V poslední době se často setkávám s tvrzením, že „ateismus je taky víra“ nebo „i ateisté něčemu věří“. Když se nad tím zamyslím, tak mi to přijde, jako by věřící považoval podvědomě svoji víru za jakýsi handicap a snažil se říct, že tímto handicapem či nedostatkem trpíme i my ostatní, takže on na tom ve srovnání s námi není tak špatně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Takové emoce a podvědomé myšlenky z těch výroků čouhají, jako sláma z bot. Takže ne, ateismus víra skutečně není a ateisté možná také lecčemu věří, ale určitě to není absurdní víra v nadpřirozené bytosti ovládající každý atom našeho vesmíru.
Chápu, že pro mnoho věřících může být ateismus poměrně těžko uchopitelný koncept. Pro ně samotné je nakonec často těžké si svoji víru uchovat. Někdy se kvůli tomu scházejí v komunitě podobně postižených, aby se ve svém přesvědčení utvrzovali a poskytovali si podporu. Nebo si třeba vnitřně zakazují přemýšlet o věcech, které by jejich víru v anděly a žida chodícího po vodě mohly podkopat. Věřit na Boha prostě není vůbec jednoduchá věc a často vyžaduje náročný intelektuální výkon, aby si to věřící sám před sebou dokázal obhájit. Věřící mohou mít pocit, že jejich víra je neustále ohrožena. Není proto nepochopitelné, že si namlouvají, že my ateisté musíme trpět a podávat stejný výkon jako oni. Nakonec, podle sebe soudím tebe, jak říká lidová moudrost.
Ateista přitom nic z toho dělat nemusí. V dnešním světě má většina lidí dostatek informací na to, aby jejich ateismus byl naprosto přirozeným závěrem jejich úvah. Neexistují žádné ateistické školy nebo ateistické misie. Ateisté většinou nepostávají na ulicích den za dnem a nevykřikují že bůh neexistuje nebo jiné samozřejmosti. V předvánočním čase je Ježíšek ideálním příkladem k ilustraci rozdílu mezi náboženskou vírou a ateismem. Jako dětem většině z nás říkali, že dárky pod stromečkem nosí Ježíšek. Já to ostatně svým dětem říkám také. Mám na tu dobu radostné vzpomínky a tato pohádka, kterou jsem prožíval, mi přijde poučná a kouzelná. Nebude totiž trvat dlouho a mé děti zjistí, že dárky jim nenosí Ježíšek, ale kupujeme jim je my, jejich rodiče. Buď jim to prozradí spolužáci ve škole nebo třeba zahlédnou některý z dárků schovaných v horních policích skříně. Nebo si všimnou, že dárky jsou zabaleny do balícího papíru, který s námi kupovaly v obchodě. V tu chvíli jim vše do sebe zapadne a oni pochopí, že Ježíšek neexistuje. Že neexistuje žádná nadpřirozená bytost, která naslouchá jejich přáním a podle toho, jak se celý rok chovali je odmění nebo neodmění bohatou nadílkou pod stromečkem. Pochopí, že dárky si dáváme my lidé. Že vánoce jsou čas, kdy se jako rodina setkáváme, dáváme si dárky, hrajeme hry, zpíváme koledy, navštěvujeme známé a příbuzné, pečeme a vaříme různé dobroty a obecně si užíváme přítomnosti těch, které máme nejraději.
Toto pochopení a odhalení není třeba nijak udržovat nebo vynakládat velké úsilí, abychom o ně nepřišli. Ateismus je dnes nejrychleji rostoucím nenáboženstvím na světě. Počet ateistů roste rychleji, než počet muslimů, mormonů nebo scientologů. Ateistické hnutí je živé i v zemích, jako je Saúdská Arábie, kde je ateismus zakázán a ateisté jsou považováni za teroristy. Nepotřebují k tomu žádné organizace nebo tajně pašované bible. K pochopení, že dárky si kupujeme my lidé, že Ježíšek neexistuje nebo že král je nahý se stačí jen rozhlédnout a trochu se zamyslet.