Na stránkách exorcisty (nyní již údajně nepraktikujícího) Vojtěcha Kodeta se mohou křesťané dočíst mimo jiné také tyto rady:
„Praktičtí lékaři opravdu běžně doporučují léčbu hypnózou. Křesťan by se ale měl používání hypnózy vyvarovat, protože s jejím využíváním je spojeno skutečné duchovní nebezpečí…
…Největší problém je nejen v tom, že v průběhu hypnózy nemá člověk skoro žádnou kontrolu nad tím, co dělá, ale hlavně při odblokování traumat, kdy člověk sestupuje do nevědomí, se snadno otvírá démonům. Z křesťanského hlediska je nezbytné být velmi opatrný a raději se hypnóze vyhnout.“ (celý text: Hypnóza a křesťanství)
Toto výrazné odmítnudí hypnózy je vlastně docela mírné proti výrokům zástupců některých jiných konfesí. Například na adventistických stránkách Prameny zdraví se můžeme dočíst:
„Navzdory tomu, že je hypnóza často představována velmi nevinně, nese s sebou řadu vedlejších účinků. Mezi ně patří poškození předního mozkového laloku, sídla vůle, charakteru a morálních hodnot člověka.“
Podobné a ještě tvrdší odsouzení byste při troše snahy našli i na stránkách dalších křesťanských církví. Profesionální hypnotizéři to samozřejmě vědí a nepřekvapuje je to, protože se s výpady proti své činnosti setkávají pravidelně i při věřejných přednáškách. Proč jsou terčem? Sami to dobře vědí, protože ve vystupování kněží a zázračných léčitelů léčících „vírou“ poznávají důvěrně známé postupy.
Budu teď citovat z knihy Fenomén hypnóza od PhDr. Jiřího Zíky z roku 2011 na straně 128 :
Hypnóza je škodlivá
Tento mýtus se vyskytuje také dosti často. Zajímavé je, že to nejčastěji prohlašují různé náboženské sekty. Aktivně vyhledávají příležitostio, aby všem těm, kteří se hypnózou zabývají mimo jejich hnutí, zvěstovali svůj názor. Navštívíte-li však jejich setkání, jsou někteří členové společenství ochotni léčit vás z jakékoliv nemoci. Nejkurióznější na tom je, že jejich tvrzení o škodlivosti hypnózy neplatí, když sami používají skupinovou a individuální hypnózu, ovšem pod krycím názvem, vycházejícím z jejich věrouky. Používají zpravidla autoritativní hypnózu s prvky fascinace. Nejdůležitější je, že apelují na víru uzdravovaných. Aktivizování víry před vlastním použitím hypnózy je nedílnou součástí jejich rituálu a trvá někdy i hodiny.
Na následujícím videu uvidí věřící Bennyho Hinna jak poráží zlo svým duchem, hypnotizér ale pozná prvky starodávného postupu fascinační hypnózy, jako používal například například Jean Martin Charcot v 19. století kombinované s taktéž velmi starou a tradiční autoritativní metodou.
Dnes si takto hypnózu zpravidla už nepředstavujeme, ale jde o klasické postupy. Kdysi vypadala fascinační metoda přibližně tak, že Charcot uvedl své adepty pro hypnózu do klidu a vystupňoval jejich očekávání (že se „něco“ stane), pak náhle odpálil malé množství bleskového prachu a ve stejný okamžik pomocník silně udeřil do gongu. Efekt byl okamžitý – Charcot dokázal naráz takto uvést do transu početnou skupinu lidí. Samozřejmě. Hlavní výhodou této metody je totiž to, že její účinky větší počet hypnotizovaných zesiluje. Dá se v ní využít (a také se využívá) působení prostředí a skupinové atmosféry.
Autoritativní metoda vycházela z představy ovládání „média “ hypnotizérem prostřednictvím „fluida“ a proto má její vedení formu příkazů. Je to postup, který bývá často znázorňován ve starých filmech. Současné metody vycházejí již z jiných teorií a jejich vedení bývá citlivější.
Ani moderní „zázrační léčitelé“ ovšem nepoužívají stařičké efekty. K dostatečnému ohromení naprosto stačí mikrofon, zvláště když majík dispozici halu plnou lidí čekajících na zázrak. Jejich důvěru a víru ve své napřirozené schopnosti si už předem totiž pojistili drobnými eskamotérskými triky a podvody, ale ještě více tím, že je jako zázračné léčitele naprosto seriózně přijímají média. I televize a tisk se tedy stávají součástí tohoto spektáklu.
Velmi podobný postup představuje také exorcismus, který byl vlastně vždy hypnózou, po celou dobu jeho existence. Vzhledem k tomu, že ve stavu transu má člověk sklon jednat a myslět asociativně, není vlastně špatná představa, že určitá nemoc, bolest nebo životní trápení může být nějakým způsobem antropomorfní. Tato starověká, ještě šamanská metoda má jen ten háček, jako všechny zastaralé „alternativní“ metody. Totiž ten, že není nijak podřízena poznání ani zkoumání. Vymítač totiž nejen že říká „posedlému“ že jeho tělo posedli démoni, on opravdu věří, že tomu tak je!
Exorcismus se halí do roušky tajemna, která celkem účinně brání prohlédnout, že jeho postupy vlastně dávno známe. Za to můžeme říci, že s rostoucí popularitou exorcismu se zvyšuje i počet lidí ochotných připisovat špatný zdravotní stav (svůj nebo někoho blízkého) působení démonů. Tím přináší do 21. století starověké fóbie. Pokud bychom totiž opravdu uznali, že zde působí nehmotné bytosti – andělé a démoni – stal by se náš svět velmi nejistým místem. Takový strach dokáží církve už velmi dobře zpeněžit.
Jak vlastně tedy takový exorcismus probíhá? Jediný příklad, který jsem nalezl je výpisek z knihy „De exorcismis et supplicationibus quibusdam“, vydané v roce 2004 který uvádí tento průběh:
- Přípravná modlitba kněze za sebe sama
- Znamení kříže a pozdrav
- Požehnání svěcné vody a asperges (vykropení)
- Litanie ke všem svatým
- Modlitba žalmu 91
- Hlásání evangelia
- Vkládání rukou na posedlého s krátkými invokacemi
- Vyznání víry nebo obnova křestního vyznání včetně zřeknutí se Zlého
- Modlitba Páně
- Znamení kříže, v němž náš Pán zvítězil na Zlým
- Exsufllatio (co to je?)
- Invokativní formule exorcismu – orientovaná k Bohu Otci, v níž církev prosí za osvobození a seslání Ducha svatého na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých.
- Imperativní formule exorcismu – formou příkazů zlému duchu.
- Díkůčinení za osvobození od Zlého zpěvem kantika Panny Marie nebo Zachariášova kantika
- Závěrečná modlitba
- Pozdrav a požehnání
Podle popisu by mělo jít o tzv „velký exorcismus“. Pro praktikujícího hypnotizéra není těžké vidět v těchto bodech popis hypnózy. Když jej zjednodušíte ad absurdum, jsou v něm tyto části: příprava místa, monotónní řeč s návodným obrazným sdělením, dotýkání, přijmutí autority/uznání podřízenosti, změna hlasu na imperativní, samotný obsah sdělení, probuzení z transu.
Při tom pohledu člověka napadnou dvě věci: Může to fungovat? Může to škodit? Obojí může. Dá se předpokládat, že nejčastějším důvodem pro exorcismus budou neodbytné rouhavé myšlenky, což je stav, který exorcisté označují jako „svázanost“. V upjatém náboženském prostředí, kde je důležité na co nejvíce věcí nemyslet musí být takový stav poměrně častý. Exorcismus, pokud působí jako hypnóza, dokáže takové stavy potlačit, nikoli odstranit, protože jejich příčinou je právě potlačování.
Katolický exorcismus je relativně málo nebezpečný, pokud není prováděn vícenásobně, nebo na osobě, která je skutečně duševně nemocná. Jak asi tušíte, je to problém, protože právě tito lidé mívají nejčastěji představu, že jsou posedlí démonem. Snaha našich exorcistů o spolupráci s psychology a psychiatry (do níž se však tito příliš nehrnou) tedy není ani tak snahou oddělit psychicky nemocné od „skutečně posedlých“, jako spíše snahou vyhnout se oné nepříjemnosti, kdy by museli volat do kostela sanitku v případě že by se jim podařilo nechtěně „rozjet“ psychotickou ataku.
Opravdu nebezpečné i na poprvé jsou hromadné „léčitelské“ akce, při nichž podvodník vůbec netuší, jaký je zdravotní stav lidí v publiku. Silná sugesce a silné přání být zdravý může mobilizovat síly k tomu aby se i vážně nemocný člověk na nějakou dobu vzchopil a opravdu vypadal jako zdravý. To však vůbec neznamená, že to jeho tělo přežije bez úhony. Skutečně fyzicky těžce nemocné ovšem v blízkosti pódia neuvidíte, protože jejich stav žádná sugesce ani na chvíli změnit nedokáže. nepropadejte omylu, že je to věcí pouze amerických evangelikálů. V předloňském roce (2013) si pozvala polská katolická církev afrického „zázračného léčitele“ Johna Baptistu Rubara Bashoboru, který používá naprosto stejné metody.
O morální stránce bohatnutí na nemocných lidech si mohou něco dobrého myslet jen opravdu silně věřící. Nebezpečnost ale sahá ještě dál. Už proto že „vyléčení“ mohou po vystoupení opravdu uvěřit, že jim „zázračný léčitel“ vyléčil například cukrovku nebo AIDS. Přesně to totiž například Benny Hinn, John Bashobora a jim podobní slibují. Používání eskamotérských triků a podvodů ukazuje, že zázrační léčitelé vědí co dělají a spoléhají se spíše na show než na víru, kterou tak ochotně a draho prodávají ostatním.
Myslím že můj článek by nebyl úplný bez tohoto videa Derrena Browna