Na úvod této krátké poznámky odcituji komentář Radima Pališe z diskuse u předchozího článku Kreacionismus na Gymnáziu Písek:
Doporučuji Písmo svaté. Nový zákon si pročítat pořád dokola. Dokud nepřijde osvícení, povznesení, náhled do zcela skrytých dimenzí a ztráta omezené a svazující ateistické a materiální reality. Má to háček, k pořádnému rauši by měl Písmo darovat někdo blízký, moudrý a duchovně osvícený. Což bude v okolí ateistů zásadní problém. Smůla. Zapracujte na té distribuci. 
Ten návod je skutečně zajímavý, protože určitě funguje. Pokud budete číst Nový zákon stále dokola s usilovnou snahou do něj proniknout, nakonec opravdu získáte pocit, že jste jej pochopili (včetně Apokalypsy), přijdou emoce jako je pocit povznesení, pocit objevu skrytých dimenzí a ztráta kontaktu s realitou. Ono se totiž úplně to samé stane, když budete dokola číst Tibetskou knihu mrtvých nebo recitovat Namu Amida Bucu, Óm mani padme hum či zpívat Hare Kršna.
Technik výplachu mozku existuje nespočet a tohle je jedna z nich. Docílíte tím totiž toho, že uvidíte svět přesně vymezený mýtem, k němuž se takový rituál vztahuje. Motivací k tomu aby člověk něco takového sám sobě udělal, bývá citová vazba k autoritě. Jedinou vadou mi připadá, nazývat něco takového „osvícením“. Vlastně to připomíná spíše stejnojmennou knihu Stephena Kinga.
Problém s tímto pojmem ale nezačíná u křesťanů. V hinduismu a budhismu se tak označuje „okamžik poznání„, což je popisováno jako vysloveně intuitivní prožitek. Má to být stav, kdy je lidská mysl zbavená falešných představ a „osvícený“ spatřuje skutečnost takovou, jaká je.
Pokud o někom dnes říkáme, že je „osvícený“, neznamená to totéž, i když základ je podobný. Evropská cesta „osvícení“, čili odstranění klamných představ, vede přes rozum, nikoli přes intuici. V tomto smyslu je osvícenství „osvěcováno světlem rozumu„. Světlo je tu tedy synonymum pro poznání, rozum, nebo přímo vědu. Jako přízraky temnoty jsou naopak chápány pověry a nevědomost.
Goya: Spánek rozumu plodí příšery
Nepochopení rozdílných významů slova „osvícení“ předvedl názorně John Lennox, když na prohlášení „náboženství je pohádka pro lidi, kteří se bojí tmy“ reagoval bonmotem „ateismus je pohádka pro lidi, kteří se bojí světla.“
Osvícensko-humanistický přístup, který vedl, až k současnému hnutí Nového ateismu rozhodně nemůže přijmout představu náboženské víry jako „světla“, protože právě proti vysvětlování světa mýtem se vymezuje.
Je to jen jedna z mnoha nástrah v diskusích mezi ateisty a věřícími, zato jde o případ, kdy je chápání slova „osvícený“ opravdu inverzní. Pro jakoukoli podobnou diskusi je tedy velmi důležité si ujasnit, čím že byl dotyčný osvícen, jestli to bylo „světlo rozumu“ nebo „světlo víry“.