Populární yotuber Martin Rota, na svém kanálu Naprosto retardovaný zveřejnil video Svaté knihy, což mělo za následek, že si ho několik dosavadních fanoušků odebralo z oblíbených. No podívejte se na něj:
Především chci říct, že to že se Rota dokáže nad něčím naštvat, neznamená automaticky, že má, nebo nemá pravdu a pokud svého oblíbeného baviče zatratíte po jednom příspěvku, s nímž nesouhlasíte, tak to svědčí hlavně něco o vás. Lidi nejsou na světě proto, aby spolu v jednom kuse souhlasili.
Dobře, já s Martinem Rotou v jeho názoru, že „svaté spisy“ nic neznamenají, nesouhlasím a teď je samozřejmě na mě, abych vysvětlil proč. Problém je, že se lidé nestávají věřícími tak, že by si přečetli nějakou pitomou násilnickou knížku. Nemáme tu davy uctívačů egyptských bohů, přestože už bylo rozluštěno poměrně hodně papyrů ze starověkého Egypta. Stejně tak nemáme žádné gigantické počty uctívačů Dia, Artemidy, Athény a Héfaista. Přitom Ilias a Odyssea jsou běžně dostupné v každé městské knihovně. Už z toho by mělo být jasné, že takto to nefunguje.
Pokud by to náhodou nestačilo, měli bychom si uvědomit, že kolem nás chodí spousta křesťanů, kteří nikdy nepřečetli nejen Starý zákon, ale ani ten Nový. Tím zároveň ale padá představa, že si všichni věřící mohou ve „svatých“ knihách vybírat pasáže, které se jim líbí. Určitá, ne právě početně významná část to dělá, ale velkému počtu ostatních vybírá ty pasáže prostě někdo jiný. Co je ale ještě důležitější, také je interpretuje. Přesně to, prezentuje následující experiment (i když nezáměrně):
Jde o jakési vzájemné skupinové programování, které ovšem svým výběrem pasáží a svou interpretací může „duchovní“ takové obce poměrně výrazně ovlivnit. Dobrá, logické by tedy bylo podporovat ty kazatele a náboženské učitele, kteří se přiklánějí k pozitivním výkladům a omezovat nebo i zakazovat činnost těm, kteří by beztak byli pro své výstupy na štíru se zákonem. Jenže tohle nestačí. Nemluvě o tom, že nad sebou náboženské obce takový dohled stejně nesnesou.
Proč musíme o „svatých knihách“ říkat pravdu?
Proč nestačí podporovat reformní věřící? Proč je potřeba poukazovat na všechny odpornosti, které ve „svatých“ knihách skutečně jsou? Protože dobrá a špatná stránka náboženství jsou jako dva konce provázku – když budete pořád táhnout za jeden konec, nakonec se ten druhý také pohne. Pro věřící je autorita jejich „duchovního“ dána oporou ve „svatých textech“.
Když necháte kázat pouze samé skutečně lidumilné kněží všemožných církví a nevytvoříte jim patřičnou opozici, nakonec dosáhnete toho, že budou nejen stoupenci těchto kultů věřit, že jsou „svaté“ knihy plné velmi hluboké moudrosti, nebo dokonce, že je to skutečné, dokonalé, nezpochybnitelné slovo Boha. Myslím to bez nadsázky. Uvědomujete si, jakému zneužití je vystavujete?
„Duchovní“ jakékoli konfese jsou sami věřící. Žádnou zodpovědnost za to co svým ovečkám říkají vlastně ani mít nemohou. Sami jsou totiž „oběti obětí“ – ovládá je stejný groupthink jako ostatní. Nelze odhadnout okamžik kdy některý z nich při svém „svatém“ nadšení překročí hranici mezi větami lidumilnými a genocidními. A to že tu hranici někteří z nich překročí je jistota. Musí se to stát, protože samotná víra a předměty kultu jsou z pozice věřícího nekritizovatelné (protože jsou z jejich pohledu dokonalé),
Tahle past se skrývá v každé „svaté“ knize, ve všech abrahámovských náboženstvích ale samozřejmě i těch nových a „alternativních“. Sebevražedná sekta Nebeská brána nevznikla tak, že by se jednoho dne sešlo spousta sebevraždychtivých lidí a založili si sektu, aby se mohli společně zasebevraždit. Udělali to, protože podlehli své roli v sektě.
Teď bych se mohl zeptat Martina Roty, jestli všichni ti muslimští vrazi, kteří útočili v Paříži, prostě vždycky byli ze své podstaty vrazi? Jasně že ne. Možná před rokem nebo dvěma opravdu nebyli ani na kraji společnosti, ani v nějakém “ jednom pytli“ s teroristy. Když se vrhli „na víru“, pravděpodobně byla jejich motivace velmi ušlechtilá. Opravdu věřili, že se rozhovory se spoluvěrci a náboženskými učiteli zbaví svých neřestí a že se z nich stanou lepší lidé.
Samozřejmě tady již fabuluji, neznal jsem je osobně před tím, než se z nich stali teroristé a teď je už ani nepoznám. Znám ale motivaci mnoha lidí, kteří se přidali k jiným různě bláznivým sektám, včetně těch islámských. Jejich vědomá motivace byla vždy velmi dobrá. Obludnost náboženství je ale právě v tom, jak zákeřně se v něm pojem „dobro“ dokáže proměňovat.
Na tomto místě odkazuji na svůj dřívější článek Ex-muslimové a hlavně na video Ohýbání pravdy.
Proto je třeba vždy stále dokola připomínat, že Bible je plná vražd a stejně jako Korán je plná pečlivě udržované xenofobie, ateofobie a pocitu nadřazenosti, historie náboženství je psaná zbytečně prolitou krví, že nejsou regulérní důkazy pro existenci Ježíše, že Mohammed byl masový vrah a sexuální násilník, že neexistuje důvod si myslet, že křesťanský Bůh, nebo Alláh kdy existovali, stejně jako není důvod si myslet, že kdy existovali andělé, démoni, Satan a džinové, nebo galaktický diktátor Xenu. Pochybnost o tom, že náboženství je dobré, musí být ve společnosti stále. Věřící musejí mít stále nabídnutou pomocnou ruku, kdykoli se ze svého obluzení mají naději probudit.