Ta otázka se vrací stále znova. Proč náboženské mýty fungují? Proč se jimi i jinak celkem příčetní lidé nechávají unést? Proč mají pocit, že jsou pravdivé? Pokud se nad tím zamyslíme, je odpověď překvapivě jednoduchá a logická. Mýty fungují, protože fungují, lidé se jimi nechávají unést, protože se jimi nechávají unést a považují je za pravdivé, protože jsou pravdivé. Vím, na první, druhé a možná i třetí přečtení to zní hloupě, ale nechte mě tu myšlenku trochu rozvést. Dozvíte se přitom odpověď na otázku, proč se mnoho z nás dívá každý rok na Mrazíka a proč děti nikdy neomrzí slyšet oblíbenou pohádku zas a stále dokolečka, bez sebemenších změn.
Před vynálezem písma byly příběhy předávány z generace na generaci u táborového ohně, v rodinném kruhu nebo se povídaly jako duchařské historky před spaním. Během času, jak se příběhy vyprávěly, byly zapamatovávány a znovu a znovu převypravovávány, některé z nich, myšlenky, postavy a situace resonovaly někde hluboko v myslích posluchačů a byly uchovány. Jiné příběhy a detaily byly shledány nezajímavými a jsou dnes zapomenuty. V příbězích, mýtech, pohádkách a legendách, které přetrvaly mnoho generací se potom vydestilovala určitá universální “pravdivost”. Schopnost promlouvat k lidem na hlubší, často nevědomé úrovni.
Tento třídící proces je možné vidět v chodu i u dětí. Vy, kdo máte doma děti víte, že dítě je schopno rozlišit velmi dobrý a obyčejný příběh. Dítě chce dobrou pohádku slyšet nebo vidět stále dokola, protože intuitivně objevuje nějakou hlubokou pravdu v příběhu ukrytou; má neurčitý pocit, že příběh mu něco důležitého sděluje.
Nejlepší příběhy tak překračují čas a místo a jsou něco více, než jednoduše zábavné – jsou nám v nějakém smyslu užitečné, dětem i dospělým. Pomáhají nám překonávat podvědomé tlaky, vyrovnávat se se strachem, vztekem a obavami a dávají výraz našim nejhlubším touhám, které jinak nejsme schopni vyjádřit a často ani identifikovat. Takové příběhy mohou být oblečeny v moderním hávu a mohou nám být “doručeny” mnoha způsoby. Mohou být vyprávěny filmem, vtipem nebo třeba i třicetivteřinovým reklamním spotem, ale když se ukáže, že nesou tento druh hodnoty a užitečnosti, potom na nás hluboce zapůsobí. Stejně jako děti i my dospělí chceme rozumět tomu poučení, chceme objevit “dar”, který nám takový příběh přináší. Chceme to pochopit a včlenit do svých životů.
Když se potom podíváme na vznik náboženství, a to i těch současných, tak v jejich jádru objevíme často zapsané právě takovéto příběhy, které se předávaly slovně z generace na generaci. Příběhy, které utkvěly v myslích lidí, příběhy ve kterých lidé spatřovali něco hlubokého, hlubokou pravdu a hodnotu. Není potom žádný div, že i na nás tyto příběhy dnes působí stejně jako působily na naše předky a mnoho lidí v nich vidí “něco víc”, nějakou hlubší skrytou pravdu. Něco, co jim pomáhá.