Zní to jako naprostný nesmysl, ale je to tak, zatímco prostí věřící křesťané doufají, že bude jejich víra dostatečnou hrází proti šíření islámu, nejvyšší představitelé české římskokatolické církve jako je kardinál Jaroslav „Dominik“ Duka či jeho předchůdce Vlk (který v podstatě uznal duchovní nadřazenost islámu nad současnou Evropou), se chovají, jako kdyby se už nemohli dočkat své konverze na muslimskou víru. Vzývají k dialogu, omlouvají náboženské vraždy, terorismus a diktatury, dokonce vyjadřují jakýsi obdiv k „síle víry“ v Alláha. Podobným případem je i mediální hvězda české ŘKC páter Halík.
Mnohým islámským bojovníkům tím jistě dělají radost, ale z naší perspektivy vypadá takové chování jako nanejvýš sebevražedné. Tak proč to dělají?
Prvním důvodem je samozřejmě náboženský způsob myšlení, který upřednostňuje jakoukoli víru před ateismem. Dokonce se občas objevuje názor, že všechna náboženství jsou v zásadě dobrá a nakonec vedou k jedinému pravému Bohu. Pardon, ale většinu starověku byly v rámci náboženství přinášeny bohům (Jehovu nevyjímaje) lidské oběti. Má snad toto prohlášení zrovnoprávňovat i třeba i indiánské kulty střední Ameriky, při nichž byl tisícům lidí za živa otevřen hrudník kamennou čepelí a vytrženo srdce? Opravdu není šílenství tohle zastávat? Vždyť něco z dějin náboženství přece musí znát i naši teologové.
Neobstojí ani tvrzení, že šlo o extrém, protože po většinu historie patřilo obětování lidí k náboženskému mainstreamu. Strach z šíření ateismu by se mohl stát jistě důvodem k šíření takových bludů, ale jediným důvodem k demonstrativní podpoře islámu není. Existuje mnohem pragmatičtější důvod. České zákony mají formulaci, která má bránit naše území před praktikováním náboženství, které by bylo v rozporu s lidskými právy a našimi zákony.
Podle zákona o církvích: „Vznikat a vyvíjet činnost nemůže církev a náboženská společnost, jejíž činnost je v rozporu s právními předpisy a jejíž učení nebo činnost ohrožuje práva, svobody a rovnoprávnost osob… ohrožuje demokratické základy státu… popírá nebo omezuje osobní, politická nebo jiná práva… rozněcuje nenávist a nesnášenlivost.“
Tento zákon byl zatím vždy používán pro potírání malých agresivních sekt, nikdy ale nebyl použit při posuzování legitimity náboženství, které zastává přes půl druhé miliardy lidí na celém světě. (Na druhou stranu islámským diktaturám zjevně nedělá problémy zakázat světonázor zastávaný i větším počtem lidí a trestat jej velmi těžkými tresty.)
V případě že by byl takový soud připuštěn jako možný, dostávají se automaticky do nebezpečí i ostatní konfese. Je přitom opravdu nejisté, zda by v takovém případě dokázala i samotná římskokatolická církev své učení obhájit.
Strategie skupin jako je Islám v České republice nechceme je postavená na argumentaci, že islám není náboženství, ale politická ideologie. Není to úplně nepochopitelný úkrok, protože zločinecké ideologie už odsouzeny byly.
Nicméně i v tomto případě se dostáváme na tenký led. Ideologie jsou totiž odsuzovány pouze určitými, v dané době silnými státy a pouze ex post. Ani mezinárodní soudy nejsou dostatečnou zárukou uplatňování mezinárodního práva v takové míře, aby mohly působit preventivně. Nikdo také neodsoudil politické zločince ani pachatele genocid jen na základě jejich proklamací.
Žádný stát nezasáhl proti nacistickému Německu pouze na základě jejich postoje k Židům a „neárijcům“. Armáda žádné země nezasáhla včas při genocidě ve Rwandě ani v Kambodži a vlastně při žádné z genocid historie. Zdá se tedy že by museli islamisté opravdu rozpoutat světovou válku na to, aby svět dokázal skutečně uznat, že jde o odsouzeníhodnou politickou ideologii.
Je tu ale ještě zásadnější problém. Křesťanství se šestnáct staletí projevovalo také především jako politická ideologie. Ještě stále zasahuje do politiky mnoha zemí světa včetně USA a i „náš“ kardinál Jaroslav „Dominik“ Duka projevuje zjevnou tendenci zasahovat do politiky, včetně rad jak omezit demokracii zvýhodněním velkých politických stran. V USA je v současnosti křesťanská klika tak silná, že v podstatě spolurozhoduje o zvolení prezidenta.
Zkrátka je pravděpodobně nemožné označit islám za politickou ideologii a neudělat totéž v případě křesťanství (a pravděpodobně i v případě dalších světových náboženství). Tento stav samozřejmě povede k tomu, že islám odsouzen nebude navzdory jeho rozporu s koncepcí lidských práv, demokracií, humanitou i evropským právním systémem.
Poznamenávám, že u občanského hnutí by stačil jeden z těchto rozporů, aby bylo považováno za extremistické! Nechlácholte se tím, že je u nás radikálních muslimů málo. Zemi už dávno zmenšila doprava natolik, že se můžete kamkoli dostat za dva dny. Totéž platí i pro ně. Stačí na to jediný chybný zákon.