Autor: Imad Iddine Habib, (předseda Rady marockých exmuslimů)
Redakce: Ivan Běhounek navštívil v období ramadánu Maroko. Z našeho pohledu je zajímavé, že se zaměřil na marocký islám a mimo jiné se setkal s předsedou Rady marockých exmuslimů – Imadem Iddine Habibem. My vám potom exkluzivně přineseme několik Habibových zamyšlení, vždy na konkrétní téma. Je dobré si uvědomit, že Habibova organizace je jednou z mála organizací apostatů od islámu v islámském světě. Rizika, která podstupuje člověk, který nejen že se otevřeně hlásí k odpadlictví od islámu, ale dokonce proti němu otevřeně vystupuje, jsou pro nás asi nepředstavitelná. Oběma pánům proto patří velký dík, za jejich nasazení a oběti, které jsou ochotni podstoupit.
Je celkem jasné jak muslimové postupují a mění společnost v nemuslimských zemích. Jako třeba na Slovensku nebo v zemích, kde jich je jen málo a kde se nemusí skrývat. Tam chtějí jen postavit několik mešit a nemají žádné vysoce politické požadavky. Potom vidíme, když jejich počty začnou stoupat, mluvím třeba o Švédsku, tak tam staví více a více mešit. Začnou se stávat viditelnějšími s začínají stupňovat své požadavky. Třeba že chtějí hlasité svolávání k modlitbě a začínají mít politické požadavky. Islámští apologeti a kulturní relativisté začnou tlačit požadavky, jakým je třeba právo se zahalovat nebo zakládat islámské náboženské školy. A potom, jako třeba v Německu se začne objevovat stále více a více segregovaných oblastí, kde je mnoho muslimů, kde třeba začíná platit právo šaríja a normou se stávají jiné zvyky. A když mají své školy, tak tam často šíří homofobní a antievropské učení a sentimenty. A z toho je mi docela špatně.
„A já doufám, že všem těm islámským apologetům a kulturním relativistům se dostane kulturně správného zacházení, když k nim někdo přijde a ve jménu svého náboženství je zbije, bude je stigmatizovat a nebo je dokonce zabije.“
Obzvláště v zemích, jako je Francie, kde je 6 miliónů muslimů s 40procentní nezaměstnaností a lidé tak tráví mnoho času v mešitách. A toto je jiná Evropa, Evropa s kulturním relativismem, kde se tvrdí, že ne všichni lidé mají stejná práva, což je politicky nejkorektnější, ale zároveň ta nejrasističtější myšlenka, kterou znám. Je to jako: „ Jsem Evropan a zasloužím si všechna práva a muslim si ta stejná práva možná nezaslouží.“ Jako to bylo třeba v případě muže, který zabil svoji ženu, která mu nepřipravila podle něj vhodný oběd. A on ji teda zabil. A advokáti jej hájí: „Dobře, on pochází ze země, kde je to kulturně naprosto správné chování, když manžel bije svoji ženu.“ A toto je prostě neuvěřitelně rasistické a neuvěřitelně nesprávné. A já doufám, že všem těm islámským apologetům a kulturním relativistům se dostane kulturně správného zacházení, když k nim někdo přijde a ve jménu svého náboženství je zbije, bude je stigmatizovat a nebo je dokonce zabije.
A toto je druh multikulturalismu, který vidíme v Anglii, kde pákistánští a afghánští muslimové protestují proti demokracii a zároveň si od vlády berou peníze na šíření své kultury. A to je také příčina vzniku různých národních hnutí, jako je Britain First nebo English Defence League. Když tolerujete intoleranci, tak intoleranci vlastně zvete k sobě domů a dostane se vám intolerance v dalších podobách. Uvidíte stále více a více sektářství a terorismu.
přepsal a přeložil: Slávek Černý