nepodpořili, skutečně oceňuji.
Pátý mail s negativní odpovědí dorazil od ČSSD. Odpověděl mi Michal Škerle, tajemník KVV ČSSD v Jihomoravském kraji. Ve své odpovědi sdělil, že „ČSSD nebude navrhovat žádnou obdobu zákona, který zmiňujete, protože tento by byl v rozporu s demokratickým řádem a ústavní tradicí České republiky“. Stručné a jasné. Pan Škerle v závěru také podotkl, že to neznamená, že by si ČSSD nevážila křesťanských hodnot solidarity a pomoci bližnímu svému, jelikož tyto hodnoty dle pana tajemníka tvoří základ volebního programu ČSSD. Od republikové centrály ČSSD mi odpověď nedorazila.
Poslední stranou, která se negativně vymezila vůči zavedení proti-rouhačského zákona, byla ODS. Bylo mi odpovězeno z hlavního kontaktního mailu strany a odpověď byla podepsána Davidem Borským. Pan Borský napsal, že ODS je liberálně-konzervativní stranou, která se nevymezuje proti islámu, ale proti islamismu a dle které vyznání patří do soukromé sféry každého člověka. „Nemáme proto v plánu omezovat svobodu slova. Jsme přesvědčeni, že například satira, vtip, nadsázka a nadhled jsou tím, co je součástí „západních hodnot“,“ odpověděl Borský jednoznačně.
Odpovědi všech předchozích stran jsou velmi pozitivní a povzbudivé: předsudky a nesympatie stranou, faktem zůstává, že všechny výše uvedené strany odmítly zavedení proti-rouhačského zákona v České republice a ve většině případů argumentovaly i tím, že žijeme v sekulárním státě. Nyní se však dostáváme k méně povzbudivé části předvolebního průzkumu.
Politické strany schvalující proti-rouhačský zákon v České republice či sympatizující s jeho ideou:
TOP 09, SPO, Rozumní, KDU-ČSL, BPI
Ať už vezmu v potaz strany, které odpověděly záporně či které odpověděly kladně, vůbec první stranou, která na můj mail zareagovala, byla TOP 09. Straně tak jistě patří pochvala za rychlost. Tím však veškerá pozitiva bohužel končí. Za TOP 09 mi odpověděl Vlastimil Válek, brněnský zastupitel a lídr jihomoravské kandidátky. Přiznám se, že z odpovědi pana Válka mě úplně zamrazilo. Pan Válek napsal, že je podle něj velmi snadné slíbit, že ve sněmovně bude prosazovat proti-rouhačský zákon, protože se obává, že by mi prosazení proti-rouhačského zákona až na pár výjimek slíbila každá strana. Dost dobře si nedovedu představit myšlenkové pochody, které někoho vedou k tomu, že si myslí, že by kriminalizaci rouhání se chtělo prosazovat takřka celé politické spektrum. Pan Válek dále uvedl, že za člověka by však měly mluvit především činy a nikoliv jen slova. Dodal, že Desatero považuje za nejlepší ústavu, kterou zatím nikdo nepřekonal. Posteskl si také nad tím, že se náš stát, ale i obecně velká část Evropy odvrací od křesťanských hodnot. „S tím, co píšete, lze bezezbytku souhlasit. Tím, že budeme bojovat proti islámu, nezachráníme křesťanství. Je to na každém z nás, na svědectví, které podává svými činy a skutky, ne sliby,“ podotkl Válek. Na tom samotném by nebylo vůbec nic špatného. Lídr jihomoravské kandidátky TOP 09 však pokračoval: „Ono, ničí náboženství se nemá urážet a ano, dovedu si představit, že o podobném zákoně otevřu diskusi,“ napsal Válek. Závěrem dodal, že problém je podle něj ale jinde: „ve ztrátě slušnosti, v tom, že vyšší mravní princip je směšné zpátečnictví a sobeckost a vlastní prospěch novou vírou. Každý chce brát a nikdo nechce dávat. Pokud se této povodni nepodaří postavit hráz, smete nás všechny,“ zakončil svůj mail Válek.
Za TOP 09 mi dále odpověděl i Jakub Hnát, tiskový mluvčí strany. Pan Hnát mě nejprve ubezpečil, že stejně jako já a moji přátelé i TOP 09 odmítá xenofobii a zbytečnou hysterii, které dle něj někteří politici zneužívají či ji dokonce přímo vyvolávají. Dále mě upozornil, že v programu TOP 09 jsem se jistě dočetl, že pro TOP 09 stojí naše kultura na odkazu křesťanství. „Ačkoliv se jedná o program pro nadcházející volby, TOP 09 má tento postoj ve svých genech,“ glosoval postoj TOP 09 k tématu Hnát. Tiskový mluvčí „Topky“ dále jako příklad uvedl aktivity poslankyně Niny Novákové, která navrhovala úpravu školského zákona. „Paní poslankyně prosazovala, aby bylo mezi obecné cíle vzdělávání zařazeno také pochopení a osvojení evropských kulturních hodnot a tradic vycházejících z duchovního odkazu antiky, křesťanství a humanismu.“ Pan Hnát mě následně odkázal na dva následující texty o návrhu poslankyně Novákové. V prvním textu si můžeme přečíst následující citaci Novákové: „Aktuální situace v naší zemi i v Evropě ukazuje, že je třeba znovu upevnit kulturní základ, který chceme předávat novým generacím a který může spoluurčovat tvář naší země v budoucnosti. (…) Evropská kultura musí být pro obyvatele naší země tím, co přijmou a co si osvojí.“
Ve druhém textu, který je editovaným přepisem projevu poslankyně Novákové z jarní schůze PS, Nováková mimo jiné říká: „Dámy a pánové, prosím, v Poslanecké sněmovně jsme snad schopni rozlišit náboženství, to, co se mi stále jaksi podstrkuje ze strany Ministerstva školství, že chci zavádět křesťanství jako náboženství do škol. Jsme snad schopni odlišit náboženství, ideologii a kulturu. Já hovořím o křesťanské a židokřesťanské kultuře. (…) My bezmyšlenkovitě přistupujeme na to, jak v Evropské unii zesiluje zase ideologie sekularismu. Je jasné, že školy nesmějí být závislé a navázané na nějaké náboženství. Ale sekularismus, který bere vlastně duchovní rozměr všem, je úplně něco jiného.“
Názor nechť si čtenář udělá sám. Tiskový mluvčí TOP 09 Hnát každopádně mail zakončuje následovně: „Věříme, že návrh paní poslankyně Novákové je nejenom účinný ve svých důsledcích, ale také je možné na něm mnohem snáze nalézt politickou shodu, než by bylo případné schvalování antirouhačského zákona.“ Jinak řečeno: důsledky proti-rouhačského zákona podporujeme, jen jich chceme dosáhnout jinou cestou.
Druhou partají, která se jednoznačně postavila za zavedení proti-rouhačského zákona v České republiky, je Strana práv občanů, hradní strana prezidenta Miloše Zemana. Za SPO mi odpověděl Marian Keremidský, bývalý starosta Znojma, jihomoravský krajský zastupitel, místopředseda SPO a také krajský lídr jihomoravské kandidátky SPO. Pan Keremidský mi odpověděl, že „program SPO Pevné české kořeny vychází z českých kořenů, ke kterým patří základy a pilíře křesťanské civilizace, kterou je třeba chránit, o tom není třeba diskutovat“. Pan Keremidský si dále povzdechl, že se dnes chrání spíše vše ostatní, než křesťanství. Můj námět, tedy trestat tzv. urážku náboženského cítění, označil Keremidský za zajímavý. „Nicméně, v případě našeho zvolení do Parlamentu, je to zajímavý námět pro možný legislativní návrh. Pokud bude ve Sněmovně politická vůle, já osobně jsem ochoten tento návrh podpořit,“ zakončil mail Keremidský a podpořil případné zavedení proti-rouhačského zákona v České republice. Následně mi odpověděla i Jana Fialová, místopředsedkyně jihomoravské SPO, která se odkázala na odpověď pana Keremidského. Od republikové centrály SPO mi odpověď nedorazila.
Kladně se k zavedení proti-rouhačského zákona vyjádřili také Rozumní předsedy Petra Hanniga. Celý název této strany, který jsem zde dosud neuvedl, zní: ROZUMNÍ – stop migraci a diktátu EU – peníze našim občanům, důchodcům, dětem, zdravotně postiženým…. Rozumní jsou stranou, která v rámci nadcházejících voleb spolupracuje například i s Národní demokracií Adama Bartoše či s obskurní Demokratickou stranou zelených. Na dotaz mi odpověděl sám předseda Petr Hannig. Hned na úvod podotkl, že on sám je praktikujícím katolíkem už od dětství. Následoval výčet dalších souvisejících „funkcí“: ministrantem byl pan Hannig od osmi let, varhaníkem pak byl v kostelech kolem Ústí nad Labem od jeho dvanácti let. Zdůraznil, že Rozumní ctí tradice a to ve všech ohledech, že chtějí, aby mládež respektovala autority. Dále zdůraznil, že Rozumní chtějí zavést, aby národní symboly včetně prezidenta byly nehanobitelné pod trestní sazbou. A jeho výčet pokračoval: „Rozumní prosadí, aby náboženské symboly byly nedotknutelné (nebudeme to ovšem nazývat rouhačstvím – ale nedotknutelností náboženských symbolů) s trestní sazbou pro překročení tohoto zákona.“ Petr Hannig poté zdůraznil, že Rozumní jsou proti hanobení jakéhokoliv náboženství tak, jak ho provozuje třeba časopis Charlie Hebdo, který Rozumní odsuzují. Rozumní také ústy předsedy Hanniga chtějí „upřednostnit náboženství, které je spjato s naší kulturní tradicí, tak jak tomu bývalo a leckde ještě je“. V neposlední řadě Hannig upozornil, že program Rozumných se jmenuje symbolicky „Desatero Rozumných“. Mail pan Hannig zakončil následující větou: „Takže, mladí přátelé, doporučuji vám volit KDU- ČSL či TOP09, i když ty, z důvodů politické korektnosti žádný takový zákon, týkající se zavedení zákona proti rouhačství nebudou nejenomže prosazovat, ale ani podporovat, ba se obávám, že budou proti.“ No, tak to jste se, vážený pane předsedo Hannigu, skutečně poněkud přepočítal.
Následující stranou, která se k proti-rouhačskému zákonu vyjádřila kladně, je právě KDU-ČSL. Za lidovce mi došla odpověď z Ústřední kanceláře KDU-ČSL podepsaná analytikem Mariánem Sekerákem. Pan Sekerák mi napsal, že „mám nepochybně pravdu, když píšu, že místo nenávisti a odsudkům vůči jiným náboženstvím je mnohem vhodnější pozitivně propagovat hodnoty, které vyznává část evropské civilizace“ a následně mě ujistil, že v KDU-ČSL pro to dělají maximum. „Co se týče tzv. zákona proti rouhání, momentálně takovýto návrh není zahrnut do předvolebního programu KDU-ČSL. To však neznamená, že by v budoucí Sněmovně nemohla proběhnout o takovéto právní normě diskuse, iniciovaná například i KDU-ČSL. Je totiž faktem, že takovýto typ legislativy mají i některé liberálně-demokratické země, tedy nejedná se pouze o muslimské země,“ napsal Sekerák. Popravdě nevím, zdali je to spíše úsměvné nebo k pláči. Zatímco země jako Island či Norsko své proti-rouhačské zákony v uplynulých letech zrušily s ohledem na to, že se na ně odkazovaly země jako Saúdská Arábie či Írán, které zločiny typu rouhání se či urážky náboženského cítění trestají trestem smrti, česká KDU-ČSL uvádí, že proti-rouhačské zákony nejsou přítomny pouze v muslimských zemích, nýbrž i v některých západních liberálních demokraciích. A proč si tedy nějaký takový pěkný proti-rouhačský zákon nepořídit i u nás, že ano?
Pátou stranou pozitivně nakloněnou proti-rouhačskému zákonu je Blok proti islamizaci předsedkyně Jany Volfové. Odpověď za BPI sepsala práva předsedkyně Volfová, která hned na úvod mailu připomněla, že jedním z hlavních hesel BPI je, že „jsme zemí univerzit a katedrál ne mešit a zákonu šaría“. Volfová napsala, že v řadách BPI je mnoho věřících a že proto také BPI zahájila Den české státnosti 28. září mší svatou v katedrále svatého Víta. Volfová zdůraznila, že BPI nenapadá muslimy, nýbrž pouze islám, který je dle ní neslučitelný s našimi křesťanskými kořeny. K samotnému proti-rouhačskému zákonu předsedkyně BPI řekla, že o takovém zákonu strana doposud neuvažovala, avšak že se jedná o zajímavý podnět pro programovou komisi strany. „Voličům nelžeme, takže vám hned neslíbím, že takový zákon budeme okamžitě prosazovat, ale určitě o něm začneme uvažovat,“ zakončila mail Volfová.
Politické strany, které odpověděly, ale nevyjádřily se k proti-rouhačskému zákonu:
DSSS
Kategorii samu pro sebe tvoří Dělnická strana sociální spravedlnosti. Za DSSS mi odpověděl Erik Lamprecht, tajemník DSSS, předseda KO DSSS v Jihomoravském kraji a také jednička na kandidátce DSSS tamtéž. Odpověď, kterou mi pan Lamprecht zaslal, se však žádným způsobem nedotýkala otázky proti-rouhačských zákonů. Posuďte sami: „Hlavní nebezpečí spatřujeme v imigraci Neevropanů jako takové a s ní nesoucích se kulturně-biologických změn. Expanze islámu je pouze jedním s tímto svázaným a nesoucím se faktorem. Náboženství jako takové nám nevadí a jsme plně pro náboženskou svobodu za podmínky, že neohrožuje budoucnost naší vlasti.“ Z takové odpovědi skutečně nejsem schopen rozklíčovat vztah DSSS k proti-rouhačským zákonům. Jediným vodítkem by snad mohla být zmínka o tom, že strana je plně pro náboženskou svobodu, avšak tuto formulaci uslyšíte i od KDU-ČSL či Rozumných, které s ideou proti-rouhačského zákona sympatizují. Odpověď DSSS jsem tak zařadil do kategorie nejednoznačných odpovědí.
Politické strany, které vůbec neodpověděly:
KSČM, ANO, Realisté, SPD
Poslední skupinu tvoří strany a hnutí, které můj mail tzv. vyignorovaly a vůbec se neobtěžovaly s odpovědí. Patří sem komunisté, ANO Andreje Babiše, Robejškovi Realisté a partaj Tomia Okamury.
Článek zakončím tak trochu v duchu Okamury, jelikož se Vás zeptám: Co na postoje českých politických stran k problematice proti-rouhačských zákonů říkáte? Napište nám to do komentářů a článek sdílejte a šiřte!