Téměř se stydím pojmenovat nějaký článek takto průhledně polopaticky, bez invence a ždibečku fantazie, ale ten titulek je myšlen jako odpověď na text Stanislava Komárka v sobotní  příloze Lidových novin z 2. května 2015, tedy v Orientaci. Článek nadepsaný začátkem věty z Komunistického manifestu „Evropou obchází strašidlo…“, což je invenční asi jako obrat „Film nastavuje zrcadlo“, je tentokrát běžný křesťansko-kolaborantský fňuk nad tím, že Evropané už nejsou křesťané, nebo alespoň podle autora, ne dost, a že se nemnoží jako králíci.

Text vyvolává dojem, že autor sám potají odříkal šahádu a teď už jen čeká, aby se mohl přidat k domněle vítězné straně:

Paradoxně by si Evropa, která své tradiční náboženství, křesťanství, dnes vlastně odvrhla zřejmě nejvíce pomohla přijetím nějaké umírněné větve islámu, neboť islamizaci zdá se, neunikne. Ač k tomuto kroku zcela jistě nedojde a někdo, kdo by k němu vážně vyzýval, by se stal veřejným nepřítelem, zachoval by přece jen původní populaci a zvyky jen málo modifikované po mnoho dalších generací (pohanství jsme také dávno oplakali a zčásti integrovali do křesťanských zvyklostí – velikonoční vajíčka, opentlený vánoční stromek, rituální obětování kaprů ba ani obcházení mikulášů a čertů evidentně křesťanské tradice nejsou). 

Okem fantazie si představme volání k modlitbě, adhán, znějící z ochozu svatovítské mešity a následné zasednutí rodin k pátečnímu obědu, pečenému hovězí s knedlíky, zelím a pitem (kdo chce vidět islám v jeho „soft formě“, ať se podívá třeba na Jávu).

Pokud se tento moment zmešká, nastoupí islám ve své drsně nejortodoxnější a vůči lokálním svérázům nejméně tolerantní podobě a další podoba kontinentů bude zcela jiná.

Chápu že křesťanovi či správněji křesťanistovi  (podle vzoru islamista) musí mít při takové představě vlhnout spodní prádlo. Konečně může vidět (alespoň v duchu) ty nevděčné ateisty a vlažné křesťany úpět pod pod ranami božího biče.

I kdyby ale opravdu došlo k vývoji tak, jak jej naznačuje Stanislav Komárek, existoval by jeden důvod, proč by mělo smysl vzdorovat:

Islám je zlo.

Muslimové, ani ti „umírnění“ nejsou vítězové, jsou to oběti islámu. Jsou nejčastější obětí islámských teroristů, celý život snášejí náboženskou šikanu islámu a idiotské zákony islámských zemí, kde je oběť vinna. Ostatně muslimy v Egyptě, Tunisu, Sýrii ale ani ve Francii jejich mírná verze neochránila.

Každý kdo navrhne aby jeho země přijala islám jako státní náboženství je kolaborant beze cti a studu a tak bychom se k němu měli chovat. Islám představuje všechno, proti čemu jsme bojovali v křesťanském prostředí  a zvítězili jsme, přinejmenším v tom, že se takové chápání světa stalo součástí naší civilizace.  Říká se tomu svoboda a má to své vyjádření v lidských právech a liberálních principech.

Islám je v protikladu k liberalismu a neexistuje žádné lidské právo, s nímže by nebyl islám v rozporu. Nepočítáte-li ovšem trapné napodobeniny lidských práv v nichž má vždy konečné slovo šaríja, jako je třeba Káhirská deklarace.

K čertu s vánočními stromečky, malovanými vajíčky, Mikulášem, pivem, nedělními obědy a další zábavnou veteší. Pokud budeme mít svobodu, můžeme si je zachovat, klidně na ně zapomenout, nebo si vytvořit jiné. Pokud tohle považuje pan Komárek za podstatné, za tak podstatné, že má cenu kvůli tomu kolaborovat s něčím takovým jako je islám, svědčí to jen a jen o něm. K čertu s ním!

Jestli má něco z evropské civilizace hodnotu, pak je to kritické myšlení a koncept svobody, což je přesně to, s čím se islám nesnese.

 

 

PS: Otázkou je, zda se s konceptem svobody a kritickým myšlením ještě dokáže smířit křesťanství. Čím dál více se zdá že ne.