Následující text je překladem článku Islam Is Not A Religion Of Peace In Societies Where Faith Is Law marockého ateisty, lidskoprávního aktivisty a zástupce International Humanist and Ethical Union v Radě pro lidská práva při OSN, napsaného pro Huffington Post.
Po nedávných teroristických útocích konaných ve jménu Alláha v Bruselu, Paříži, ale i všude jinde, se debata opět stočila směrem k otázce, zdali islám je, jak často slýcháme, náboženstvím míru. K zodpovězení této otázky je třeba položit si následující podotázku: co to znamená být mírumilovným muslimem? Stačí to, že se muslim distancuje od počínání Islámského státu, přestože však zároveň odmítá koncept univerzálních lidských práv, jakými jsou třeba svoboda vyznání a přesvědčení?
Tuto otázku zde nebudu diskutovat z teologického úhlu pohledu, takový přístup je totiž neproduktivní. V Koránu i hadísech můžeme najít jak násilné, tak mírumilovné verše. Na místo toho se tedy zaměřím na náboženství z hlediska jeho aktuálních sociálních praktik, abych se pokusil zanalyzovat podmínky v zemích, kde muslimové tvoří většinu společnosti.
Převažují tolerance a společenský smír ve většinově muslimských zemích, které islám zakotvují ve svých právních systémech, respektive ve kterých je právo založeno na islámu? V současné době jsou takřka ve všech takových zemích ateisté, odpadlíci od islámu a konvertité k jiným náboženstvím perzekuováni.
Podle nevládní organizace International Humanist and Ethical Union na Zemi existuje celkem 13 zemí, ve kterých je přihlášení se k ateismu trestáno trestem nejvyšším, tedy trestem smrti.* Všechny tyto země jsou v mnohém odlišné, avšak přesto mají jednu společnou charakteristiku: ve všech z nich je islám státním náboženstvím.
V jakémkoliv náboženství míru by měla být svoboda svědomí, vyznání a přesvědčení zaručena všem. Někdo, neznalý problematiky, by mohl říct, že islám něco takového splňuje. Daný člověk by si mohl myslet, že v předchozím odstavci zmíněný problém je pouze problémem zákonů daných zemí, které však nereflektují skutečnou vůli tamních muslimů.
Bohužel, fakta mluví poněkud odlišným jazykem. Situace, kdy se dav rozzuřených muslimů nahrne do ulic, aby ve stylu strážců morálky a práva potrestal, či požadoval potrestání těch, kteří jsou považováni za odpadlíky či rouhače, nejsou žádným zvláštním a raritním jevem.
Například v Mauritánii se v roce 2015 po pátečních modlitbách dav rozzuřených muslimů dožadoval trestu smrti pro blogera Mohameda Ould Cheikh Mkheitira.**
Jeho prohřešek? Odvážil se ve svém článku kritizovat otroctví v Mauritánii, přičemž ve svém textu uvedl, že prorok Muhammad a tradiční interpretace islámu otroctví schvalují.
Jiný příklad pochází z Bangladéše. V roce 2013 se ulice bangladéšského hlavního města Dháka naplnily rozzuřeným davem, protestujícím proti ateistům. Od té doby došlo k několika dalším takovým shromážděním, a celkem pět blogerů bylo zabito bangladéšskými muslimskými fundamentalisty.*** Zabití blogeři obhajovali vědu a racionalitu, bránili řadu tamních menšin a lidská práva , a občas kritizovali a satirizovali náboženství.
Podle výzkumného šetření PewResearchCenter z roku 2013, majorita muslimů podporuje zavedení islámského práva šaría ve svých zemích. 84 % muslimů v Pákistánu, 83 % muslimů v Maroku či 74 % muslimů v Egyptě.
Tento průzkum také odhalil, že 84 % Palestinců a 81 % Egypťanů schvaluje trest smrti ukamenováním za cizoložství, zatímco v Tunisku tento trest podporuje “pouze” 44 % dotázaných.
Co se týče trestu smrti pro odpadlíky od islámu, v Egyptě jej podporuje neuvěřitelných 86 %, zatímco v Tunisku “jen” 29 %.
Tyto statistiky hovoří zcela jasně o islámu a muslimských společnostech. Tyto netolerantní a násilnické názory, stojící tváří v tvář mezinárodně odsouhlaseným lidskoprávním standardům, jsou v západních společnostech jednoznačně odmítány – zcela správně – jakožto “středověké”, a tvoří základní ingredience toho, z čeho jsou pak složeny organizace typu Islámského státu.
Proti islámskému extremismu a terorismu není možné efektivně bojovat, pokud nebude nastolena diskuse přímo uvnitř muslimských společenstvích a nebude voláno po islámu tolerantním vůči nevěřícím.****
Je islám náboženstvím míru? Dokazovat to poukazováním na výběrové verše z Koránů či hadísů je pouhou nic nedokazující výmluvou, stejně jako distancování se od terorismu a jeho pachatelů. Ti, kteří na sebe v tomto ohledu upozorňují tak často, zároveň nemají problém s právem šaría; netrhají s sebou při představě trestu smrti či barbarských tělesných trestů, jakým je třeba veřejné bičování, za “zločiny” typu bytí gayem či odpadnutí od náboženství. Lze říct, že islámský teror v Evropě je odrazem současného nepořádku v mnoha částech muslimského světa.
Přestože nemůžeme najít adekvátní řešení tohoto obrovského problému, tedy masivně rozšířeného fundamentalismu, musíme věci nazývat svými jmény: beze strachu ze zloby fundamentalistů, či z toho, že nás regresivní levičáci***** či umírnění muslimové – stydící se přizat, že mají problémy v rámci svého vlastního náboženství – onačí za “islamofoba”.
Islám dnes, tak jak je zakotven ve většině muslimských zemích a v myslích většiny muslimů, není náboženstvím míru, ale náboženstvím útlaku, nesnášenlivosti a netolerance.
Autor: Kacem El Ghazzali
_____________________________________________________________________________________________
* Zde se můžete podívat na video televize Al-Jazeera, kde velvyslanec (při OSN) jedné z těchto zemí, Saúdské Arábie, vysvětluje a obhajuje, proč je v jeho zemi veřejné přihlášení se k ateismu ztotožněno s terorismem.
** O kauze jsme Vás loni informovali v článku Kritik islámu byl v Mauritánii odsouzen k trestu smrti. Umírnění muslimové rozsudek oslavují v ulicích.
*** Kromě těchto pěti blogerů bylo v Bangladéši od roku 2013 muslimy cíleně zabito dalších 8 sekularistů, jen v letošním roce zatím 3, přičemž několik dalších útoky přežilo.
**** Např. pákistánsko-kanadský muslim Tarek Fatah a jeho Muslim Canadian Congress, volající po vyřazení doktríny džihádu mečem z islámu, či u nás zcela neznámé Muslim Reform Movement (které, dá-li Bůh, v brzké době představím v článku).
***** Termín “regresivní levičák” je používán pro ty levičáky, kteří tolerují neliberální principy a ideologie ve jménu obhajoby multikulturalismu. Proponentem pojmu je britský reformní muslim Maajid Nawaz.
Poznámky k hvězdičkám přidal Honza Werner.