Myšlenka, že bychom měli občas nějaké to náboženství zakázat, nabývá poslední dobou na aktuálnosti. Prvním adeptem je samozřejmě islám, který toho má na svém účtu už více než dost. V takovou chvíli hrozí, že vznikne jakýsi jednoúčelový zákon bez záruky, že bude dodržován a bez účinnosti na jiné zrůdné ideologie, které se budou prostě jen jinak jmenovat.
Částečným řešením by v takovém případě bylo, nevydat registraci náboženské skupině, jejíž učení je v rozporu s našimi zákony. Taková církev pak může fungovat jen jako jakýsi neformální spolek. Pokud neporušuje zákony, nikdo se o něj nijak extra nezajímá. I to může být celkem riskantní, protože se o takových sektách zpravidla dozvídáme až při jejich hromadné sebevraždě nebo při teroristickém útoku. Případně může některá sekta infiltrovat vládní úřady a poškodit fungování policie, justice nebo jiných státních orgánů.
Abychom si uvědomili, že nejde jen o problém radikálního islámu, ale o potenciál náboženství obecně, připomenu známý případ operace Snow White (Sněhurka), provedenou Scientologickou církví v 70 letech. Šlo o sérii infiltrací a krádeží dokumentů ze 136 vládních úřadů, konzulátů, ambasád i soukromých organizací, které byly negativně zaměřeny proti scientologii. Proběhl celkem ve 30 zemích světa. Právě tento případ ukázal na nebezpečnost sekty a vedl k dalšímu vyšetřování.
§ 5
Podmínky vzniku a působení církví a náboženských společností
Vznikat a vyvíjet činnost nemůže církev a náboženská společnost, jejíž
učení nebo činnost sleduje porušení práva nebo dosažení nějakého cíle
nezákonným způsobem, zejména pokud
a) popírá nebo omezuje osobní, politická nebo jiná práva fyzických osob
pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné
smýšlení, náboženské vyznání nebo sociální postavení,
b) rozněcuje nenávist a nesnášenlivost,
c) podporuje násilí nebo porušování právních předpisů,
d) závažně narušuje veřejnou mravnost, veřejný pořádek nebo veřejné
zdraví,
e) omezuje osobní svobodu osob zejména tím, že využívá psychický nebo
fyzický nátlak k vytvoření závislosti, která vede k fyzickému,
psychickému nebo ekonomickému poškozování těchto osob nebo jejich
rodinných příslušníků, k poškozování jejich sociálních vazeb včetně
omezování psychického vývoje nezletilých nebo omezování jejich práva na
vzdělání, nebo zabraňuje nezletilým přijmout zdravotní péči
odpovídající zdravotním potřebám, nebo
f) je její učení utajováno vcelku nebo v některých částech, stejně jako
organizační struktura církve a náboženské společnosti a vazby na
zahraniční složky, je-li částí církve nebo náboženské společnosti
působící mimo území České republiky.
jenže body a) b) d) e) porušuje alespoň občas i většina křesťanských církví. Většinu permanentně porušuje Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny. Scientologická církev porušuje všechny, stejně jako islám a Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Jak jste si asi všimli, všechny tyto náboženské skupiny u nás působí.
Máme naprosto jasně definované podmínky, přesto justice nezasahuje proti náboženským společnostem, které je porušují. Naopak i projevy, které by jinak byly trestné, nebo alespoň nepřípustné ve státních médiích, je možné omluvit tím, že jde o náboženské texty.
Náboženství tedy má v našem právu a společnosti výjimečný status. Ostatně ročenka IHEU pravidelně uvádí Českou republiku jako příklad systemické diskriminace svobodného myšlení. Pokud se ptáte, kde k tomu můžeme najít podklady, tak například v § 7 již zmíněného zákona.
Zvláštní práva registrovaných církví a náboženských společností
(1) Registrovaná církev a náboženská společnost může za podmínek
stanovených tímto zákonem k plnění svého poslání získat oprávnění k
výkonu těchto zvláštních práv:
a) vyučovat náboženství na státních školách podle zvláštního právního
předpisu,
Poznámka: Vyučovat náboženství, ne vyučovat o náboženství!
b) pověřit osoby vykonávající duchovenskou činnost k výkonu duchovenské
služby v ozbrojených silách České republiky, v místech, kde se vykonává
vazba, trest odnětí svobody, zabezpečovací detence, ochranné léčení a
ochranná výchova,
c) konat obřady, při nichž jsou uzavírány církevní sňatky podle
zvláštního právního předpisu,
d) zřizovat církevní školy podle zvláštního právního předpisu,
e) zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem
zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu
tajemství, je-li tato povinnost tradiční součástí učení církve a
náboženské společnosti nejméně 50 let; tím není dotčena povinnost
překazit trestný čin uložená zvláštním zákonem.
Naše ústava sice říká, že se stát nesmí vázat na žádné konkrétní náboženství, ale přesto máme zákony sepsané tak, jako kdyby bylo náboženství samo o sobě jevem s čistě kladnou hodnotou, což vůbec neodpovídá historickým zkušenostem.
Dalším takovým případem je
Předpis č. 84/1990 Sb.Zákon o právu shromažďovacím
§ 4
(1) Shromáždění musí být oznamována úřadu s výjimkou:
b) shromáždění pořádaných církvemi nebo náboženskými společnostmi v kostele nebo v jiné modlitebně, procesí, poutí a jiných průvodů a shromáždění sloužících k projevům náboženského vyznání;
Díky němu se může kdykoli kdekoli, (ano i před porodnicí!) objevit například skupina řvoucích křesťanských fanatiků s megafonem protestujících proti potratům.
Pozitivní diskriminace náboženství je bizarní, v rozporu s ústavou, ale přesto v našich zákonech je. Co horšího, je náboženství obecně vydáváno za něco tak pozitivního, že je těžké vůbec proti němu vznést nějakou obžalobu.
Můžete si to uvědomit třeba i v okamžiku, kdy se spolek, který má boj proti islámu přímo v názvu, rozhodne, že islám není náboženství ale ideologie. Těch podobných výkřiků je víc a od různých lidí. Částečně je to proto, že se bojí, že by náboženství mohlo být špatné, protože jsou sami věřící. Pokud je to špatné, prostě to nemůže být náboženství. Často se ale prostě neodváží jít proti náboženství, protože pochybují, že by uspěli.
Vraťme se ale ještě k tomu § 7 zákona o církvích a náboženských společnostech. Je na něm vidět, že byl jednoznačně „ušit“ pro římskokatolickou církev. Ostatně byl přijat roku 2001, kdy vznikala také smlouva mezi ČR a Vatikánem. Naše zákony byly tedy pod záminku svobody vyznání ohnuty právě ve prospěch této církve. Tedy alespoň se to tak zdálo. Dnes je noční můrou mnoha obyvatel Čech právě tento zákon. Nedá jim spát představa, že by na školách mohly být jejich děti vyučovány islámu, přitom jim ale zároveň zcela uniká, jak dokonale umetla cestu jakékoli pošahané náboženské ideologii právě příprava na rekatolizaci.
Svoboda vyznání byla porušena ve chvíli, kdy dostaly registrované církve výhody před neregistrovanými. Žádná formulace lidských práv totiž neobsahuje upřesnění, že by se svoboda vyznání vztahovala pouze na ta registrovaná. Bez ohledu na to, zda jde právě o katolicismus, mormonství, scientologii nebo islám, jakmile taková formulace pronikne do zákona, svoboda vyznání přestává existovat.
Základním principem v idejích lidských práv je princip rovnosti, čímž je myšlena jednoznačně rovnost v právech.
Skutečným prvním krokem k řešení by tedy bylo odstranění registrace církví a výhod registrovaných církví z našich zákonů. Následovat by mohlo odstranění dalších zvýhodnění církví (například v odvádění daní) a konečně náprava v přístupu k informování o církvích včetně odstranění náboženského programování ze státních médií.