Název akce “Islám a LGBT+ lidé – dva neslučitelné světy?” pořádané Mladými zelenými v rámci Prague Pride vyzníval divně. Vytvářel ve mě dojem pozvánky na “Veselé plavání dětí s krokodýly”, přičemž by to bylo skutečně veselé hlavně pro ty krokodýly. Že nakonec vše vyznělo poněkud jinak, o tom bych rád vyprávěl v tomto článku.
Panelová diskuse se konala v Pride House: Langhans – Centrum Člověka v tísni 9. srpna 2016 od 17 hodin.
Zúčastnit se měli tři panelisté: analytička se zaměřením na integraci muslimů Zora Hesová, česká muslimka Kateřina Gamal Richterová a český muslim Ondřej Adamík. Ondřej, přestože byl nahlášen jako účastník od začátku, ale přišel až na závěrečnou diskusi s publikem.
Celou diskusi moderovala Sára Drahokoupil Vidímová z Multikulturního centra Praha a poslechnout si ji můžete zde:
[if lt IE 9]><![endif]
<audio class=“wp-audio-shortcode“ controls=“controls“ id=“audio-10894-1″ preload=“none“ style=“width: 100%;“>https://www.osacr.cz/wp-content/uploads/2016/08/islam+lgbt+lide.mp3
Následují mé poznámky k tomu co v diskusi zaznělo:
Hra bez čísel
Diskuse měla jistý zvláštní rys v tom, jak postrádala jakékoli proporce, čísla,vzájemné poměry. Žádná procenta, žádné zlomky, nic čeho by se dalo konkrétně chytit, podle čeho by se dalo orientovat. Jediný dotyk statistiky byl podán naprosto v rozporu s tím, co skutečně znamenal.
Jsou věci, které byste se statistikou dělat nikdy neměly. Jedním z takových statistických podvodů je nereprezentativní vzorek. Přikázání pro statistiky by mělo znít:
Nepoužiješ výjimku jako příklad!
Právě něčeho takového byli však přítomní svědky. Jako jediný příklad tolerance (ale bez udání procent a zdroje) byli (moderátorkou) uvedeni američtí muslimové, u nichž byla zjištěna “vysoká” míra tolerance k LGBT. Pokusím se teď trochu uvést toto tvrzení na správnou míru. (Což jsem se ostatně snažil už na počátku závěrečné diskuse).
Onen zmíněný výzkum provedl PEW Research Center a jeho výsledky vypadaly takto:
(PEW: U. S. Becoming Less Religious)
Asi jste si všimli, že nejde o podporu či toleranci LGBT osob, ale o názor na homosexuální svazky. V tomto ohledu se křesťanské církve chovají poněkud hystericky vzhledem k zafixované představě posvátnosti rodiny, kterou promítají i do civilních sňatků nevěřících a jinověrců. Tolerance k LGBT je tedy u křesťanů poněkud vyšší, než napovídá tento průzkum (ovšem pak by bylo dobré definovat význam samotného slova “tolerance”). Není však jasné, jestli stejný princip funguje u amerických muslimů.
Pokud bychom považovali tyto naměřené hodnoty za míru tolerance, byla by společnost s takovýmto průměrem v Evropě považována za silně netolerantní, ovšem v USA se muslimská komunita blíží průměru jiných náboženských skupin. Ve srovnání s jinými muslimskými komunitami je pak vlastně silně tolerantní a máme snad v jejím případě důvod i k určitému opatrnému optimismu. (více na pewforum).
Výsledky studie The Global Divide on Homosexuality, bohužel nejsou tak úplně srovnatelné. Tento výzkum se skutečně týkal tolerance k homosexualitě.
Muslimů žijících v USA je pouhých 3,3 milionu. Máme tu tedy příklad s 1,6 milionem tolerantních muslimů proti 1,6 miliardě muslimů žijících po celém světě.
Výsledky celosvětového srovnání od stejné instituce, vypadaly takto:
(PEW: The World’s Muslims: Religion, Politics and Society)
Není to náboženstvím ale zaostalostí, kulturou, tradicí, místními podmínkami…
Jedním z tvrzení které zaznělo ,bylo že podstatným problémem není náboženství, ale zaostalost, tradice či “místní podmínky” (prostě cokoli kromě islámu). Podívejme se na graf z už zmíněného výzkumu PEW: The Global Divide on Homosexuality:
Intolerance k LGBT koreluje s religiozitou společnosti a vzhledem k obsahu textů, ke známým postojům kazatelů, náboženských škol a obsahu kázání, to nebude korelace náhodná. Jiné srovnání ukazuje, že religiozita také koreluje s chudobou. Zdá se že výjimky najdeme hlavně uprostřed škály, kde se nachází velmi netolerantní Rusko, které je v současné době záměrně znovu pokřesťanšťováno prostřednictvím státní moci a na druhou stranu velmi tolerantní Filipíny.
Tam kde je vysoká religiozita je i velký odpor proti LGBT.
I když neznám další vlivy, které by bylo dobré zkoumat, zdá se zřejmé, že kromě náboženství má určitý podíl na nesnášenlivosti k LGBT také státní propaganda, jenže i ta v tomto případě stojí na náboženských základech.
Neviditelná zeď
Kateřiny Gamal Richterové mi bylo chvílemi až trochu líto. Rozhodně se snažila jít do diskuse co nejupřímněji a právě tím asi nejvíce připomínala můru narážející do okna a neschopnou si uvědomit, že ta neviditelná stěna, která jí odděluje od světa venku, je skutečná.
Jedním z příznaků této iluze bylo to, jak používala pro LGBT označení “oni” a to přesto, že právě takoví “oni” tvořili podstatnou část publika. Jako by byla sevřená mezi upřímnou snahu říci něco vysloveně osobního a obavu, že by mohla říci něco nevhodného o islámu.
Dozvěděli jsme se tak například že “islám má takový postoj, jaký má”…
Neotevřená otázka
“Spíš mám pocit, že to pro muslimy tady není zajímavé téma. Mají strach ho otevřít. Řekla bych, že je to tabu širší skupiny muslimů,”
Tyto tři věty asi nejlépe vyjadřují rozpolcenost projevu Kateřiny Richterové. Jen těžko je pro lidi něco tak lákavé, jako to, o čem se bojíme mluvit, co je tabu.
Důvodů proč se muslimové vyhýbají diskusím o homosexualitě je několik. Brněnská mešita učí radikální směr islámu. Většina možných řešení, která by vzhledem k tomu přicházejí do úvahy, by těžce poškodila pověst islámu v naší republice. Někteří z našich muslimů navíc zastávají názory, které by mohly být i trestné, pokud by byly naší policií a justicí vyhodnoceny jako nabádání k vraždě.
O to více mě překvapilo, když o něco později Kateřina navrhla LGBT jako téma pro páteční kázání.
„Ocenila bych, kdyby bylo páteční kázání věnováno LGBT lidem. Řada rodin je homofobní. Měli bychom se naučit s homosexuály komunikovat, přistupovat k nim tak, že nejde o nemoc.“
Za tuto odvahu rozhodně zaslouží obdiv a podporu.
Ale vždyť můžete být pokrytci!
Na tento pseudoargument jsem zvyklý jako ateista. Věřící mají pocit, že pouze oni mají právo se projevovat. Takže sama Kateřina Richterová přiznává, že není příjemné jít v době po teroristických útocích po ulici s muslimským šátkem. Vzápětí ale poukazuje na to, že v islámu nevadí, když pociťují dva lidé stejného pohlaví k sobě náklonnost, ale nesmějí se dopustit sexuálního styku.
Ondřej Adam pak toto tvrzení stupňoval až do nesmyslnosti, kdy řekl:
“Tam je opravdu řečený ten styk jako takový. Že ti lidé mají náklonnost muži k mužům, nebo ženy k ženám, to v rámci islámu v podstatě není problém, jde o ten projev potom. Tam jde o to aby se ti lidi jakoby neoddávali svým touhám dejme tomu na veřejnosti a tak dál. Aby ta společnost byla trochu obrněná. To máte jak v Česku, v České republice je také zákon, že pokud tady bude běhat člověk, který je spoře oděný, tak vlastně porušuje zákony.”
Pokud vím, homosexuálové odsouzení v poslední době v muslimských zemích vyznávajících stejný směr islámu, jako Kateřina a Ondřej, nebyli rozhodně odsouzení za sex na veřejnosti. Také v České republice nikoho neodsoudíme nikoho za “sporé odění” k mnohaletému trestu nebo k trestu smrti.
Na světě je deset zemí, kde můžete být potrestáni za homosexuální chování smrtí – Jemen, Írán, Mauretánie, Nigérie, Katar, Saúdská Arábie, Afghánistán, Somálsko, Súdán, Spojené Arabské Emiráty.* V těchto zemích žije celkem 398,6 milionu lidí. Procenta LGBT si z nich můžete snadno spočítat sami.
Co ale vlastně Kateřina a Ondřej publiku radí? Nedopustím se snad v tom oceánu neurčitostí a kamufláží přílišného zjednodušení když napíši, že to, co muslimům vadí, je veřejné přiznání odlišné orientace. Tohle prosím přednášejí na akci pořádané v rámci Prague Pride, která je vlastně především jedním velkým coming outem. Není snad právě tohle přiznáním: “Ano, spíme spolu!”
Nabádají tu k pokrytectví lidé, kterým je zatěžko skrýt symboly své víry i v okamžiku, kdy by skutečně měli právem pociťovat stud za komunitu, k níž se hlásí. Samozřejmě, že se v tu chvíli v duchu ptám, nakolik si to uvědomují.
Křesťanství je stejně homofobní jako islám
Tvzení že křesťanství je stejně homofobní jako islám zaznělo v různých obměnách hned několikrát, ať už pozitivně, v tom smyslu, že všechna náboženství mohou být tolerantní až po zmínky o americkém pastorovi, který mluvil pochvalně o střelbě v gay klubu.
Pokud u přistoupím na označení “fobie”, musím dát za pravdu Kateřině Richterové v jejím tvrzení že „V Bibli i v Koránu je zakázán homosexuální styk,ovšem na text v Koránu se bude hned pohlížet hůře.“ Bible je dokonce ještě nenávistnější a návodnější než Korán (Súra 7 :81, Súra 26: 165-166) v tom, jak zacházet s homosexuály. (Leviticus 18:22; Leviticus 20:13, Římanům 1:27). Jak Bible tak Korán zdůvodňují nenávist k homosexuálům pádem Sodomy. Ostatně katoličtí ultras dodnes označují homosexuály jako sodomity.
Jenže ve většině křesťanského nebo kdysi křesťanského světa už nehrozí homosexuálům smrt ani od rodiny, ani od justice. Zkrátka křesťané už statisticky nejsou zdaleka tak nenávistní vůči homosexuálům, jako byli ještě v nedávné historii.
Celé to ale tak nějak zavání tendenčností. Všimli jste si že muslimové nejsou o nic více minorita než třeba jehovisté, mormoni, adventisté, letniční hnutí nebo scientologové? Tyto církve či sekty jsou také mimo jiné proslulé svou netolerancí k LGBT. Přesto, pokud vím, nikdo nepořádal žádný večírek “Svědkové Jehovovi + LGBT+lidé.”
Stejně tak má pravdu i Zora Hesová, když tvrdí, že jakékoli náboženství může být tolerantní. Žel, vynechává to, co opravdu k toleranci všechny možné kulty vede – vliv humanistické sekulární společnosti a neznalost vlastních svatých spisů. Je to nesmírně křehké příměří. Stačí aby se kdokoli rozhodl být lepší muslim, křesťan, žid… a pokud ho včas nezastaví rozum, dojde až na jednoznačné nenávistné pasáže.
Všichni muslimové jsou zlí
Na světě určitě existují lidé, kteří současné události takto vykládají, v diskusi je ale přesto použití tohoto argumentu “straw man”. Takto totiž tvrzení kritiků islámu nestojí. Naprostá většina lidí, muslimy nevyjímaje, se chce chovat dobře. Opravdu upřímně chtějí být dobří. Problém je v tom, jak definují ono “dobro”.
Pokud uvidíte člověka, upřímně toužícího po tom, aby byl dobrý, jak způsobuje sobě, nebo jiným lidem, naprosto zbytečné utrpení, můžete se vsadit, že je za tím víra. Ne nutně to musí být náboženská víra, jenže ta za takovým chováním bývá až podezřele často.
Fobie
Myslím, že by diskusím obecně prospělo, kdybychom příště používali přiměřenější slovní výrazy, především univerzální používání slova “fobie“. Mainstreamové školy islámu neučí strachu z homosexuálů, učí nenávisti k nim, protože údajně svým chováním urážejí Alláha. Proč tedy mluvíme o “homofobii”, když bychom měli říkat “homoéchtra”?
Kritici islámu se islámu nebojí, možná se někteří bojí některých muslimů, ale islám se nám prostě hnusí. Důvodů k tomu máme více než dost. Proč tedy mluvíme o “islamofobii”, když bychom měli říkat “islamosichamára”?
Jasně, už je to zvyk, ale s medicínsky definovanými fobiemi to nemá nic společného.
Rozpaky
Čekal jsem několik možných scénářů toho, jak bude takováto diskuse vypadat. První možností by bylo, že by pozvaní muslimové přímo lhali a dělali proislámskou propagandu. To se částečně stalo, i když se zdálo, že nejspíše jen obelhávají sebe. Ani se ta reklama tak nějak nevyvedla.
Druhou možností bylo přiznat hned na úvod, že mainstream muslimů prostě homosexuály nenávidí, ale ona relativně malá část, která je s existencí LGBT smířená, nebo je dokonce dokáže přijmout jako sobě rovné představuje několik desítek milionů lidí.
Pokud by tuto tolerantní část představovalo oněch často zmiňovaných tragických 7%, byl by to stále ještě téměř pětinásobek obyvatel Austrálie. Mohla to být zajímavá beseda o minoritních směrech islámu.
Mohla, ale nebyla. Pozvaní hosté totiž náleží k radikálnímu proudu a očistit celý islám tvrzením, že proti LGBT nic nemá, prostě nelze. Korán i Sunna jsou proti homosexuálům smrtelně zaujaté. Nevadilo by to, kdyby názorové statistiky neukazovaly totéž a kdyby i chování muslimů netoleranci nepotvrzovalo.
Celkově diskuse působila dojmem, že se řečníci spíše zamýšlejí nad tím co neříkat, než nad tím, co chtějí sdělit.
Paradox
Když se podíváte na statistiky, musí vás napadnout, že je spojování islámu s LGBT prostě divné. Islám v souhrnu představuje pro lesby, gaye i trangender smrtelnou hrozbu. Naproti tomu ateisté a agnostici se jeví jako jejich přirození spojenci.
I v jiných ohledech se hnutí LGBT jeví ateistům blízké. Stejně jako homosexuálové, i ateisté mají své coming outy. Také trochu závidíme Gay Pride. Kdybychom tak dokázali zorganizovat podobně velkou a podobně pestrou akci propagující rovnost v přístupu k ateistům v médiích a zákonech. Kdybychom dokázali vystoupit stejně razantně proti nenávisti vůči ateistům!
Rád bych ale na tomto místě opět připomenul, že hnutí LGBT tu nejsou proto, aby vybojovávaly naše bitvy. Jejich smyslem bylo od počátku hájit práva svých lidí na odlišné sexuální chování, které nikomu dalšímu neškodí. V tomto směru je jejich morálka stejně konsekvencionalistická jako naše. Jenže do skupiny těch, jejichž práva chrání budou logicky patřit i věřící, třebas nám to může připadat poněkud masochistické.
Je to ale zároveň nevyhnutelně logické. Při sedmi miliardách lidí na Zemi, z nichž je 1,6 miliardy muslimů, prostě musejí na světě vedle LGBT ateistů (z 1,1 miliardy) a LGBT křesťanů (z 2,2 miliardy) existovat také LGBT muslimové (z 1,6 miliardy), LGBT hinduisté (z 1 miliardy) a další.
Ateismus může nabídnout lidem, včetně těch z LGBT skupin, řešení jednoho vnitřního konfliktu. Sekularismus, humanismus a kultura lidských práv, mají ale co nabídnout i těm, kteří se od svého náboženství oprostit nechtějí. Možná, že až pořadatelé vyčerpají zásobu těch, kteří práva LGBT potírají, dojde řada i na besedy s námi.**
Samozřejmě kdykoli můžete vidět svět po svém, jako třeba Karolína Vítková. Jen se občas přesvěčte, že to co žijete a svět kolem vás nejsou dva úplně oddělené světy.
*) Udělovány jsou v posledních letech jen ve čtyřech z nich – v Íránu, Mauretánii, Saúdské Arábii a v Súdánu. Ateismus je trestán v těchto zemích také smrtí a kromě toho též v Malajsiji, na Maledivách a v Pákistánu.
**) Příliš tomu nevěřím. Současná situace vede spíše k většímu pokrytectví.