Kvantová fyzika se těší v posledních desetiletích mezi pseudovědci zvláštní oblibě, ne snad proto, že by jí rozuměli, spíše proto že si mohou být jisti, že tomuto tématu nebude rozumět ani nikdo z jejich posluchačů.
Pravděpodobně jste se už také setkali s kvantovým kdečím – kvantovou myslí, kvantovou tantrou, kvantovou homeopatií, kvantovou astrologií… v podstatě s jakýmkoli starověkým blábolem „obohaceným“ slovem „kvantová“, které mu zjevně dodává zvláštní důležitosti a důvěryhodnosti. Dnes už se slovo „kvantový“ vlastně používá mnohem častěji ve smyslu „tomu nemůžeš rozumět“, než ve fyzikálním významu.
Mezi prvními, kdo se proti tomuto kvantovému šílení postavil byl profesor fyziky a astronomie na Havaji, známý „pátý jezdec“ Victor J. Stenger. V článku Kvantové šarlatánství z roku 1997 se opírá především do módního výkladu „kvantové provázanosti“ propagované především Deepakem Choprou.
Na čem podobné duchovně-kvantové bláboly stojí ukazuje následující video Radka Žemličky:
Samozřejmě by bylo naivní se domnívat že se po smršti kritiky všichni pavědci chytí za nos a odvolají své předešlé výroky. Kvantové šarlatánství tedy dál vesele roste a kvete.
Bylo jen otázkou času, než se objeví také kvantová verze nejváženější ze všech pseudověd – teologie. Mezi průkopníky kvantové teologie u nás patří (bohužel) známý astronom Jiří Grygar, který při svých obhajobách teologie občas zašel daleko za hranice vědeckého skepticismu.
V rozhovoru pro MF Dnes s Barborou Tachecí (Přímo k věci)si tak už roku 2012 mohli užaslí čtenáři přečíst toto:
Turínské plátno, krvavá stigmata, neposkvrněné početí, zmrtvýchvstání, nanebevzetí, zázraky svatých… To vše nemáte problém přijmout?
Nemám. Od té doby, co byla vynalezena kvantová mechanika, tak znám zázraky, proti kterým ty vámi jmenované vypadají docela jednoduše. Jen si zkuste představit, že třeba jeden foton může projít dvěma dírami současně.
Mohli bychom si myslet, že vážený popularizátor vědy prostě jen tak jednou „uklouzl“, jenže ouha, s poznámkou o kvantové fyzice se můžete v jeho rozhovorech na téma náboženství setkat vícekrát. Měl bych ale na tomto místě poznamenat, že v oblasti kvantové fyziky je Jiří Grygar stejný laik jako já. Jeho prohlášení na toto téma jsou tedy naprosto amatérská.
O co více neberou skuteční vědci – fyzici propojení mezi teologií a kvantovou fyzikou vážně, o to více se kvantová teologie stává součástí internetových diskusí.
Můžeme se pak dočíst takové perly jako:
Někdo tvrdí, že Bůh mohl nastavit zákonitosti tohoto světa (těch pár vesmírných konstant a interakcí) a nechat vesmír běžet. Pak by ale nemohl do vesmíru zasahovat. To si nemyslím. Na kvantové úrovni je chování do značné míry dílem náhody – Bůh má tedy touto cestou volnou ruku působnosti, aniž by musel porušovat své vlastní zákony. (zdroj)
Na druhém konci teologického kvantového šílení pak máme třeba Pavla Josefa Macků, který se snaží šířit svou vizi kvantové teologie pomocí přednášek a vlastní knihy Fyzika Boží mysli o níž píše:
Kniha, kterou jsem napsal, propojuje oblast teoretické fyziky (teorie relativity, kvantová fyzika) s theologií. Populární formou seznamuje čtenáře s těmito, zdánlivě nesourodými, obory lidského poznání. Pokud se fyzikální teorie důsledně propojí s thelogicko filosofickými aspekty, získají se tím naprosto nečekané závěry. Jejich propojení totiž vytváří nový, velmi překvapující pohled na svět, zvláště proto, že svět je pravděpodobně něčím naprosto jiným, než za jaký bývá pokládán.
To ovšem zatím máme jen jednotlivé samouky, vizionáře, věřící ne specialisty. Jenže v teologii je blábolení o kvantové fyzice už celkem mainstream. Teologové se zatím sice snaží alespoň nemluvit o kvantové fyzice do médií, ale jako argument v diskusi ji klidně použijí.
Vzácnější bývá, když se zapomenou v rozhovorech jako třeba Tomáš Halík v pořadu ČRo 2: Jak to vidí Tomáš Halík z 15. 2. 2017:
…ta proměna náboženství, proměna náboženství jednak určitá politizace náboženství a proti tomu kladu ještě tezi, že jde spíš o určité zposvátnění politiky než politizaci náboženství, je ohromná proměna pohledu na ty základní náboženské kategorie v té současné teologii, která vstupuje do dialogu se současnou vědou například, filozofií vědy, kvantové fyziky a tak dále…
Jak krucinál vstupuje teologie do dialogu s kvantovou fyzikou? Mám několik přátel, které aplikace kvantové fyziky živí. Opravdu nevím o tom, že by při tom nějak vedli dialog s teology. Neumím si ani představit, že by jim při studiu chování subatomárních částic byl teolog k něčemu dobrý.
Občas ale můžete narazit na ještě mnohem nestydatější manipulaci. V následujícím videu je hned v úvodu zmíněn Eugene Paul „E. P.“ Wigner. I když si nemůžeme být jisti, že podobnou větu v životě nevyslovil, můžeme si být naprosto jisti, že jí neobhajoval existenci Boha. Byl totiž ateista.
Dobrá, ale jak tedy můžeme rozlišit blábol od skutečné vědy, za předpokladu že právě nestudujete fyziku a pokud je sama kvantová fyzika opravdu tak neintuitivní?
Víte, kvantová fyzika je postavená na kvantové teorii a ta zase na matematických principech. Účelem vědeckých teorií je (pokud extrémně zkrátím výklad) předvídání. Díky kvantové teorii tedy předvídáme typické chování subatomárních částic.
Jako obyvatelé „světa středních velikostí“ žijeme v zajetí newtonovské fyziky, takže není ani překvapivé, že nám chování kvantového světa připadá cizí. Přesto s ním ale můžeme počítat, a také to děláme. I když je kvantová fyzika dokonale neintuitivní má základní vlastnost všech skutečných vědeckých teorií – dává ověřitelné předpovědi a výsledky. A to je právě to, co všem pavědám a kvantovým blábolům chybí – včetně teologie.
Ano, je to tak nikde v kvantové fyzice nenajdete jakéhokoli boha, protože nic takového kvantová fyzika nepopisuje a nepředvídá, stejně jako nemá nic společného s astrologií a tantrou. Zaštiťování se kvantovou fyzikou nám tedy říká jen jednu věc: totiž že se teologie ničím neliší od jakékoli jiné pseudovědy a že bychom udělali dobře, kdybychom přestali vzdělání v teologii brát jako skutečné vzdělání.
Dodatek: V tomto článku jsem uvedl že teologie je pseudověda. Teologii lze prohlásit za pseudovědu přesně v duchu sborníku Covera a Curda z roku 1998 protože je prezentována jako by byla v souladu s všeobecně přijatými normami vědeckého výzkumu, ale zároveň prokazatelně nedokáže těmto normám vyhovět. Pokud o tom máte pochybnost, můžete doložit libovolné teologické dílo, které je vědeckou veřejností přijímáno, protože vyhovuje požadavkům na vědeckou práci.
Teologie se od pseudověd liší jen jedním rysem – dohodli jsme se, že to není pseudověda. Proto se ještě vyučuje na školách.