Svobodní, jako první demokratická strana na české politické scéně se ústy svého místopředsedy přihlásili k praktickému provedení odluky církví od státu a o zrovnoprávnění občanů nehlásících se k žádné ze státem uznaných konfesí.
Motivací i odůvodněním pro přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi mělo být dosažení odluky mezi státem a církvemi. Česká společnost podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi má zaplatit církvím odškodnění ve vysoce nadstandardní výši oproti odškodnění pro soukromé osoby, nemluvě o tom, že až na několik výjimek právnické osoby odškodněny nebyly vůbec. Vzhledem k tomu, že odluka prozatím nezačala, a že jí již nic nebrání, je nyní úkolem České republiky odluku v podobné míře provést.
Dopis také konkretizuje, jak taková odluka má v praxi vypadat:
Ústavní pořádek České republiky požaduje, aby stát byl nábožensky a světonázorově neutrální. Listina v článku 2 konstatuje: „Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání“. Protože se stát
ústavním zákonem zaručuje, že nebude podporovat žádné jednotlivé náboženství, musí přistupovat ke všem náboženským společnostem spravedlivě a bez rozdílu. Dokonce musí přistupovat k církvím a náboženským společnostem stejně, jako ke kterékoli jiné právnické osobě.
A zároveň z tohoto ustanovení vyplývá, že stát je povinen zajistit, aby církve a náboženské společnosti neuplatňovaly vliv na politiku a stát.
Církve dnes mají u nás mnoho výhod a privilegií, kterých ostatní právnické osoby nemohou využívat.
Soukromoprávní postavení církví znamená, že církve nebudou zvýhodňovány ve srovnání s jinými právnickými osobami. Jenom namátkou uvádím, že zástupci církví mají výjimečné postavení ve vězeňství, v trestním právu, v armádě, ve školství, ve zdravotnictví,
ve veřejnoprávních médiích, při výkonu státní správy v přenesené působnosti atd. Neznamená to, že by všechny tyto činnosti měly skončit, ale měly by se konat na základě samostatného smluvního dokumentu mezi státem a soukromou právnickou osobou a na základě rovného postavení s jinými právnickými osobami.
Další důležitou oblastí, které se dopis věnuje je příprava konkordátu s Vatikánem, který by mohl mnohá z těchto privilegií petrifikovat jednostranně nezrušitelnou mezistátní smlouvou.
Dalším úkolem vlády v rámci odluky by mělo být odstoupení od signované a neratifikované smlouvy mezi Českým státem a Vatikánem. Tato smlouva byla sjednána za zcela jiných okolností v situaci, kdy církve spolupracovaly se státem na základě svého veřejnoprávního postavení a v situaci financování provozu církví státem. Zásadní změna okolností, ke které nyní dochází, by dokonce byla důvodem k vypovězení i ratifikované smlouvy.
Svobodní jsou malá strana, která má v české politice poměrně omezený vliv. Na druhou stranu odluka státu a církve spolu s rovností občanů před zákonem je jedním ze základních kamenů našeho právního řádu a je velkým opomenutím ostatních stran, že se k těmto principům jasně nepřihlásili. Poměrně dobrou výchozí pozici by k něčemu takovému mohlo mít hnutí ANO, Sociální demokracie, KSČM nebo ODS. Pravý opak na české politické scéně potom představují křesťanské a především katolické strany jako TOP09 nebo KDU-ČSL.
Domnívám se také, že praktická realizace těchto principů může poskytnout ČSSD čestné východisko z nemožnosti splnit předvolební sliby v oblasti církevních restitucí. Z tohoto hlediska je Payneův dopis cílen dobře.
Autor je řadovým členem Strany svobodných občanů.