© Claude Truong-Ngoc / Wikimedia Commons
Na začátek bych rád uvedl, že situace, ve které se český první katolík nachází, není vůbec jednoduchá. Velet organizaci, která čelí dramatickému poklesu členů a příznivců a prestiž jejích zaměstnanců se pohybuje někde mezi uklízečkou, politikem a vekslákem, není jednoduché. Proto nepřekvapí, že argumentace takového člověka je často zoufalá a je nucen “vařit z vody.”
Duka píše blog a píše jej celkem pravidelně. To je třeba ocenit. Podívejme se ale na některé z jeho posledních článků. Ve třech z nich se rozhodl poměřit Katolickou církev s Komunistickou stranou. Myslím, že je to srovnání celkem příhodné. Mezi těmi dvěma organizacemi a ideologiemi vždy panoval zdravě konkurenční vztah a pravděpodobně soupeří na stejném trhu – obsluhují podobný segment populace. Rivalita je tedy pochopitelná.
Kardinála rozčílilo, že komunisté nesouhlasí s církevními restitucemi a rozhodli se své názory prezentovat na parlamentní půdě na k tomu svolané schůzi, což mi přijde pr parlamentní stranu forma spíše vhodná. Duka nepolemizuje s argumenty komunistů, jsou-li nějaké, ale rozhodl se potupit konkurenta jako takového. Tato jeho argumentace je tedy vskutku universální a může ji použít a recyklovat při jakékoliv debatě s komunistickými holoubky. Pozoruhodně si ale přitom kálí do vlastního hnízda.
“Ještě v roce 1989 bylo v naší čtrnáctimilionové zemi 1,7 milionu komunistů. No, popravdě, řada byla spíš „u komunistů“. Krásně je to vidět na tom, že v roce 1945 bylo u nás 1 081 000 členů KSČ, v únoru 1,4 milionu, zatímco už v červnu toho roku bylo 2,5 milionu, což jistě svědčí o tom, kolik lidí nabralo okamžitě po únorovém převratu správný vítr.”
Tady se asi sluší dodat, že mnoho z lidí, kteří byli “u komunistů” bylo předtím “u katolíků.” Vynikne to v souvislosti s tím, koho vlastně Duka za katolíky považuje: “Podle matrik pokřtěných, počítáme-li úbytek úmrtími, máme za to, že je u nás téměř čtyři miliony katolíků.” Z toho je podle něj 1/4 katolíků takových, kteří praktikují svoji víru a účastní se církevního života, 1/4 přichází do kontaktu s círví při svátcích, jako jsou Vánoce a Velikonoce, ale k víře se nepřihlásili (!!!), 1/4 katolíků občas sleduje církevní média a modlí se a poslední čtvrtina katolíků byla pokřtěná, ale “často ani o svém křtu a náležitosti k církvi nemá větší informace.” Pro úplnost, čtvrtinu členů KSČM potom podle Duky tvoří katolíci. Vynechám-li věcnou poznámku, že 1/4 ze 4 milionů je milión, ale do kostela podle údajů katolické církve chodí pravidelně jen asi 400 tisíc lidí, tak je fascinující jiná věc. Když jsem se dozvěděl, kdo dnes všechno je podle Duky u katolíků a z čeho vlastně odvozuje svoji legitimitu, tak mě napadlo jej kontaktovat, jestli by s námi nechtěl spolupracovat na oslovení té většiny (nebo alespoň podstatné části) ateistických katolíků, kteří dnes vlastně v ČR katolickou církev tvoří.
Jízda ale pokračuje a srovnávání Komunistické strany a Katolické církev není konec. “Z výsledků posledních voleb plyne, že průměrný věk voliče této strany byl 61 let” . Sice se mi nepodařilo dohledat průměrný věk příznivců katolíků, rozhodně bych se ale podobným věcem na místě pana Duky moc nesmál. Podle posledního sčítání lidu totiž: “Spolu s absolutním úbytkem věřících hlásících se k Církvi římskokatolické se rovněž měnila jejich věková skladba. Vzrostl podíl nejstarších věkových kategorií na úkor mladších; o téměř 7 bodů sezvýšil podíl osob starších šedesáti let.” Lidí nad 60 let je tedy již skoro 45 procent a sešup trvá. Podle statistik to tedy vypadá, že závod o to, kdo vymře dřív, jestli katolíci nebo komunisté bude docela těsný.
Duka tvrdí: “Zatímco v roce 2004 bylo ještě více jak 100 000 členů KSČ, letos počet členů klesl na 51 000. Podle průměrného věku a dožití v ČR bude úbytek spíše zrychlovat, takže za 6 až 8 let by tu už měli hrát roli poměrně marginální. Ať tak či onak, stávají se opravdu ohroženým druhem.” K tomu se snad hodí ukázat jen tento graf a celou záležitost nechat bez komentáře:
Zdroj: Český statistický úřad
Další argumenty v jeho článcích jsou potom založeny na srovnávání počtu a kvalit členů komunistické strany s počty lidí, kteří se přihlásili k římskokatolickému vyznání při sčítání lidu (asi 50.000 vs 1.000.000). Pominu-li, že zde Duka porovnává hrušky a jablka, což je samo o sobě poměrně zásadní problém a z takového porovnání nelze vyvodit prakticky nic, tak by se na straně komunistů spíše hodilo operovat s počtem voličů, kteří je volili v parlamentních volbách. Ano, pořád by to bylo špatně, ale síla závazku by zhruba odpovídala – zaškrtnutí údaje a odevzdání lejstra. Tady bychom se ale u komunistů dostali na číslo 741. 044 voličů, které je s počty lidí hlásících se ke katolické církvi velmi srovnatelné. Je to také číslo, od kterého se odvozuje velikost finančního příspěvku, který je KSČM vyplácen a to je ten důvod, proč vlastně Duka počty komunistů zmiňuje:
“KSČM má dnes 51 000 členů. V posledním sčítání lidu se ke katolické církvi přihlásilo pouze 1. 083. 899 lidí. A velká část obyvatel (4 662 455 osob, 44,7%), protože dotaz na národnost a náboženství byl nepovinný, tuto otázku nezodpověděla s poukazem, že státu není nic do toho, v co věří. I tak ale máme dvacetkrát více členů než komunisté. Měli bychom tedy podle toho, kolik jejich strana dostává z našich daní dostávat poměrnou část, tedy dvacetkrát 76 milionů na provoz, to je jeden a půl miliardy? Naši kněží by v takovém případě měli dostávat platy od státu – ne ty poslanecké, ale třeba jen ty svoje dvacetitisícové? Kam bychom se v takových propočtech dostali? Dohromady by vše dalo znatelně více, než kolik nyní ročně získávají církve v rámci odškodnění jako náhradu za nenavrácený majetek.”
Nyní nám už ta Dukova hra s čísly na jeho blogu dává smyslu mnohem více. Jde prostě o peníze. O peníze, kterými by mohl Duka a jeho podřízení mohli disponovat. A to už se prostě vyplatí tu pravdu a pár čísel trošku přiohnout.