Lukáš Senft se v článku Ateisté vědí všechno nejlíp pořádně opřel do ateistů. Už v podtitulu píše: „Ateismus můžu překrucovat informace a dějiny podobně jako náboženský fundamentalismus.“
Mohl bych zde vyrazit čelně proti jeho tvrzením prohlásit, že jsou dávno vyvrácená a obvinit jej ze všeho možného nedouctvím počínaje a nadutostí konče. Nikam by to ale nevedlo. Vlastně to ani udělat nechci. Spousta lidí z různých důvodů přijímá stejné názory jako Lukáš Senft a zdaleka to nejsou vždy lidé hloupí. Někdy jim chybí jen určitý odstup nebo pohled z jiného úhlu. Vlastně bych mu mohl být vděčný, že módní pseudoargumenty tak pěkně shrnul do jednoho článku. Mohu se jim teď věnovat pěkně jednomu po druhém.
Z pestré nabídky si tedy nejprve vybírám tento:
Přitom to, čemu říkáme náboženství, je nepřeberně bohatý proud kulturních symbolů, kosmologických konceptů a spirituálních tradic.
Ano, náboženství je kulturně pestré, ale pokud se nechceme stát sběrateli lidových tradic, měli bychom se zeptat: Co to vlastně znamená?
Máme v historii nepřeberné množství náboženských tradic. Někde věří, že existuje mnoho bohů, jinde mají jednoho, někde mají jasnou představu jak jejich bohové vypadají, jinde je zobrazování zcela zakázáno, někde svému bohu staví kostely, jinde svým bohům staví chrámové okrsky nebo třeba pyramidy a ještě jiní lidé jim třeba sázeli posvátné háje. Někde se bohové uctívají přinášením květin, jinde je uctívali hromadným sexem, obětováním otroků nebo jedením malých kulatých oplatek.
Asi cítíte, že ty kulty tak nějak nejdou dohromady. Proč se vůbec ty kulty od sebe liší?
V tomto případě nedostáváme jednu otázku ale celé kaskády otázek, jejichž odpovědi jsou na sobě závislé a další bez odpovědí na předchozí nedávají smysl.
První otázka je: Existují mocnější (myšleno výrazně mocnější – řádově) bytosti než lidé? Odpověď „ANO“ je zde pravděpodobná, ale zároveň ničím nepodložená. Nemáme vůbec žádný důkaz o tom, že by existovaly. Stále je ještě stejně relevantní odpověď také „NE“.
Druhá otázka by mohla znít například: O kolik mocnější jsou? Tady bychom mohli mít nastavenou škálu sahající od „o něco“ k „absolutně mocné“. Přičemž bytosti, které by se od nás lišily podle nějakého měřítka v moci jen v řádech, bychom asi nevnímali jako bohy ale spíše jako velmi vyspělé mimozemšťany. Pouze jeden extrém – všemohoucnost náleží těm bytostem které dnes nazýváme bohy.
Třetí otázka pouze na Bohy by zněla: Zajímají se tyto bytosti o dění na Zemi? Opět máme dvě možnosti. (Odpověď „nevím“ se zde nepřipouští, ač jinde manipuluje náboženství s lidskou nevědomostí dovedně)
Následuje dlouhý řetězec otázek, které by končily odpověďmi na: Které jídlo máme považovat za čisté a které za nečisté? Jak máme svého boha/bohy uctívat? Jak má vypadat rituální místo k uctívání? Má existovat speciální kasta kněží? Jak se mají kněží a věřící oblékat? Jaké svátky mají věřící slavit?
Různé odpovědi na tyto otázky tvoří vnější vzhled kultury a její tradice. Právě odtud se bere ona obdivovaná pestrost. Většina odpovědí na tyto otázky (možná i všechny) přitom ale není podložena vůbec ničím, co bychom mohli považovat za vědecké poznání. To zde totiž nepředstavuje hodnotu. Zároveň každá z těch kultur přehlíží celý mnohovětevnatý strom otázek a odpovědí, které na kteroukoli otázku v této struktuře mohou navazovat.
Matematici vědí, že vzhledem k tomu, že zde neexistují mrtvé větve, musí počet odpovědí pro jednotlivou kulturu v tomto stromu růst minimálně fibonacciovou řadou. Ve skutečnosti ale roste počet možných odpovědí mnohem rychleji, protože na některé otázky lze odpovědět vysokým počtem možných odpovědí a na každou otázku lze odpovědět kteroukoli z možností bez důkazu. Zároveň je na mnohé odpovědi možné na jedné úrovni navázat větším počtem otázek. Vlastně to množení možností nejvíce připomíná řetězovou reakci při jaderném výbuchu.
Počet možností se zde z pohledu smrtelníka blíží nekonečnu. Mohli byste strávit miliony životů prozkoumáváním možností, pro které nejsou žádné důkazy.
Určitě není zlé, pokud se po takových cestách člověk pustí, dokud si sám je jistý, že „tohle je fantazie“. Pokud se ale chceme ptát „Co víme?“ musíme se přidržet těch možností, pro které svědčí důkazy.
Ano, v tomto případě ateisté vědí něco lépe než věřící – vědí, po kterých cestách se (přinejmenším prozatím) nepouštět.
Pokračování příště…