Ammar al-Hakim (foto Reuters/Khalid al Mousily)
V Iráku, rodišti známého ex-muslimského ateistického aktivisty Faisala Saeeda Al-Mutara, to vře. Nemám teď však na mysli obligátní krvavé sektářské půtky mezi dvěma jedinými pravými islámy, tedy mezi sunnity a šiíty, nýbrž něco poněkud odlišného. V Iráku je před volbami a během posledních měsíců výrazně zesílila proti-ateistická rétorika iráckých politiků, kteří se předhánějí ve výrocích o tom, jak nejlépe zamezit šíření ateismu a jak zatočit s místními ateisty.
Příští parlamentní volby se v Iráku budou konat v prosinci tohoto a lednu příštího roku. Jak informoval Al-Monitor, s blížícími se volbami se ateofobní rétorika stále více vyhrocuje a irácká islámská hnutí i politické strany varují před šířením ateismu v zemi a vyzývají k postavení se iráckým ateistům. Dle Al-Monitoru se k těmto výzvám politici uchylují především proto, že mají obavy z toho, že se voliči budou odvracet od islámských politických stran a hnutí, které preferují propojení politiky s náboženstvím, směrem k více sekulárnějším politickým silám.
Slova upozorňující na nebezpečí spojená se šířením „ateistické ideologie“ a povzbuzující k potlačování ateismu však zdaleka nevycházejí pouze od okrajových politiků a minoritních politicikých stran. Kupříkladu tento měsíc přilil olej do ohně Ammar al-Hakim, lídr převážně šiítského koaličního uskupení Irácká národní aliance. Toto politické uskupení momentálně disponuje 183 poslanci z celkového počtu 328 v iráckém jednokomorovém parlamentu. Jedná se tedy o lídra koaličního uskupení, které má v iráckém parlamentu většinu a podíli se na vládě.
Al-Hakim, jeden z nejvýznamnějších politiků v zemi, tento měsíc ve svém projevu v Bagdádu varoval před „šířením ateismu“ v Iráku. „Někteří lidé neschvalují oddanost irácké společnosti náboženským principům a jejich spojení se Všemocným Bohem,“ řekl Hakim. Dále uvedl, že je třeba „čelit těmto cizím ateistickým myšlenkám pomocí naší víry a konfrontovat podporovatele těchto idejí s železnou pěstí“, přičemž je dle něj třeba „odhalit metody, které používají k šíření svých [ateistických, poz. autor.] myšlenek“. Těžko spekulovat, co si tak al-Hakim představuje pod „železnou pěstí“, pro irácké ateisty to každopádně nebude nic pěkného.
Podle Aliho Mamouriho jsou však Hakimova slova v rozporu s iráckou ústavou, která garantuje svobodu víry, přesvědčení a projevu, a která kriminalizuje podněcování nenávisti vůči jiným, či nucení ostatních k přijmutí či odmítnutí náboženské věrouky.
Ateofobních vyjádření se dopustil také bývalý irácký pro-íránský premiér Nouri al-Maliki. Ten 30. května v duchu těch nejvytříbenějších konspiračních teorií varoval před spiknutím iráckých sekulárních a nenáboženských hnutí, která dle něj měla islámským stranám uzmout veškerou moc a přivlastnit si ji pro sebe. Inu, jak vidno, sekulární revoluce se v Iráku prozatím nekonala a něco mi říká, že ke „spoknutí iráckých sekulárních sil“ ani jen tak nedojde…
Mekkou proti-sekularistických výzev jsou dle Mamouriho především velká města ve středním a jižním Iráku, kontrolovaná převážnš šiíty. Během kázáních v rámci ramadánu zněla slova o nebezpečnosti sekulárních a ateistických idejí pro iráckou společnost především z této oblasti.
Přesná čísla, která by vypovídala o tom, jak velké procento ateistů či agnostiků je zastoupeno v irácké společnosti, bohužel nemáme. Al-Monitor upozorňuje, že prakticky jediná sociologická data za poslední více než tři dekády máme z roku 2011, kdy dnes již neexistující kurdská zpravodajská agentura AKnews prováděla výzkum, který však neodpovídal vědeckým a sociologickým standardům. Tak jak tak, z výzkumu kurdské agentury vyšlo, že 67 % Iráčanů věří v existenci Boha, 21 % nejspíše ano, 4 % nejspíše ne a 7 % Iráčanů pak dle tohoto průzkumu v Boha vůbec nevěří. 1 % dotázaných na otázku nedokázalo odpovědět.
Mamouri však upozorňuje, že reálné procento iráckých ateistů může být ještě vyšší. Podobně jako v dalších muslimských zemích, i v Iráku je spoustu tzv. „closet ateistů“, kteří svou nevíru v existenci Boha před okolím skrývají, nedávají ji nějak najevo, a aby nebyli ostrakizováni, tak třeba i dodržují náboženské rituály, aby jejich ateismus nemohl být odhalen. Významným posunem je však to, že v bagdádských knihkupectvích nyní lidé mohou nacházet i knihy od ateistických autorů. Mamouri explicitně zmiňuje např. saúdskoarabského ateistického spisovatele Abdullaha al-Qasemiho či Richarda Dawkinse. Poptávka po jejich knihách mezi mladými lidmi údajně roste a Al-Monitor uvádí, že mluvil s řadou mladých Iráčanů, kteří začínají zpochybňovat fundamenty islámské věrouky, či dokonce náboženství jako takového. Zároveň však dodává, že si tito mladí lidé nechávají své názory na problematiku náboženství pro sebe, jelikož v opačném případě by byli ostrakizováni.
K aktuálnímu vývoji v Iráku se vyjádřil i již zmiňovaný Faisal Saeed al-Mutar, který je s řadou iráckých ateistů v kontaktu, a to nejen v rámci facebookové skupiny تجمع الملحدين واللادينيين العراقيين Iraqi Atheists and Irreligious Society. „Jasně vidím, že počet ateistů v různých oblastech Iráku narůsta,“ uvedl al-Mutar, který nedávno založil další lidskoprávní organizaci, která se tentokrát jmenuje Ideas Beyond Borders a jejímž účelem je pomáhat iráckým ateistům organizovat se a domáhat se svých práv.
Nezbývá než doufat, že se situace v Iráku nezačne hrotit ještě více a že iráčtí ateisté budou ušetřeni perzekucí, pronásledování či fyzického násilí, jakkoliv je to momentálně spíše naivní přání. Do té doby, než se věci zlepší, si alespoň připomeňme Irák z alternativní reality.