Stroje k náboženství a “tvorbě zázraků” patří už od starověku, kdy Ktesibios a jemu podobní konstruovali pro chrámy mechanismy uvádějící v úžas věřící. Tyto stroje ale byly skryté. Ani tehdejší lidé už nepovažovali mechaniku či hydrauliku za zázrak. Na to aby propadli zbožnému nadšení museli být oklamáni. V tom se dnešní náboženství a pavěda liší. Dnes už stroje sloužící pověrám a náboženství nejsou skryté, naopak vystavují se.
Nebudu se teď zabývat přístroji, které by měly fungovat, ale nikdy fungovat nemohou jako jsou virgule s připojenou krabičkou, ozubené kolečko co se “záhadně” točí, nebo další vynálezy nešikovaně skrývajíci svůj původ tu ve virguli, tu v siderickém kyvadélku. Podívejme se na stroje které skutečně nějak fungují. Jak se odlišují od svých civilních verzí?
Tento kvílící, blikající předmět připomínající ovládací panel hvězdné brány je ve skutečnosti Coleco Zodiac – astrologický počítač pro tvorbu horoskopů z roku 1979. (Pokud chcete vědět jak fungoval, můžete si stáhnout manuál) Dnes nám tento přístroj se všemi prapodivnými menu a jednořádkovým displejem připadá směšný. Nicméně stále je kolem nás dost lidí, kteří si nechávají za nemalé peníze vyhotovit horoskopy v programech, které nemají více funkcí ani více věšteckých schopností, než tato stará hračka.
Dnes si už lidé trochu začínají zvykat, že zdaleka ne všechno, na čem blikají diody a pohybují se ručičky musí být sestrojeno na základě vědeckých poznatků a musí ukazovat něco smysluplného. Přesto většinou spojujeme takovéto stroječky spíše s pavědou, než náboženstvím.
Samotná iluze vědeckosti a pokrokovosti se stává nástrojem náboženství či přímo evangelizace. Už jste mohli být svědky toho, jak kreacionisté zneužívají vědeckou terminologii a vybrané objevy k vytvoření iluze, že věda potvrzuje jejich náboženské fantasmagorie. A mohli jste se také setkat s tímto:
Pokud nevíte co to je, tak jde o scientologický e-metr (elektropsychometr). V principu jde o přístroj na měření změn elektrického odporu kůže (elektrodermální aktivity – EDA), patentovaný v roce 1954. Tento stroj skutečně měří změny elektrického odporu kůže a má předchůdce v podobném přístroji, který se v 19. století používal v psychologii. Metodu tehdy rozvíjel (a velmi pravděpodobně i vynalezl) ruský psycholog Ivan Romanovič Tarchanov.
Měření elektrodermální aktivity se také později využívalo jako jeden ze vstupů na tzv. detektorech lži. V současnosti se s měřením EDA můžete setkat při některých psychofyziologických experimentech hlavně jako s kontrolou míry stresu. Změny odporu kůže totiž závisí na otevřenosti pórů – na tom, jak se člověk potí.
Není důvod, aby scientologický e-metr tímto způsobem nefungoval, jenže je to zároveň kultovní předmět scientologické církve. Podle nich nejde o přístroj ukazující pouze stres ale přímo pravdu. Scientologická církev při pravidelných sezeních (“auditingu”) upevňuje ve svých věřících přesvědčení o neomylnosti tohoto přístroje. V principu posilují konfirmační zkreslení – věřící chtějí věřit a přístroj jim zdánlivě ukazuje že je jejich víra správná. V rukou scientologů je to stroj na odstraňování pochybností.
Něco jiného představuje tato Bible krále Jakuba:
Po technické stránce vlastně není elektronická čtečka knihou, ale knihovnou. Při komické velikosti textových souborů se do paměti libovolné čtečky vejdou stovky, nebo i tisíce knih. Tady ale máme před sebou jednoúčelové zařízení. Není to věc, která obzory rozšiřuje ale nástroj který pohled na svět omezuje.
Pravda, existuje historický důvod, aby elektronické Bible vypadaly právě takto. Rozšířily se totiž poprvé už v osmdesátých letech, dávno před tím, než se elektronické knihy dostaly do rukou běžným lidem! Tehdy ovšem neměly technologii e-ink ale LCD displeje. Dřívější e-Bible připomínaly spíše kalkulačky:
Provedení elektronických Biblí nám říká hned několik věcí. Za prvé jde o rituální předmět – tomu odpovídá jejich jednoúčelovost. Za druhé jsou tato Bible určeny “lidem jedné knihy” a za třetí tito lidé Bibli opravdu neustále čtou. Považují ji dokonce za tak důležitou že ji používají jako denní nástroj a žít bez nahlížení a pravděpodobně i hlasitého citování Bible jim připadá nemožné. Systém vyhledávání napovídá, že si navzájem citáty z Bible argumentují.
Takové prostředí je typické pro velmi fundamentalistické směry křesťanství. Výrobce Franklin Electronic Publishers, Incorporated (dříve Franklin Computer Corporation) se sídlem v New Jersey přesně ví, pro koho elektronické Bible krále Jakuba vyrábí.
Něco hodně podobného byste našli samozřejmě v arabském světě. I u nás si můžete koupit “čtoucí pera”, která měla původně sloužit jako učební pomůcky pro malé děti, případně jako pomůcky pro slabozraké. Takovým je například Leapreader. Příliš se neuchytily. V arabských zemích byste taková pera potkali také, mají ale jednu zvláštnost – umí “číst” pouze Korán. Ano, jsou v postatě postavená “na pevno”. Žádnou jinou knížku vám nikdy “číst” nebudou. Jejich jediným smyslem je naučit děti, negramotné a konvertity správně vyslovovat věty z knihy, která jediná podle muslimů stojí za přečtení.
Pero, které umí “číst Korán” je v arabských zemích poměrně rozšířený spotřebič.
A aby toho nebylo málo, tak válec na následujícím obrázku je také Korán. Tedy je to vlastně MP4 přehrávač, ale nic jiného než Korán se na něm běžným způsobem přehrát nedá. Důvod k vytvoření takto bizarního spotřebiče, pro který by se možná hodil lépe mechanický než elektromagnetický záznam je podobný jako v případě elektronické Bible.
Vstupuje ale do něj ještě islámský koncept halal a haram (povoleného a zakázaného). Pro výrobce přehrávače Koránu musí být strašlivá představa, že by se na jeho přehrávači dala přehrát HUDBA! Ano, hudba je totiž pro velkou část muslimského mainstreamu také haram.
O něco dál jsou pak pokusy vytvořit náboženské roboty. Pokud by se pořádala soutěž v neužitečnosti, pravděpodobně by se modlící se roboti umisťovali na nejvyšších příčkách. Šedesáticentimetrový robomnich Xian’er pochází z Číny, kde se nedávno předváděl v chrámu Longquan. Jeho tvůrce mnich Xianfan říká: „Buddhovo učení přikládá velký význam srdečnosti a soucitu a klade důraz na duchovní svět jedince.” Ano, asi proto ho má lidem přinášet robot…
Buddhistický robomnich navazuje na buddhistickou tradici, v níž nebylo až tak výjimečné, že se za člověka modlily stroje. Na severu Číny a v Tibetu se bylo možné ještě v minulém století setkat s vodními mlýny, jejichž jediným účelem bylo otáčet modlitebními válečky. Dnes si můžete pořídit samootáčecí modlitební váleček s elektromotorkem a solárním panelem.
Nakonec lze vzít Xian’era alespoň trochu na milost, protože alespoň obsahuje a dává nějaké informace.
To turečtí studenti postavili robota hadžiho – poutníka do Mekky. Robot – hadži umí v bílém hadru objíždět (ano má kolečka) černou krabici představující Ka’bu a mávat při tom rukama. Vzhledem k tomu, že náš kardinál už snad křtí i drony (já vím, jen jim žehná) a vede k nim proslovy, je asi jen otázkou času, kdy vznikne církev vedená roboty pro roboty. Doufám jenom, že nezískají právo vyučovat na školách.
Co nám ale vlastně takový jev říká? V první řadě jak pavěda, tak víra uznávají vědu jako měřítko věrohodnosti. Pro obě je velmi důležité alespoň vyvolat dojem, že jsou v souladu s vědou, nebo že s ní alespoň nejsou v rozporu. Všechny ty přístroje a stroje vznikly rozhodně díky vědě a jsou sestrojené pouze na základě vědeckých poznatků. To popřít nelze, ale myslíte si že pro vědu představují přínos?