Pro Nové ateisty není existence zla problémem, protože jde o lidský konstrukt odvozený z evolučních základů. V podstatě každý živý tvor s dostatečně složitou CNS vnímá něco jako nelibé a něco jako příjemné. My lidé máme toto přímé vnímání „dobrého“ ještě rozšířené o chápání vzdálených důsledků a spojujeme jej s poznatky, které si dokážeme předávat, což ale neznamená, že něco podobného nevnímají i inteligentnější zvířata, jako opice, velryby či sloni. S věřícími se to má ale poněkud jinak.
Pokusím se teď spojit dva zdánlivě nesouvisející fenomény – teodiceu a překvapivé volební výsledky, které vždy napomáhají některým konkrétním konfesím.
Náboženské vnímání dobra a zla je v základech stejné, protože jinak by byli věřící tvory neschopnými přežití, ale odlišuje se ve zdůvodnění. Také věřící se snaží vyhnout bolesti nebo očekávaným špatným následkům, v jejich případě představované věčným utrpením, což je vlastně z jejich pohledu konečný dopad každého (i domnělého) zla. Proto věřící ve svém chápání zla slučují věci, které jim osobně připadají nepříjemné s naučenými „špatnostmi“ (interrupce, antikoncepce, vyučování evoluční teorie, ateismus, humanismus).
Koncept věčného utrpení je ve své jednoduchosti ideálním prostředkem k manipulaci s lidmi (méně pak věčná slast), jenže má, jako většina podobných náboženských představ, několik zásadních slabin. Ta největší je: Proč by něco takového mělo vůbec existovat?
Většina křesťanských výkladů začíná výklad o původu zla až „darem svobodné vůle“ a odpovědnost přenáší na samotné anděly a lidi, kteří se konat zlo prostě rozhodli. Za touhle bláznivou argumentací je něco mnohem horšího, než obrazy anatomicky špatně postavených okřídlených lidí tu s labutími, jindy zase s netopýřími křídly.
Pokud se totiž opravdu zamyslíte, dojde vám, že podle křesťanů není zlo pouhou chybou v jejich božím světě, ale že má vždy záměr. Stejně jako má podle věřících každá věc a každý tvor smysl od Boha, má jej i každé zlo. Dokonce se veškeré příčiny zla setkávají u jediné bytosti – Satana – který to opravdu zle myslí. To je konspirační teorie jaká nemá obdoby, je to přímo „Matka všech konspiračních teorií“.
Vesmírný konflikt from znamenicasu on Vimeo.
Tohle extrémně naivistické ztvárnění žel obsahuje tvrzení, která všechny křesťanské konfese skutečně označují jako „Pravdu“. Kreacionisté dokonce věří, že choroboplodné zárodky byly původně prospěšné bakterie, které se po zkažení světa zvrhly.
Teprve když si představíte, že vše co není podle určitého abrahámovského vyznání, je podle něj v moci Ďábla, pochopíte rozměr tohoto šílenství, této paranoii.
Samozřejmě ne každý věřící křesťan jí podléhá stejně, ne každá větev křesťanství (či jiného abrahámovského kultu) jí podporuje stejně intenzivně, ale je to něco, co je v křesťanství, judaismu a islámu obsaženo trvale.
Skupiny věřící ve spiknutí však samy vytvářejí určitý druh spiknutí. Je to obranná reakce na údajnou hrozbu. Ostatně je to postup známý z propagandy – očerňováním protivníka, ba vytvořením protivníka vzniká odůvodnění k anexi, které je chápáno samotnými agresory jako nutná obrana.
Výraznou snahu organizovat se, zasahovat do politiky i do soukromí lidí tedy mají především lidé, kteří mají velmi vyhraněné chápání podstaty zla. Dalo by se říci, že vyšší náboženská agilita odpovídá větší paranoie. Tento lékařský termín tu uvádím záměrně. Mluvím o lidech, kteří jsou přesvědčeni o reálném působení démonů a jejich adresné zaujatosti vůči dobrým věřícím – tedy i nim samotným.
Asi není překvapivé, že lidé věřící v celosvětové spiknutí zla stejně snadno podléhají i jiným konspiračním teoriím jako jsou ty o spiknutí Iluminátů, Zednářů či Ještírků z vesmíru. Z hlediska schopnosti přijmout iracionální tvrzení není rozdíl mezi vírou v partenogeneticky zplozeného židovského proroka schopného chodit po vodní hladině a vírou v existenci libovolné jiné mytologické bytosti. Stejně tak není rozdíl mezi vírou v spiknutí padlých andělů a vírou ve spiknutí kohokoli jiného.
O co absurdnější je to čemu věří Scientologové?
O co absurdnější je to čemu věří mormoni?
Učení, že dobré věřící okolní svět nenávidí (a že je to tak správně, protože pouze věřící jsou „čistí“ zatímco okolní svět je zkažený a pod vlivem Ďábla), snaží se je odvést od pravé víry, nebo zničit, je vlastní všem nebezpečným kultům, křesťanským, židovským, muslimským i „alternativním“. Často ho doprovází představa, že hříšný (okolní) svět bude již brzy zničen a nahrazen „spravedlivou“ verzí, kde budou dosud trpící věřící povýšeni za svou vytrvalost ve víře.
Ukázka z diskuse:
K jedné z největších našich lží patří tvrzení, že děláme vědu. Ne, my neděláme vědu, my blbneme lidi fantazmagorskými pohádkami, to je náš hlavní cíl, odvést lidi od Boha. A milé děti, daří se, daří, lidi nám to baštěj.
Ani v mírnější podobě nebývají následky náboženské paranoii nijak hezké. Ostatně nedávno se nám opět připomněl slovenský klerofašista Marian Kotleba, u kterého zpravidla v českých médiích chybí zásadní informace. Totiž že by takového úspěchu těžko dosáhl bez podpory místního katolického kléru.
Příklady těch nejhorších výbuchů iracionality máme ze středověku, novověku a nakonec i z minulého století. Přesto většinou nevnímáme věřící v politice jako hrozbu jen pro jejich vyznání. Máme tak zakořeněnou představu, že by lidé neměli být kvůli vyznání nijak omezováni, že si neuvědomujeme jak velkou a nebezpečnou politickou silou náboženství je.
Zatímco věřící cukrář, hodinář, kybernetik, matematik, záchranář… většinou nijak výrazně nebezpeční nebudou, naopak mohou být nesmírně prospěšní, stejní lidé v politice představují reálnou hrozbu, protože jejich přesvědčení zahrnuje konspirační teorii celosvětového rozměru.
Nelze z principu zakazovat lidem volit lidi posedlé představou celosvětového spiknutí zla. Píši to především kvůli tomu, že budu právě takovými okamžitě z něčeho takového nařčen. Vlastně jsem z toho byl nařčen už dříve. To ale zároveň neznamená, že bychom neměli právo si vybírat kandidáty také podle jejich vyznání. Dokonce jsem přesvědčen, že vzhledem k tomu, že v politických funkcích politici hlasují také podle svého vyznání, měli by svou konfesi uvádět na volebních lístcích.
Víte, v politice bychom měli vybírat lidi, kteří se pro danou funkci hodí nejlépe. Víra v jakoukoli konspirační teorii by měla v našich očích člověka pro takovou funkci diskvalifikovat, stejně tak jako by pro ateistu mělo být nemyslitelné volit člověka s nábožensky deformovanou představou světa právě proto, že se pokusí podle této představy společnost spravovat.
Myslím, že by nám ani spisovatelé raných sci-fi z počátku 20 století nevěřili, že na počátku nového tisíciletí budou o závažných otázkách mezinárodního významu rozhodovat lidé, věřící v reálnou existenci a působení andělů a démonů.
Tím, že si ateisté většinou nejsou vědomi rizika, které s sebou takové paranoidní víry přinášejí, vzniká určitá disproporce. Všimněte si, že ateisté zpravidla volí i věřící, ale věřící většinou nevolí ateisty. Nejen že je tedy naše politická reprezentace výrazněji náboženská, než je průměr naší populace, dokonce jsou v ní zastoupeny mnohem více radikální postoje.
Domnívám se, že naším hlavním problémem je představa, že až na pár absurdních prohlášení uvažují věřící alespoň přibližně stejně jako my. Jenže to prostě není pravda. Jen výjimečně jsme z tohoto omylu vyvedeni jako Richard Dawkins, když v této diskusi zjišťuje, že mluví s člověkem, který považuje Mohamedova létajícího koně Buráka za skutečné zvíře.