Arizonský kandidát Demokratů do Kongresu, James Woods.
Zřejmě každý, kdo se trošku více zajímá o politickou situaci ve Spojených státech amerických, speciálně pak se zřetelem na náboženskou problematiku, ví, že ateisté mají v této výspě demokracie opravdu tvrdý chlebíček. V mnoha státech americké federace je dnes ateistický coming-out srovnáván se situací homosexuálů v 50. letech. Přes to přese všechno je však ateismus v USA na vzestupu. Pokud se ale podíváme na složení amerického Kongresu, tedy obdobu Parlamentu České republiky, zjistíme, že ateisté nejen že jsou v tomto nejvyšším zákonodárném orgánu USA podreprezentováni, oni totiž nejsou reprezentováni vůbec. Ano, v Kongresu USA momentálně nezasedá jeden jediný politik, který by veřejně deklaroval to, že je ateista (podrobněji např. tento článek na Huffington Postu). Naopak, téměř každý člen soudobé americké Sněmovny reprezentantů (dolní komora) či Senátu (horní komora) vystavuje svoji religiozitu na obdiv, jelikož moc dobře ví, že tento postoj jim přinese řadu politických bodů. Zatím posledním otevřeným ateistou, který v Kongresu zasedal, byl člen Demokratické strany, Pete Stark. Tomu však jeho mandát ve Sněmovně reprezentantů vypršel 3. ledna 2013 a od té doby v Kongresu otevřený ateista chybí.
U Starka však narážíme na dvě „ale“. Jednak je nutno podotknout, že Stark, který byl členem Kongresu již od roku 1973, provedl svůj ateistický coming-out až v roce 2007 v rámci šetření organizace Secular Coalition for America. Po velkou část své politické kariéry tak jeho ateistické názory nebyly americké veřejnosti známy. Druhým „ale“ je, že Stark sám sebe charakterizoval sice jako ateistu, avšak zároveň jako Unitáře. Tím samozřejmě nechci Starkovu odvahu a jeho v pravdě revoluční krok nijak znevažovat. Ostatně, podívejme se na Starkovo prohlášení z roku 2007:
Jsem Unitář, který nevěří v existenci jakékoliv nadpřirozené bytosti. Těším se na další spolupráci se Secular Coalition for America. Budeme se snažit zastavit prosazování náboženské víry v oblastech vědy, manželských svazků, armády a poskytování sociálních služeb.
Zcela po právu pak byl Pete Stark vyhlášen Humanistou roku 2008.
Vrátíme-li se ještě jednou k výzkumu Secular Coalition for America, je nutno dodat, že v roce 2011 uvedl v rozhovoru pro britský Guardian vysoce postavený člen této organizace, Herb Silverman, že vědí o celkem 27 členech Kongresu, kteří nedisponují vírou v Boha. Jména však samozřejmě – na přání oněch kongresmanů – odmítl prozradit. Ostatně, tito kongresmani, kteří drží svou nevíru v Boha v tajnosti, dobře vědí, proč tak dělají. V případě jejich potenciálního ateistického coming-outu by totiž výrazně snížili své šance na další znovuzvolení.
Momentálně jsme však svědky situace nové. Do Kongresu totiž v 5. volebním obvodě v Arizoně (ano, v té Arizoně, ve které Vás za spálení Bible čeká vězení) za Demokraty kandiduje James Woods, otevřený ateista, tedy člověk, který ze své nevíry v Boha nedělá tajemství a na veřejnosti o ní otevřeně mluví. V samotných Spojených státech jeho kandidatura vyvolala silnou mediální odezvu a této významné události si všímají i největší média. Před pár dny o Woodsovi vyšel článek mimo jiné i na CNN, ve kterém si redaktor Carlos S. Moreno klade otázku, proč by ateisté nemohli mít, jakožto významná menšina americké společnosti, zastoupení v Kongresu. Moreno upozorňuje také na onen mnoha lidem neznámý fakt, že předsudky, kterým ateisté v USA čelí, jsou mnohdy daleko silnější, než kterým čelé jiné, širokou veřejností ne zrovna oblíbené menšiny, třeba muslimové.
Letos na podzim se tedy v USA skutečně bude psát historie. Poprvé v historii této země totiž bude do Kongresu kandidovat skutečně otevřený ateista. Připomeňme si, že disproporce, respektive podreprezentovanost ateistů v Kongresu je v USA skutečně mimořádná. Jak ukazuje poslední výzkum Pew Research z roku 2012, bez náboženské příslušnosti je aktuálně zhruba 20 % americké společnosti. Z těchto 20 % pak 5 – 10 % nevěří, stejně jako Pete Stark či James Woods, v existenci žádné nadpřirozené bytosti, tedy ani Boha.
Jak si v článku na CNN správně všímá Moreno, v současných Spojených státech je skutečně jednodušší a „volitelnější“ být gayem, než ateistou. Jako příklad nám může posloužit bývalý kongresman Barney Frank, který v roce 1987 veřejně deklaroval, že je gay. Úřad kongresmana opustil až v roce 2013. Co je na celé věci pozoruhodné je to, že Frank byl zároveň i ateista. Svůj veřejný ateistický coming-out však, na rozdíl od toho homosexuálního, provedl až poté, co úřad kongresmana opustil, tedy v roce 2013. Dobře totiž věděl, že zatímco homosexuální coming-out už v té době nebyl ničím, co by mu mohlo zkazit politickou kariéru, ateistický coming-out toto riziko představoval.
V rámci nedávného výzkumu Pew Research z roku 2013, který zkoumal náboženskou příslušnost členů 113. Kongresu, celkem 10, 9 % členů svou víru nespecifikovalo. Jedna jediná členka Kongresu (představující 0,2 % z celkového počtu kongresmanů) pak uvedla „unaffiliated“, tedy nepřidružená k žádnému náboženství. Jedná se o demokratku Kyrsten Sinemu, která byla shodou okolností zvolena taktéž v Arizoně. Na výběr však byla i možnost „ateista“, kterou nezvolil žádný aktuální člen / členka horní či dolní komory amerického Kongresu.
Sinema, či všichni další „potenciální ateisté“ v Kongresu skutečně moc dobře vědí, proč tak činí. Na pomoc si opět můžeme vzít nedávné šetření, tentokrát z Gallupova Ústavu. Ten ve svém výzkumu z roku 2012 zkoumal, jak příslušnost prezidentských kandidátů ovlivňuje jejich volitelnost mezi Američany. Na výběr byly některé problematické, neoblíbebné, netradiční či společensky stigmatizované skupiny: černoši, ženy, katolíci, Hispánci, Židé, mormoni, homosexuálové, muslimové a ateisti. Jistě již tušíte, jak výsledek dopadl. Američané hodnotili tyto potenciální kandidáty ve dvou typech hodnocení. Jednak, jestli by případného černocha, Žida, muslima atd. volili a poté naopak, jestli by daného černocha, Žida, muslima atd. nevolili. V kolonce „ano, volili bychom“ získal nejméně procent potenciální ateistický kandidát. Zatímco homosexuálního kandidáta by volilo 68 % a muslimského 58 %, ateistického pouze, na posledním místě, 54 %. Naopak v kolonce „ne, nevolili bychom“ ateistický kandidát vyhrál s 43 %, před muslimským se 40 % a homosexuálním se 30 %. Více viz tabulka:
V této souvislosti nutně musím přripomenout také ten fakt, že ateisté jsou díky společenskému nastavení v USA nejen potenciálně nevolitelní, ale v několika státech fedarace jsou do úřadů nevolitelní dokonce i fakticky. V Arkansasu, Marylandu Mississippi, Severní Karolíně, Jižní Karolíně, Tennessee a Texasu je Ústavami těchto států zakázáno ateistům zastávat veřejný úřad. Detailněji k této problematice doporučuji článek na webu American Humanist Association.
Předsudky, které v americké společnosti vůči ateistům panují, jsou navíc doplňovány přijímáním řadou zákonů, které tuto atmosféru ještě utužují. Z poslední doby si připomeňme kupříkladu zákon, který v roce 2012 prošel v Tennessee. Tento zákon umožňuje učitelům, aby ve školách říkali svým studentům, že „evoluce je z vědeckého hlediska kontroverzní teorií“. V Ohiu se zase aktuálně plánuje přijetí legislativy, která by umožnila výuku inteligentního designu na školách.
Moreno z CNN si tedy závěrem pokládá velice důležitou otázku: Jakto, že Američané po svých kandidátech požadují náboženskou příslušnost, avšak žádnou, alespoň minimální vědeckou gramotnost? Zvláště uvážíme-li, že tito lidé pak rozhodují i o financování vědy atp. Výsledkem tohoto politováníhodného stavu je například prohlášení republikánského senátora Paula Brouna z roku 2012, který tehdy uvedl, že evoluce a teorie velkého třesku jsou „lži z hlubin pekla“.
Rád bych článek zakončil nějak pozitivně a optimisticky, avšak obávám se, že americké společnosti bude trvat ještě řadu let, než se svých předsudků vůči ateistům a agnostikům zbaví. O volebním výsledku ateistického kandidáta Jamese Woodse v podzimních volbách Vás budeme informovat.