Znáte tu situaci, když opravdu nevíte co říci, nikoli proto, že byste skutečně neměli argumenty, ale protože tvrzení vašeho věřícího oponenta jsou v takovém rozporu s realitou, že prostě nevíte, jak reagovat, aby vaši reakci nevyložil jako urážku?
Jak také reagovat na člověka, který už tančí svůj vítězný tanec, aniž by mu došlo, že vlastně nic nevyvrátil a nic nedokázal? Jak mu vlastně říci, že vypadá jako šílenec, když mluví o svém „vítězství“, které se však odehrálo jen v jeho hlavě? V běžné diskusi to vypadá asi nějak takto (převzato ze Zpovědnice a kráceno):
Proc kdyz zalozim diskuzi, kde ateitsty nebo prisluhovace demonu rozdrtim argumentacne a oni uz nemaji co dodat vzdy zacnou urazet? To jste tak nastvani? Ono by stacilo priznat, ze nemate co dodat, ze jsem vyhral, ale to vam vase naymslene ego nedovoli, nerikam ze pisi 100% gramaticky spravne obcas nejakou malou chybu udelam ale to nikomu na zacatku nevadi, az kdyz dojdou argumenty tak se snazi urazet skrze pravopis nebo me nastvat tim ze napisi ze jsem sektar (co me jenom rozesmeje) nebo co ja vim co jeste, proste typicky do bela rozzreny ateisti nebo satanisti 🙂
hrdy krestan
Prosím tě jakými argumenty nás rozdrtíš. Myslíš tím jak pořád opakuješ, že nikdo nedokázal, že bůh neexistuje a pseudoargumentem že důkazem jeho existence je bible?….
Černý Vlk
hrdy krestan: Na Tvém místě bych buď vyměnil doktora, nebo změnil prášky. Jsi absolutně mimo realitu.
Ssumday
Máme tu hned dva klasické „důkazy“ které nic nedokazují. Ateisté nemusejí dokazovat, že Bůh neexistuje, důkazní břemeno je naopak na věřících a to že Bůh o němž se dozvídáte z Bible existuje dokazuje to, že se o něm píše v Bibli, no to snad ani nezaslouží komentář.
Dobře, pravděpodobně teď máte dojem, že podobné jednání je věcí mladistvých pomatených apologetů, ale bohužel to tak není. Mnozí mnohem lépe situovaní apologeti mají argumentaci téměř totožnou (snad až na lepší slovník).
„Evolucionisté jsou bezradní čelíce fosilním záznamům a každý nový objev zvyšuje jejich zoufalství,…“
Tohle není vtip, ale výrok současného prominentního tureckého islámského kreacionisty Adnana Oktara známého také pod pseudonymem Harun Yahya (iDnes, Wikipedie, stránky v češtině). Kreacionisté obecně jsou velmi „dobří“ v přehlížení důkazů, které jsou s jejich tvrzením v rozporu a to nejenom ti islámští. Dokonce i věci, o které si téměř rozbíjejí nosy, prostě nevidí. Ne opravdu žádné paleontology nezachvacuje zoufalství při prohlížení nových nálezů.
Další kouzelný pokus představuje snaha udělat z Boha téma, které se prostě nerozporuje. Jak píše Lumír Vitha na svém iDnes blogu
Bůh je axiom a nulou dělit nelze
Ehm, cože? Diskusi s ateistou o existenci či neexistenci Boha ukončíte prostě tím, že prohlásíte, že se o existenci Boha nepochybuje?
Poslední ukázkou může být třeba článek Ateismus prostě nefunguje aneb jak odzbrojit ateismus za pár vteřin. Opět tu máme vítězoslavné prohlášení hned v titulku článku, který se velmi neohrabaně pokouší propojit objektivní realitu a nutnost boží existence. Nicméně, protože nijak nedokládá, že by tomu tak být skutečně muselo, vlastně se jeho argumentace dá zkrátit na „protože Bůh existuje a dává všemu smysl.“
Odpovědět na otázku „Existuje Bůh? „argumentem „Bůh existuje, protože Bůh existuje“ je tak neuvěřitelně pitomé, že udělat totéž kdykoli jindy s nějakým jiným tématem, nepřijal by to ani nikdo z těch, kdo takto argumentují. Hlavní otázka tedy zní: Jak to, že to nevidí?
Téměř módní odpovědí na podobné chování je Dunning-Krugerův efekt, tedy situace, kdy člověk dělá chybu v úsudku, protože mu chybí informace (a jejich pochopení), které jsou shodou okolností ty samé, které potřebuje aby tutéž chybu nedělal.
Typickým příkladem argumentace založené na D-K efektu je kreacionistické prohlášení:
Pokud člověk vznikl z opice, proč je tu stále ta opice?
Kreacionista, který ji použije mívá tradičně triumfální výraz a jeho očekávání, že se mu podařilo „nachytat darwinistu na švestkách“ ještě zesílí po tom, co se dočká zaraženého mlčení. Evolucionista na takovou otázku nemůže ze své odbornosti odpovědět, protože sama otázka stojí na nepochopení evoluční teorie. Hlavní problém pro něj tedy je to, co tím kreacionista vlastně myslí.
Předešlé případy ale ukazují něco jiného. Jde o chyby, takového typu, jakého se stejní lidé za jiných okolností nedopouštějí. Ostatně pochybuji, že by John Lennox udělal chybu, kdyby před něj někdo položil příklad, v němž by se ho zeptal, jestli lze v dané množině prvků nalézt prvek, který se v ní nenachází. Přesto právě na této argumentaci stojí jeho proslavená Matylda s níž jezdí po svých apologetských turné.*
Jak to že i inteligentním, nebo alespoň dostatečně inteligentním lidem „dávají smysl“ příklady a argumenty, které na první pohled smysl nemají? Odpověď je: Protože si to přejí.
My všichni (my lidé, aby nedošlo k mýlce) jsme obětí konfirmačního zkreslení, tedy toho jak chceme vidět svět i své místo v něm. Máme prostě tendenci hledat důkazy a řešení, které nám dávají za pravdu a přehlížet ty, které jsou s naším názorem v rozporu. Je to proto, že své názory máme tendenci vnímat jako součást sebe.
Tvrzení „Bůh existuje“, „Alláh je jediný Bůh“, „Mohammed je vzorem ctnosti“, „evoluce je zlo“, „Ježíš se za lidi obětoval“ i „víra je prospěšná“ jsou názory (pokud jsou někým zastávány) a co horšího, jsou to názory s nimiž se věřící identifikují.
Pokud se podíváte na jakékoli náboženství, zjistíte, že obsahují soustavu tvrzení a postupů, které věřícím usnadňují jejich přijetí a začlenění do chápání sebe sama. Na počátku tedy dojde k určitému náboženskému programování věřících a později už stačí pouze podporovat jejich zažité konfirmační zkreslení.
Stejný postup používají extremistické skupiny k radikalizaci. Výběrem zpráv (omezením informačních kanálů) lze z velké části poměrně vlažných věřících vytvořit fanatiky jen tím, že posílíte jejich konfirmační zkreslení – tedy tím že dáváte stále více za pravdu jejich očekávání.
Noví ateisté ve srovnání s věřícími vypadají jako lidé, kteří se díky kritickému myšlení nedají náboženstvím napálit, ale pokud byste si prošli životopisy i těch nejslavnějších, zjistili byste, že to není pravda. Spousta z nich byla alespoň některou část života věřícími, nebo upřímně hledali moudrost v různých náboženstvích. Nakonec ale toto hledání opustili, protože zjistili, že tato cesta nikam nevede.
Obecně si myslím že právě schopnost nějaký životní postoj opustit je mnohem důležitější, než schopnost rozhodovat se vždy správně. To druhé totiž představuje ideální stav, kterého nejsme schopni ve svém životě dosáhnout. Vždy se budeme mýlit a vždy budeme zastávat nesprávné názory. Můžeme ale nepokazit to, co jsme ještě nepokazili, pokud opustíme prokazatelně chybný názor jakmile si jeho vadnost uvědomíme.
Proto se nemohou nikdy shodnout ateisté a věřící. Pro věřící je totiž dobrou vlastností na starých postojích setrvávat.
*) Podmínky příkladu s Matyldou vyžadují, aby byl experiment od okolního světa oddělený, jinak by měli vědci mnohem lepší podmínky k nalezení odpovědi, než teologové.