Autor: Slavomír Novák
Svolavatelům náboženských shromáždění je udělena výjimkaz obecné povinnosti oznamovat příslušnému úřadu konání veřejných shromáždění, a to ve lhůtě 5 dní předem. (Jen v rámci všeobecné právní osvěty zdůrazňuji, že české shromažďovací právo je založeno na principu ohlašovacím, nikoliv povolovacím: příslušný úřad bere na vědomí oznámení o záměru konat veřejné shromáždění a nevydává žádné povolení. Může však za podmínek stanovených zákonem vydat předchozí zákaz, popřípadě shromáždění již probíhající rozpustit).
Podle ust. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, musí být úřadu oznamována shromáždění s výjimkou shromáždění pořádaných církvemi nebo náboženskými společnostmi v kostele nebo v jiné modlitebně, procesí, poutí a jiných průvodů a shromáždění sloužících k projevům náboženského vyznání.
Toto ustanovení tedy znamená vynětí z obecné povinnosti předem oznámit konání veřejného shromáždění, kterou jinak má každý, kdo svolává veřejné shromáždění, tedy konané na veřejně přístupném místě, s účastí předem neurčeného a nevymezeného počtu lidí.
Zákon sice stanoví v ust. § 4 odst. 1 i další výjimky, avšak ty se týkají odlišných situací, než je pořádání veřejného shromáždění, neboť se vztahují buď na shromáždění osob jmenovitě určených – písm. a), nebo na shromáždění konaných v prostorách, jež nejsou veřejně přístupné – písm. c) anebo na shromáždění jmenovitě pozvaných osob v uzavřených prostorách – písm. d).
Naproti tomu výjimka podle písm. b) se týká shromáždění, které má všechny atributy veřejného shromáždění ve smyslu zákona – je pořádáno ve veřejně přístupném prostoru, přičemž ani počet jeho účastníků, ani jejich okruh nejsou předem omezeny či vymezeny – a tudíž by podléhalo obecné oznamovací povinnosti. Jestliže je však pořádá církev nebo náboženská společnost, a to k projevům náboženského vyznání, pak je oznamovat nemusí.
Privilegovanost tu vyplývá z toho, že projevy náboženského vyznání (ať už to znamená cokoliv) tu jsou vyvýšeny nad projevy jiné, aniž by pro to byl zřejmý důvod. Lidé zastávají a projevují různé názory, stanoviska a přesvědčení – politické, národnostní, profesní, umělecké, sportovní apod. K tomu mohou pořádat veřejná shromáždění, ovšem mají zákonnou povinnost jejich konání předem oznámit. Tato povinnost jde ale stranou v případě, pokud někdo chce projevovat své náboženské vyznání. Svolavatel takového shromáždění je tu zřetelně favorizován před svolavateli jiných shromáždění, aniž by ze zákona či odkudkoliv odjinud bylo zřejmé, čím si projevy náboženského vyznání takové privilegium zasluhují. Jako by snad náboženské vyznání bylo něčím významnějším nebo hodnotnějším než například politické přesvědčení, národnostní cítění nebo umělecké vyjádření. Jelikož ale nikdo nikdy nic takového neprokázal, zakládá ust. § 4 odst. 1 písm. b) shromažďovacího zákona nerovnost mezi lidmi.
Vynětí z povinnosti předem oznámit konání shromáždění tu není jen formalitou, protože formalitou není ani samotné oznámení. Podle ust. § 5 odst. 3 písm. a) až f) shromažďovacího zákona svolavatel musí v oznámení uvést účel shromáždění, den a místo jeho konání a dobu zahájení; jde-li o shromáždění na veřejném prostranství, též předpokládanou dobu jeho ukončení; předpokládaný počet účastníků shromáždění; opatření, která provede, aby se shromáždění konalo v souladu se zákonem, zejména potřebný počet pořadatelů starších 18 let, které k organizaci shromáždění určí, a způsob jejich označení; má-li jít o pouliční průvod, výchozí místo, cestu a místo ukončení; jméno, příjmení a trvalý pobyt svolavatele, u právnické osoby její název a sídlo a jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je zmocněn v této věci jednat jejím jménem; jméno, příjmení a trvalý pobyt toho, kdo je zmocněn jednat v zastoupení svolavatele. Navíc to vše musí svolavatel oznámit příslušnému úřadu 5 dní předem.
Smyslem oznámení tedy je poskytnout příslušnému úřadu informace zejména o tom, že se takové shromáždění bude konat, na jakém místě a v jakém čase a kolik se jej zúčastní lidí. To vše je podstatné jednak pro včasné zabezpečení veřejného pořádku, protože konání shromáždění může např. omezit obvyklý provoz na ulicích – včetně hromadné dopravy, a jednak pro vyloučení možné kolize s jiným veřejným shromážděním, protože zákonná úprava stanoví obecné pravidlo, že na stejném místě v tomtéž čase lze konat pouze jedno shromáždění. Je tedy na místě, aby úřad měl dopředu potřebné informace a mohl včas učinit vhodná opatření k tomu, aby ohlášené shromáždění proběhlo, a to bez konfliktů a kontroverzí. Pokud však potřebné informace nedostane, je tato jeho koordinační úloha znemožněna, což může v konkrétním případě vést k narušení veřejného pořádku nebo ke zmaření výkonu shromažďovacího práva.
O tom, že oznámení přikládá zákonodárce velký význam, svědčí i skutečnost, že podle ust. § 4 odst. 2 shromažďovacího zákona na shromáždění, které podléhá oznamovací povinnosti, může úřad vyslat svého zástupce, jemuž je svolavatel povinen vytvořit podmínky pro řádné plnění jeho úkolů, zejména mu umožnit sledování průběhu shromáždění a provedení úkonů nezbytných k případnému rozpuštění shromáždění. To se však náboženského shromáždění netýká a úřadu je tedy krajně znesnadněn výkon pravomoci rozpustit shromáždění, které by se podstatně odchýlilo od oznámeného účelu takovým způsobem, že by nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz.
Konečně není bez významu ani skutečnost, že pořádat shromáždění bez předchozího oznámení je přestupkem, neboť podle ust. § 14 odst. 1 shromažďovacího zákona tomu, kdo svolává nebo pořádá shromáždění, aniž splnil oznamovací povinnost, nebo pořádá shromáždění, které bylo zakázáno, anebo poruší povinnost stanovenou v § 6 odst. 4 a 6, může být uložena pokuta do 5 000 Kč. To se však náboženských shromáždění netýká, jelikož tam povinnost předchozího oznámení neexistuje.
Takže se znovu vracím k otázce již jednou položené: v čem jsou projevy náboženského vyznání ve srovnání s projevy jiných lidských přesvědčení tak významné, že je nutno favorizovat je i z pohledu shromažďovacího práva a suspendovat z toho důvodu i výkon veřejné moci? Co je na náboženském vyznání tak obdivuhodného, že stát kvůli tomu některé lidi zbaví povinnosti, kterou všem ostatním ukládá a jejíž splnění si vynucuje sankcí?