Letošní rok se zatím z pohledu ateistů, humanistů, kritiků náboženství a vůbec všech sekularistů, žijících v rizikových lokalitách mimo Evropu, vyvíjí skutečně prachmizerně. Mám v hlavě ideje pro celou řadu článků, které bych rád napsal, avšak když už mám čas, píšu letos většinou o něčem jiném: o tom, jak zase někde ve světě zavřeli do vězení, zabili či odsoudili “rouhačské” ateisty, sekularisty a kritiky náboženství. Jednoduše ignorovat tyto události totiž nemohu. Rozšířit informace o příkořích, která se těmto lidem dějí, alespoň částečně dostat jejich jména a příběhy do českého éteru a do povědomí lidí je to nejmenší, co mohu udělat. Dalším “na řadě” se před pár dny stal sekulární a prodemokratický blogger z Malediv – z vyhledávané turistické destinace, a zároveň nedemokratické bašty islámu.
Devětadvacetiletý Rasheed byl na Maledivách prakticky celospolečensky známou osobou. Byl velmi aktivní na Twitteru, známým se však stal především díky svému bloggu The Daily Panic, na kterém kritizoval nedemokratické poměry na Maledivách ze všech úhlů pohledu, včetně toho náboženského. Již v roce 2014 bylo Rasheedovi vyhrožováno smrtí. Rasheed tehdy o vyhrožování informoval policii. Ta však neudělala vůbec nic. Tři roky poté byl sekulárně a humanisticky smýšlející Rasheed ubodán k smrti, přímo doma ve svém vlastním bytě.
In September 2014, I formally reported some death threats to @PoliceMv. Still awaiting a call back. https://t.co/Y2MA6aR0D0
— Yameen Rasheed (@yaamyn) March 21, 2016
Od začátku letošního roku byl Rasheed také spolupracovníkem International Humanist and Ethical Union (IHEU). S představiteli IHEU se Rasheed potkal na lidskoprávní konferenci v thajském Bangkoku. IHEU zůstala s Rasheedem v kontaktu, a ten organizaci informoval o výhrůžkách smrtí které dostával on, ale i jiní sekularisté na Maledivách. Díky informacím od Rasheeda mohla IHEU tuto problematiku přednést Ahmedu Shaheedovi, speciálnímu zpravodaji pro pro svobodu náboženského vyznání při OSN.
Rasheed byl velkým kritikem současného maledivského režimu, reprezentovaného prezidentem Abdullaiem Yameenem. Yameen, který se k moci na Maledivách dostal při pochybných volbách v roce 2013, nechal pozatýkat a uvěznit řadu svých politických oponentů. Jiné pak donutil k odchodu do exilu. Za Yameenova prezidentování byla svoboda projevu značně omezena. Terčem omezování se staly především projevy liberálního smýšlení, sekularismu, a kritika toho, jakým způsobem Maledivy prosazují islámské praktiky.
Deeply shocked by the brutal murder of Yameen Rasheed, prominent Maldives freethinker & blogger @davidakaye @AgnesCallamard @andrewcopson
— Ahmed Shaheed (@ahmedshaheed) April 23, 2017
Yameenův režim se totiž stal velice přívětivým směrem k radikálním saláfistům a šel jím takříkajíc “na ruku”. Po Yameenově nástupu začala do Malediv pumpovat nemalé finanční prostředky nepříliš vzdálená Saúdská Arábie. A nejen finančí prostředky. Saúdové začali na Maledivy posílat také své vlastní proškolené duchovní, a maledivským studentům naopak nabízeli stipendia ke studiu na školách přímo v Saúdské Arábii. Jak informují NY Times, většinově sunnitské Maledivy (98,4 % populace) měly vždy spíše umírněné obyvatelstvo, a kupříkladu pokrývku hlavy tu do Yameenova nástupu nosilo jen minimum žen.
Umírněnost před-yameenovského maledivského politického zřízení však musím rozporovat. Maledivy jednoznačně nebyly a nejsou sekulární zemí: mají totiž oficiální státní náboženství, kterým je samozřejmě islám. A co více: praktikování jakéhokoliv jiného náboženství je na Maledivách zakázáno. Tolik tedy k náboženské svobodě na Maledivách, ať už za Yameena, či před ním. V roce 2008, poté, co skončila dlouhá vláda autokratického prezidenta Maumoona Abdula Gayooma (1978 – 2008), se k moci dostal demokraticky zvolený Mohamed Nasheed (2008 – 2012). V roce 2008 byla také schválena nová Ústava Malediv, která ve svém Článku 2 říká, že “Maledivy jsou založeny na principech islámu”. Dále, v Článku 9 stojí, že “ne-muslim se nemůže stát občanem Malediv”. Článek 10 pak uvádí, že “žádný zákon, který je v rozporu s jakýmkoliv principem islámu, se nemůže stát platným”. Článek 19 uvádí, že “občané mohou vykonávat jakékoliv aktivity, které nejsou v rozporu s šaríou a právem [které však nemůže být v rozporu s šaríou]”. A pro zcela konkrétní představu: v roce 2015 byla na Maledivách tamní žena odsouzena k trestu smrti ukamenováním za cizoložství. Ve výčtu by se dalo pokračovat, nicméně pro udělání si stručné představy o povaze maledivského režimu předchozí výčet, jak se domnívám, bohatě stačí.
Rasheedův značně oblíbený blog, kritizující protidemokratické postupy, korupci a vliv saláfistů, se pochopitelně stal trnem v oku vládnoucím vrstvám. Ostatně, značně vypovídající je reakce prezidenta Yameena na Rasheedovu násilnou smrt: Yameen nejprve uvedl, že Rasheedovo zabití “odsuzuje nejdůraznějším možným způsobem”, nicméně v dalším prohlášení řekl, že “Maledivy nikomu nedovolí, aby urážel islám”. Vyjádření maledivského prezidenta připomíná situaci z Bangladéše, kde se po zavraždění sekulárního bloggera Nazimudinna Samada vyjádřila tamní premiérka v tom smyslu, že “není akceptovatelné, aby někdo psal texty urážející náboženské cítění”, a řečnicky se zeptal: “Pokud někdo slovy špiní naše náboženství, proč bychom to měli tolerovat?”
Maledivský zpravodajský web Maledives Independent popsal Rasheeda jako “odvážného kritika saláfisticko-wahhábistické” re-islamizace Malediv. Dlouhodobě a neúnavně kritizoval saláfistický džihádismus, který se v posledních letech na Maledivách začal objevovat. Rasheed byl demokrat, humanista a racionalista.” A nejen to. Rasheed byl také velice schopný a inteligentní IT pracovník. V letošním roce se účastnil slavnostní ceremonie v Londýně, při které si spolu se svým kamarádem, Mohammadem Shuraihem, převzal cenu pro nejlepší mobilní aplikaci. Aplikace, naprogramovaná Rasheedem a Shuraihem, byla lékařského charakteru: umožňovala lepší koordinaci dárců krve, krevních bank a nemocnic za pomocí geolokace po celých Maledivách. V případě, že by v některé oblasti chyběla krev nutná pro transfúze, aplikace by upozornila místní obyvatele, kteří by tuto aplikaci měli nainstalovanou. V Rasheedovi tak byl zabit člověk, který pro svou zemi skutečně udělal něco velice užitečného. Zabit za to, že si dovolil veřejně prezentovat prodemokratické, humanistické a sekulární ideály.
Na úplný závěr musím zmínit ještě jednu věc. Za naprosto skandální považuji komentář k Rasheedově smrti, který vyšel na muslimské Al-Jazeeře. V článku je totiž naznačováno, že za Rasheedovu vraždu může současná maledivská ne-náboženská politika. Naprosto neuvěřitelný komentář. V zemi, ve které absolutně neexistuje odluka státu od náboženství, v zemi, kde občanství nemohou získat nemuslimové, kde je zakázáno praktikovat jiná náboženství než islám, a v zemi, kde legislativa vychází z islámského práva šaría, je podle Al-Jazeery na vině smrti mladého sekularisty nedostatek náboženství v politice.
A to není zdaleka vše. Al-Jazeera dále uvádí, že “mnoho mladých bloggerů na Maledivách je ovlivněno scientismem, Novým ateismem a sekularismem. Proto se občas stává, že obhajují odstup náboženství do soukromé sféry. Nejednají však ideologicky – jsou ještě mladí, a tak přirozeně ještě nemají pevné postoje k těmto důležitým otázkám.” Jeden z následujících odstavců v článku na Al-Jazeeře je pak dokonce nazván “Hrozba ne-náboženských politických aktérů”. Považuji za mimořádně smutné a ostudné, že se Al-Jazeera propagandisticky přiživuje i na tak tragické události, jakou je chladnokrevná vražda mladého člověka.
Dobrou zprávou na konec je snad jen to, že o důkladné vyšetření vraždy požádala i přímo OSN, stejně jako americký velvyslanec pro oblast Malediv. Doufejme tedy, že Rasheedova vražda nebude zametena pod koberec.