Potřetí se vracím k článku Lukáše Senfta v Deníku Referendum: Ateisté vědí všechno nejlíp. Tentokrát o tom, jak je to s těmi „kořeny“ vědy, o kterých L. S. soudí:
Moderní věda, kterou se ateističtí rozumbradové často zaklínají, má své kořeny mimo jiné i v křesťanské mystice a alchymii. Zkoumání hmoty bylo podníceno úžasem nad tajemným Stvořením a touhou je rozluštit. Ostatně například Isaac Newton, vědecký otec-zakladatel, trávil většinu času teologií a alchymií, protože se sám považoval za „kněze-vědce“ (vždyť právě požár v jeho alchymické dílně sežehl mnoho jeho děl, což Newtonově křehké psychice přivodilo další nervové zhroucení).*
Obrat „má kořeny“ je žel velmi nepřesný. Může mít vlastně dva dost odlišné významy. Zkuste si je porovnat:
1.) Kritické myšlení má kořeny v antických filosofických školách.
2.) Speciální teorie relativity má kořeny v teorii elektromagnetického pole.
V prvním případě ten obrat říká, že se mezi mnoha bláboly, které učily antické filosofické školy, objevily také myšlenky, které stály za to. V tomto případě první záblesky kritického myšlení. Na představy o tom, že Slunce je rozžhavený kus kovu velikosti Peloponésu nebo že duše je tvořena jemnohmotnými atomy to ale nemá žádný vliv. Stále zůstávají jen bláboly. Dnes bychom řekli, že jde o zavržené hypotézy.
V druhém případě „kořeny“ představují něco, co předcházelo dalšímu objevu a zůstává to stále v platnosti.
Článek Lukáše Senfta mezi těmito stavy nerozlišuje. Přitom právě tohle je základní pro pochopení principů fungování vědy. Všechny hypotézy nemohou být platné i když se mezi nimi nachází fungující teorie. Každý kdo kdy četl detektivku by měl být schopen chápat alespoň tyto elementární principy. Zná totiž přinejmenším jednu z věd – kriminalistiku.
Pokud se díváte na svého oblíbeného detektiva, jak řeší zdánlivě neřešitelný případ, sledujete při práci vědce. Vidíte výchozí problém (vražda, kdo ji spáchal?), sběr dat (ohledání místa činu, zajištění důkazů, vyslýchání svědků) a nakonec postup při řešení problému – všichni se sejdou v knihovně a detektiv jim objasní svůj postup včetně hypotéz, které se ukázaly jako mylné a proč byly mylné.
Tak to chodí ve vědě, každé řešení, které funguje zároveň ukončuje regulérní diskuse nad jinými řešeními, která nefungovala. Každá teorie, která dává ověřitelné výsledky je nutně smrtí mnoha hypotéz, které totéž nedokáží.
Ano, lidé, kteří vynašli většinu pravidel na jejichž základě lze říci, že fungování světa tak, jak jej popisuje náboženství je extrémně nepravděpodobné, většinou zároveň prostě museli být nejprve věřícími nějakého z těch nesmyslných kultů. Nejde o výjimku, ale o pravidlo.
Alchymisté pátrající a objevující tajemství hmoty byli zároveň také nevyhnutelně hrobaři svého vlastního oboru a kmotry nové vědy – chemie – a to dokonce bez ohledu na primární zájem kteréhokoli z nich.
Sám Johannes Kepler vyprodukoval množství hypotéz o tom, jak by mohla sluneční soustava fungovat, včetně jedné nesmírně půvabné, která zahrnovala platónská tělesa. Přesto jakmile byly objeveny skutečné principy fungování astromechaniky, staly se všechny ostatní hypotézy jen úsměvnou historickou kuriozitou.
Lukáš Senft se nám snaží říct, že když astrologie podnítila rozvoj astronomie, tak na ní přece musí něco být. Že by chemie bez alchymie nevznikla a proto bychom ji také měli brát jako pravdivou a důležitou pro současný svět.
Ne neměli. Možná by nám tyhle případy měly připomínat že metoda a věrnost skutečnému poznání je mnohem důležitější než primární motivace. Věrohodnost omylům minulosti to ale nevrátí.
*Poznámka: Konkrétně o Newtonovi se zmiňuje článek Kletba názorové inkonsistence